Menší spotřeba palmového oleje v ČR pomůže Indonésii, říká úspěšný režisér Michal Gálik

Michal Gálik natočil během dvouměsíční cesty po Borneu dokument s názvem Zelená poušť. Jeho svědectví nám dává unikátní možnostproniknout do problematiky palmového oleje a pochopit, jakou roli v ní hrajeme i my sami, jako spotřebitelé. 

Jak Michal svůj film vidí dnes, čtyři roky po jeho vzniku, jak se téma palmového oleje z jeho pohledu vyvíjí a čemu se v současnosti věnuje? Na tyto otázky nám odpovídal z internetové kavárny ve městě Kigali ve Rwandě, kde úspěšně pokračuje v práci dokumentaristy.

Film Zelená poušť vznikl v roce 2012, v době, kdy se opalmovém oleji téměř nemluvilo. Jak vnímáte posun debaty o tomto tématu meziveřejností?

To je pravda, v létě 2011, kdy jsem se vydával na Borneo,jsem na internetu nenašel jediný článek v českém nebo slovenském jazyce, kterýby se problematice palmového oleje věnoval. Všechny informace jsem dostal odStandy Lhoty, který na Borneu roky působil a stal se tak otcem filmu Zelenápoušť. Standa mě do celé problematiky zasvětil a provedl mě po lokalitách naBorneu, kde jsme film natáčeli. Dnes, když do prohlížeče zadáte heslo„palmový olej“, vyjedou vám stovky článků, takže posun je obrovský.

Myslíte si, že se jedná jen o krátkodobý trend, nebo můžesoučasné dění vést k reálným změnám? 

Co se obchodu s palmovým olejem týče, Česká republika je jenkapkou v moři. Snažím se však být optimistou a věřím, že i snížení spotřebypalmového oleje v ČR přispěje ke snížení exportu z Indonésie, čímž by serozšiřování palmových plantáží mělo minimálně zpomalit.

Jak teď, čtyři roky po uvedení filmu, hodnotíte jeho úspěch?Víte o nějakých velkých či malých úspěších, kterých jste díky jeho natočenídosáhl?

Musím říct, že ze všech dokumentárních filmů, které jsemdosud natočil, jsem nejvíc hrdý na ten první, kterým je právě Zelená poušť. Ato i navzdory tomu, že byl vlastně nejvíc amatérský. Dnes už bych ho zpracovaljinak, neboť jsem se toho od té doby v dokumentaristice mnoho naučil. Velmi měpotěšilo, že film získal několik ocenění na filmových festivalech, alenejvětší radost mám z toho, že film na YouT ube vidělo už téměř 200 000 lidí, aže se v České a Slovenské republice konaly už stovky promítání. Myslím, že idíky tomu se podařilo vzbudit u české veřejnosti o problematiku palmového olejetak velký zájem.

Zabýváte se palmovým olejem i nadále? Případně, pracujete naněčem dalším, co by navázalo na Zelenou poušť? 

Palmovému oleji se věnuji stále, ale už ne tak aktivně jakona začátku. V Česku se této problematiky chopili hlavně o.s. Lestari, Koalice protipalmovému oleji, řada učitelů, ekocenter a neziskovek. Snažím se stálesledovat, jak se problematika vyvíjí, ale v současnosti už se aktivně věnujijiným tématům. Teď například natáčím reportáž o genocidě ve Rwandě.

Zaznamenal jste v poslední době nějaké zajímavé zprávy neboposun ve věci palmového oleje?

Posledních pět měsíců trávím v Africe, na internet a kezprávám ze světa se moc často nedostanu. Občas se však podívám na stránku „Stoppalmovému oleji“, kde je vidět, že se lidé o palmový olej skutečně zajímají,diskutují, jak se mu vyhýbat, které výrobky ho obsahují, respektive neobsahujía podobně. Tento zájem mě velmi těší. Nepříjemnou zprávou však byly rozsáhlépožáry, které minulý rok během období sucha zdecimovaly velkou část lesů vIndonésii a Malajsii. Jedním z důvodů bylo i zakládání požárů kvůli rozšiřovánípalmových plantáží. Byl to signál, že boj proti palmovému oleji je běh nadlouhou trať. Pevně však věřím, že se situace v následujících desetiletíchzlepší.

Co byste vzkázal někomu, kdo o problematice palmovéhooleje zatím nemá ani tušení? 

Ať se podívá na film Zelená poušť, na YouTube je volně dostupný.