5 otázek pro Julii Dahr, režisérku obdivuhodného snímku o klimatické změně Děkujeme za déšť

V rámci festivalu Země na talíři, který se v minulých týdnech uskutečnil v Praze, Olomouci i Ostravě, se do České republiky vůbec poprvé dostal snímek „Thank You for the Rain“ (Děkujeme za déšť). A při této příležitosti nám jeho režisérka, sympatická Norka Julia Dahr, poskytla krátký rozhovor - o natáčení, o klimatické změně a o lidské síle.

Snímek je osobní výpovědí – výpovědí o vážných důsledcích, které klimatická změna má na každodenní životy lidí. Jaká byla vaše motivace natočit snímek o této problematice?

Již předtím jsem věděla, že klimatická změna nejvíce postihuje lidi žijící v zemích globálního Jihu, tj. paradoxně ty, kteří za probíhající procesy mohou nejméně. Také jsou to oni, kdo stojí nejdále od centra moci a rozhodování. Překvapilo mě však, že jsem nenalezla mnoho informací o tomto tématu, natož mnoho natočených dokumentárních snímků. Ano, existují dokumenty o tajícím ledu, o ledních medvědech a o statistikách, ale žádný osobní příběh – že se něco děje teď a tady – který by mi utkvěl v paměti. O téma jsem se tedy začala zajímat již v roce 2011. V Keni jsem už pracovala a věděla jsem, že tam místní obyvatele změny počasí velmi ovlivňují (například upouštějí od farmaření), a že se tam budu moct potkat s farmáři, kteří ovládají angličtinu. Vtipné je, že natáčení mělo dle původního plánu probíhat pouze přes jedno období dešťů, tudíž asi jen jeden měsíc, a skončilo tímto pětiletým putováním.

Hlavním protagonistou snímku je charismatický farmář a věčný optimista Kisilu. Jak proběhlo vaše první setkání?

S Kisiluem jsme se ihned spřátelili. Sdíleli jsme podobnou vizi, vášeň pro práci i smysl pro humor. Také – a zejména – jsme oba sdíleli silnou motivaci šířit povědomí o probíhající klimatické změně. Když jsem se ho zeptala, zda se opravdu chce na filmu podílet, vykřikl ANO! Bylo skvělé pracovat s někým, kdo se skutečně chce podělit o své zkušenosti a osobní zážitky. Oba jsme se toho od sebe mnoho naučili.

Ve filmu vidíme několik silných momentů. Bezesporu se jedná i o scénu, ve které udeří silná bouře nebo ta, ve které záplavy zničí Kisilovu úrodu. Velkým obratem celého děje je však vstup do politické diskuze na Klimatické konferenci v Paříži v roce 2015. Jaká byla tato zkušenost?

Kisilu jel na konferenci s velikou nadějí, vlastně stejně jako já. Věřili jsme, že pokud lidé skutečně porozumí a pocítí na vlastní kůži, jaké to je se denně potýkat s reálnými následky změny klimatu, že to musí něco znamenat ­– něco se tím musí dát do pohybu. Později však člověk zjistí, že je to sousto podstatně větší. Pro Kisila to bylo těžké. Za celou dobu, za celých pět let, co se známe, jsem jej zažila naštvaného jen na COP 21. Jak ale vidíte ve filmu, Kisilu je člověk, který se nevzdá, vždy si najde způsob, jak se o změnu sám aktivně zasadit. Jak často říká: „Udělám vše, co je v mých silách. Nikdo mi pak nebude moct vyčíst, že jsem tak neučinil.“  Díky tomu si zachovává naději a motivaci.

Dokázal si ji zachovat dodnes? Uběhlo již pár měsíců od konce natáčení, máte zprávy o tom, jak si Kisilu vede dnes? Prosperuje jeho komunita?

Ano, Kisilu zřídil tzv. svépomocné skupiny, jak vidíme ve filmu. Tyto skupiny se rozrůstají. Navíc promítá tento snímek místním komunitám. Jen v rámci vlastní komunity uspořádal čtyři promítání, kterých se účastnilo tisíc lidí! Také jsme snímek nadabovali do lokálního jazyka, takže je všem dostupný, což je skvělé. Nyní je Kisilovým cílem tyto informace rozšířit i do dalších oblastí, sjednotit další farmáře a založit více svépomocných skupin. Nejdříve regionálně, pak v rámci celé Keni, v Ugandě a Tanzanii. Snad se nám to podaří, jsme v procesu shánění finančních prostředků. Zároveň pracuje i na dalším pilotním projektu, zavádění zavlažovacích systémů. Chce například zainvestovat do vybudování přehrad k zachytávání dešťové vody. Tři skupiny místních farmářů již tento systém zavlažování na svém sdíleném poli zavedly. Díky tomu mohou sklízet úrodu až třikrát ročně, na rozdíl od jedné či žádné sklizně za rok, a zajistit si tak alespoň nějakou produkci Rovněž se jim otevírá možnost pěstovat výživné plodiny, jako jsou například rajčata nebo cibule. Všechny tyto aktivity pomáhají místním obyvatelům se lépe adaptovat na proměňující se klima.

Na závěr, napadá vás ještě něco, co byste ráda předala čtenářům u nás v České republice? Co by nám rád vyřídil Kisilu?

Věřím, že Kisilu by byl naprosto v souladu s tím, co bych ráda řekla já. Ráda bych vyjádřila přání, aby se všichni připojili do boje za klimatickou spravedlnost. Jedná se o podporu adaptace v oblastech, které jsou již extrémním počasím zasaženy, a rovněž provádění mitigačních opatření, která spočívají ve snižování emisí oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů uvolňovaných do zemské atmosféry. Opravdu doufám, že se po shlédnutí Kisilova příběhu budou chtít lidé o změnu zasadit a zapojí se.

Kdo snímek nestihl na letošních festivalech, nevěšte hlavu. Sledujte náš facebook a brzy zjistíte, jaké máme plány!

Zaujal vás Kisilův příběh? Chcete se zapojit. Máte možnost přispět přímo jemu! Navštivte fundraisingové stránky ZDE a dozvíte se více.