Smlouvy o zamezení dvojího zdanění (DTTs) představují způsob, jak členské státy EU 28 mohou přímo ovlivnit schopnost rozvojových zemí vybírat daně. Na rozdíl od ostatních důležitých návrhů v oblasti daňových politik, jako například vytvoření mezivládního výboru pro daňové otázky nebo zavedení veřejného vykazování zpráv po jednotlivých zemích (tzv. public CBCR) na úrovni EU, které vyžadují koordinovaný postup většího počtu zemí, obsah daňových smluv je zcela v kompetenci národních politiků a úředníků. Obsah každé daňové smlouvy může být upraven přímo státy, které smlouvu uzavírají. Smlouva proto může být „šitá na míru“ jak rozvojové, tak rozvinuté zemi.
Povědomí o rozvojové dimenzi daňových politik je mezi politiky a úředníky v zemích střední a východní Evropy poměrně nízké. Většinou mezi nimi převládá názor, že daňové smlouvy jsou pro rozvojové země přínosem. Naše zpráva umožňuje prověřit, do jaké míry je tento předpoklad správný a může poskytnout půdu pro výpočet přímých ztrát rozvojových zemí v důsledku daňových smluv.
Zpráva obsahuje obecný úvod do problematiky smluv o dvojím zdanění a identifikuje klíčové články modelových daňových úmluv dle OSN a OECD, které mohou ovlivnit výběr daní v rozvojových zemích. V následujících čtyřech kapitolách zpráva mapuje a hodnotí daňové smlouvy České republiky, Polska, Slovenska a Slovinska s vybranými rozvojovými zeměmi (většinou jde o země, které jsou příjemci oficiální rozvojové pomoci z těchto zemí). Zpráva rovněž obsahuje doporučení pro jednotlivé země i pro region střední a východní Evropy.
Celá zpráva ke stažení zde:
