Vztah k organizacím občanské společnosti, označovaným jako nestátní neziskové organizace (NNO), je daleko plastičtější, než jak vyplývalo z dosavadních průzkumů[1]. Na tom, jak tuto část společnosti nazveme, přitom velmi záleží. Lidé tyto organizace hodnotí zejména podle činnosti, kterou se zabývají. Sympatie k zavedeným „značkám“ či ke skupinám organizací, jež poskytují sociální služby nebo humanitární pomoc, jsou pak až dvojnásobně vyšší než obecná sympatie k neziskovým organizacím. Postoje různých skupin obyvatel se navíc v průběhu času dramaticky mění. Vyplývá to ze společného průzkumu společností STEM, PAQ Research a Median.
Ještě před samotným dotazováním se výzkumníci snažili zjistit, co si lidé pod pojmem „neziskové organizace“ vlastně představují. „Ukázalo se, že pod názvem neziskové organizace si každý představuje něco úplně jiného a často vůbec nic. Měření důvěry k neziskovkám jako jedné skupině organizací je málo vypovídající, protože některé druhy neziskovek jsou extrémně populární a některé zase veřejnosti neznámé, jiné podezřelé,“ shrnuje závěry úvodních rozhovorů s respondenty Nikola Hořejš ze společnosti STEM. „Výzkum je unikátní v tom, že nestudoval vztah k nejasným pojmům neziskovky či nevládní organizace, ale k celému sektoru skrze druhy činností, zaměření organizací a typické zástupce,” dodává Hořejš.
„Postoje velké části společnosti se formují na základě toho, jak se o nevládním sektoru mluví v médiích a jak o nich mluví část politiků,“ upřesňuje Daniel Prokop z agentury PAQ Research. „Dosavadní průzkumy tak měří hlavně vztah k označení nezisková organizace, resp. neziskovky, které se pro část společnosti staly negativní nálepkou. Úplně jiné výsledky dostanete, když zkoumáte vztah k „charitativním“, „humanitárním“ organizacím, ale i těm, které se snaží o ochranu životního prostředí,“ dodává jeho kolega Tomáš Dvořák.
„Výzkum pomůže organizacím občanské společnosti lépe komunikovat s veřejností i lépe analyzovat své postavení ve společnosti,“ uvedl Petr Lebeda, ředitel společnosti Glopolis, která výzkum zadávala.
Českou společnost je možné podle vztahu k nevládním organizacím rozdělit podle výzkumníků do pěti částí:
Aktivních podporovatelů v zásadě všech typů organizací je v populaci 26 %. Některým z nich i aktivně přispívají a často se do jejich činnosti zapojují vlastní aktivitou.
Pasivních příznivců výzkum identifikoval 20 %. Ti mají pozitivní vztah k většině nevládních organizací, ale jsou pasivní v přispívání a nefinanční podpoře. Jde o lidi spíše s nižšími příjmy a nižším zájmem o politiku a veřejná témata.
29 % rozlišujících podporuje pouze organizace, které fungují v oblastech jako je sociální a humanitární pomoc, podpora mládeže či vzdělání, ale má výhrady k organizacím, které se věnují oblasti integrace cizinců a menšin nebo ochrany demokracie a fungování politiky a státu.
13 % tzv. odcizených má ke všem oblastem působení nevládních či občanských organizací v zásadě neutrální postoj. Jde o část společnosti, která je politicky pasivní, nejeví zájem o společenská témata a nedůvěřuje institucím.
Aktivních odpůrců nevládních organizací je pak 12 %, s negativním vztahem zvlášť k organizacím působícím v oblastech integrace cizinců a menšin, postavení žen ve společnosti, ekologie a životního prostředí či fungování státu a demokracie. Jedná spíše o starší generace a muže.
Lidé od nevládních organizací očekávají především zaměření na oblast vzdělávání, charitativní a materiální pomoc. Naopak většinou nechtějí, aby byly aktivní ve veřejné politice. Snaha věci aktivně měnit na celospolečenské úrovni rezonuje pozitivně pouze u segmentu Aktivních podporovatelů. Skupiny lidí, kteří hodnotí činnost neziskových a občanských organizací negativně, se domnívají, že by se měly zaměřit na sociální problémy, ale i na odhalování korupce politiků. „Jde o segmenty, které zároveň politikům nevěří, a tato nedůvěra se přelévá i do negativního hodnocení dalších institucí jako je stát, občanské organizace či EU,“ vysvětluje Tomáš Dvořák.
U lidí, kteří mají k nevládním organizacím nevyhraněný postoj, je typický spíše nižší sociální status a pro skupiny s více vyhraněnými postoji, a to jak pozitivními, tak negativními, je typický spíše vyšší status: tedy i nadprůměrné příjmy. „Neměli bychom podléhat stereotypu, že typický kritik je nezaměstnaný s nižším vzděláním. Podle našich zjištění jde spíše o starší generaci, která má často dobré vzdělání a příjem, ale konzervativní hodnoty, jež ji vedou k odmítání témat jako je ekologie, postavení žen ve společnosti nebo integrace menšin,“ říká Nikola Hořejš.
Jednotlivé oblasti činností NNO jsou vnímány výrazně odlišně. Lidé zdůrazňují blízkost a prospěšnost u organizací, které se zaměřují na sociální či humanitární pomoc, ale špatně vnímají organizace, které se věnují integraci menšin či cizinců. Vztah k tématu přitom jasně ovlivňuje i hodnocení organizace. „Dalo by se říct, že i kdyby byly služby dané organizace sebekvalitnější a její financování zcela transparentní, bude je veřejnost hodnotit negativně, pokud pomáhá skupinám, ke kterým má silný odstup,“ vysvětluje Nikola Hořejš. „Často se také stávalo, že nedůvěřují “neziskovkám”, ale rádi a často přispívají jedné konkrétní. Důvodem je malá znalost principů obecně prospěšné práce, darů a grantů,” dodává.
Překvapivé je podle něj relativně pozitivní hodnocení organizací působících v oblastech ekologie a rovnosti práv mužů a žen. Velké zahraniční nevládní organizace jsou vnímány jako efektivnější, ale na druhé straně jako méně poctivé a méně sympatické. Malé české organizace jsou zase vnímány spíše jako poctivé a sympatické, i když méně efektivní.
Povzbuzující také je, že lidé nespatřují ve škále témat, kterým se občanské organizace věnují, žádné významné mezery. 53 % z respondentů nebylo s to identifikovat žádné téma, které je pro společnost důležité, ale ze strany NNO systematicky opomíjené či podceňované. Mezi relativně nejvíce opomíjená témata patří korupce politiků, kvalita potravin a ekonomická situace seniorů.
Sympatie ke konkrétním známým nevládním organizacím se pohybují až dvojnásobně výše než při vztahu k neziskovému sektoru obecně. U organizací působících v humanitární, charitativní a sociální oblasti se tak hodnocení „spíše nebo rozhodně sympatická“ pohybovalo v rozmezí 60 až 86 % z respondentů, kteří uvedli, že danou organizaci znají alespoň dle názvu. Šlo například o organizace Červený kříž, ADRA, Člověk v tísni, Lékaři bez hranic, Dobrý Anděl, Sokol, Charita ČR a Diakonie ČCE.
Ze sekundární analýzy dat z existujících průzkumů také vyplynulo, že zlom v trendu vnímání nevládních organizací přišel už mezi rokem 2012 a 2013. Negativně se k nim začali stavět lidé s levicovější orientací, důchodci, nezaměstnaní a lidé s nižším vzděláním, u kterých byla do té doby nedůvěra naopak nejnižší.
Podle Daniela Prokopa ze společnosti PAQ Research šlo o tzv. odložené důsledky finanční a ekonomické krize, která se v Česku projevila později. „Související hypotézou je proto i nástup populistických témat a dělení společnosti na běžný lid a neschopné a odtržené elity, mezi které začali lidé řadit i část nevládního sektoru,“ vysvětluje Daniel Prokop.
Výzkum podle autorů ukázal, že důvěru v nevládní organizace silněji a hlouběji ovlivňují spíše postoje ke společenským otázkám, než sociodemografické charakteristiky jako věk, pohlaví, vzdělání nebo příjem.
Vývoj důvěry v nevládní organizace nelze oddělit od toho, jak se vyvíjel vztah veřejnosti k dalším tzv. veřejným institucím. Důvěra ve veřejné instituce do velké míry souvisí s celkovou důvěrou ve fungování politického systému, vyšší spokojeností se členstvím ČR v EU, menším přesvědčením o zkorumpovanosti veřejných činitelů a s pozitivnějším vztahem k cizincům žijících v ČR, válečným uprchlíkům, Romům a dalším skupinám.
Ze sekundárních analýz je zřetelné, že od roku 2015 dochází k výraznému nárůstu důvěry v instituce práva a síly (policie, armáda, soudy). Tento nárůst může souviset s migrační krizí a rostoucím důrazem na bezpečnost. Dlouhodobě vysoko se drží důvěra k lokálním institucím - k zastupitelstvům a starostům obcí a měst. Důvěra v národní politické instituce (vládě, Poslanecké sněmovně, Senátu) dlouhodobě klesala až do roku 2013, kdy nastal zlom (nástup ANO) a poměr důvěřujících začal výrazně stoupat. V posledních letech opět nedůvěra v národní politické instituce roste, u Poslanecké sněmovny a Senátu se pohybuje u podobných hodnot jako u nevládních institucí (kromě nevládních organizací autoři výzkumu zahrnuli do této skupiny církve a odbory).
Lidé důvěřující veřejným institucím jsou také politicky aktivnější a angažovanější. Data potvrzují, že Češi a Češky příliš nerozumí tomu, proč se lidé vlastně sdružují a hájí své zájmy skrze spolky a organizace. A tedy v čem je důležitá „občanská společnost“.
Zdroj: Analýzy PAQ Research z datových zdrojů: European Value Survey (EVS) 2018 a výzkumy CVVM (Naše společnost) z období 2008 až 2018 za použití faktorové analýzy.
Cílem průzkumu bylo popsat současnou českou společnost ve vztahu k nestátním neziskovým organizacím, zejména její informovanost, důvěru a postoje dle jejich témat, velikosti a původu.
Kvantitativní výzkum byl realizován v říjnu a listopadu 2019 sociologickou výzkumnou organizací PAQ Research ve spolupráci s ústavem STEM. Sběr dat pro výzkum provedla v říjnu 2019 agentura Median. Celkový vzorek činil N = 1214 respondentů ve věku 18 – 75 let. Ve výzkumu byly použity kvóty na sociodemografické charakteristiky: věk, pohlaví, vzdělání, velikost místa bydliště, kraj, intenzita využívání internetu.
Sekundární analýzu dat z výzkumů Naše společnost Centra pro výzkum veřejného mínění z období 2008 až 2018 a European Value Survey (EVS) 2018 prováděla agentura PAQ Research. Přípravu kvantitativního výzkumu a skupinové diskuse s veřejností na téma neziskové organizace, které předcházely kvantitativní části výzkumu, prováděl nezávislý sociologický ústav STEM.
Výzkum zadalo analytické a síťovací centrum Glopolis jménem neformální platformy pro sdílení a spolupráci mezi sítěmi aktivních občanů NeoN se záměrem získat podklady pro sebereflexi a lepší komunikaci občanského sektoru. Více informací naleznete na https://glopolis.org/o-glopolis/.
Nikola Hořejš, analytik ústavu empirických výzkumů STEM, 775 270 214, horejs@stem.cz
Tomáš Dvořák, analytik agentury PAQ Research, 721 230 882, tomas.dvorak@paqresearch.cz
Petr Lebeda, ředitel společnosti Glopolis, 607 682 015, lebeda@glopolis.org
[1] Pravidelný průzkum důvěry v neziskové organizace provádí Centrum pro výzkum veřejného mínění
