SwissLeaks: když banka kryje podvodníky

Přesně před rokem vyšla najevo velká bankovní loupež ve švýcarské pobočce banky HSBC, která je jedním z největších bankovních domů světa. O peníze však nepřišli klienti banky. Z banky se dokonce neztratily ani žádné peníze.

Ukradeným „zbožím“ byly informace. Konkrétně údaje o tajných bankovních účtech více než 100 000 klientů, kteří mezi lety 2005 – 2007 uložili ve švýcarské bance přes 100 miliard dolarů.

Diktátoři v utajení

Analýza International Consrotium of Investigative Journalists (sítě investigativních novinářů, která informace zveřejnila) ukázala, že peníze patřily známým sportovcům, hudebním a filmovým hvězdám, členům královských rodin, politikům i vysokým manažerům firem. Banka jim pomohla skrýt jejich příjmy před daňovými úřady za neprostupnou zdí bankovního tajemství.

Zatajení příjmů před daňovými úřady patří ještě mezi ty méně kontroverzní (o nic méně však nelegální) aktivity, které banka pomáhala krýt. HSBC obsluhovala konta egyptskému prezidentovi Mubarakovi, tuniskému prezidentovi Ben Alimu nebo syrskému prezidentovi Bašáru Asadovi a dalším představitelům autoritářských režimů, o nichž je známo, že veřejné prostředky považují často za své vlastní.

Své tajné konto ve švýcarské pobočce měl i Bašár Asad, současný prezident Sýrie

Na utajených účtech končily nejen příjmy z korupce, ale i z nelegálního obchodu s krvavými diamanty ze Sierry Leone, obchodníků se zbraněmi či drogových mafií z Karibiku a Mexika.

Přístup jen vyvoleným

Že bankovní tajemství zdaleka neslouží jen k ochraně soukromí, je dávno známá věc. Přesto politici začali tento problém řešit až relativně nedávno. Shodu však našli celkem rychle. Od roku 2017 by si měly finanční úřady (nepůjde tedy o veřejně dostupné informace) členských státy EU začít vyměňovat bankovní informace. Na globální úrovni se podobným směrem ubírá i OECD.

Dobrý dojem z posledního vývoje kazí jedna zásadní věc. Stávající podmínky pro výměnu bankovních informací dojednané v OECD značně omezují možnost zapojení rozvojových zemí.

Přes 51 mld. euro odhalených v aféře Swiss Leaks mělo vazbu na rozvojové země

Mezinárodní úmluva umožňující výměnu informací vyžaduje, aby všechny státy garantovaly výměnu stejných informací i úroveň jejich zabezpečení a ochrany. Na první pohled logický požadavek přestavuje pro řadu rozvojových států v současné chvíli nesplnitelnou podmínku. OECD sice slibuje, že rozvojovým zemí pomůže s rozvojem kapacit, aby v budoucnu přístup k utajeným datům získaly. Než však doženou technickou úroveň nejbohatších zemím, může to trvat roky.

Přitom SwissLeaks jsou výborným příkladem, jak jsou tyto informace pro rozvojové země důležité. Analýza dat ukázala přes 50 000 bankovních účtů s napojením na rozvojové země a na nich částku převyšující 51 miliard eur. Jde přitom jen o jednu pobočku jedné banky. Kolik kont a peněz mohou skrývat další evropské banky? Podle odhadů je v daňových rájích (nejen evropských) až 370 miliard eur s vazbou na africké státy.

Rozvojové miliony

Častým argumentem proti sdílení informací s rozvojovými zeměmi je bezpečnost. Například to, že bankovní údaje v rukou diktátorských režimů můžou ohrozit opoziční představitele či neziskové organizace, které jsou často navázány na zahraniční financování. Nikdo však nežádá, aby výměna informací byla zcela bez omezení.

Už nyní lze identifikovat země, s nimiž by výměna informací nepředstavovala vysoké riziko. Z afrických by mohlo jít například o Ghanu nebo Senegal. Podle Freedom House index obě země respektují občanská i politická práva. V nejnovějším indexu vnímání korupce Transparency International se Ghana umístila jen šest míst za Slovenskem, které je na 50. místě, a Senegal se dělí o 61. příčku s Itálií. Jde tedy o relativně fungující země. Bezpečnostní riziko u nich není vysoké. A trvat na výměně stejných informací nedává smysl – kolik Evropanů asi skrývá své peníze v Senegalu či Ghaně?

Vklady na tajných účtech s vazbou na Senegal a Ghanu činily 6,5 mld. korun. O třetinu více než činí roční výdaje ČR na rozvojovou pomoc

V případě Ghany leželo na tajných účtech ve Švýcarsku 89 milionů dolarů. Vazbu na Senegal měly účty s vklady ve výši 188 milionů dolarů. To je v součtu přes 6,5 miliardy korun. Pro srovnání – jde o podstatně vyšší částku, než kolik Česká republika vydá ročně na rozvojovou spolupráci (kolem 4,4 miliardy). Nejde tedy o malé peníze.

Kvůli omezenému sdílení informací se však senegalští ani ghanští daňoví inspektoři nemají šanci dozvědět, komu peníze patřily a z jakých činností pocházely.

V sázce je víc

Kauza SwissLeaks odhaluje víc než jen tajná konta. Ukazuje nekonzistentní chování EU i OECD. Na jedné straně obě instituce upozorňují vlády rozvojových zemí, že se musí chovat odpovědně. Musí zatočit s korupcí, zlepšit výběr daní, fungování institucí atd. Na druhé straně tolerují stav, kdy evropské banky pomáhají krýt daňové úniky a odpírají rozvojovým zemím přístup k informacím, které by jim pomohly rozkrýt podvody, korupci či organizovaný zločin.

V evropském kontextu pak SwissLeaks upozorňuje ještě na jiná rizika. Bankovní tajemství, neprůhledné daňové a vlastnické struktury, které pomáhají v lepším případě krýt přesun zisků do daňových rájů, v horším podvody, korupci a další zločiny, nahlodávají důvěru v demokratické instituce. Přispívají k tomu, že lidé přestávají věřit, že pravidla hry jsou férová a platí pro všechny stejně. To by měl být pro politiky ten největší strašák.¨

Stručná historie Swiss Leaks

K úniku informací došlo už v roce 2007. Data ze serverů HSBC stáhl IT expert a bývalý zaměstnance banky Hervé Falciani a utekl s nimi do Francie, kde jej zadržela policie. Poté, co zjistila, že na seznamech jsou tisíce francouzských občanů, kteří se vyhýbali placení daní, odmítla Falcianiho vydat do Švýcarska, kde byl trestně stíhán pro odcizení bankovních dat.

V roce 2010 Francie vytvořila důvěrný seznam se jmény občanů dalších států, kteří ve švýcarské bance ukrývali své příjmy. Seznam se znal známým pod označením „Lagard list“ (podle Christine Lagarde, tehdejší ministryně financí). Seznam odstartoval daňové skandály v řadě evropských zemí i v USA a Argentině.

Začátkem února 2015 byla data zveřejněná International Consrotium of Investigative Journalists. Na konci listopadu 2015 byl Falciani odsouzen v nepřítomnosti švýcarským soudem k pěti letům ve vězení. Státní zástupce odmítl Falcianiho označit za „whistleblowera“, protože se údajně pokusil odcizená data prodat (ten to odmítá s tím, že pouze testoval jejich pravost). HSBC byla v roce 2015 uložena švýcarskými orgány pokuta ve výši 40 milionů švýcarských franků za nedostatky v ochraně proti praní špinavých peněz.

Swiss Leaks v číslech: Svět, rozvojové země a Česká republika

  • celkem: 106 000 klientských účtů s vazbou na 203 zemí, uloženo přes 100 miliard dolarů
  • s vazbou na rozvojové země: 50 071 účtů, 51,57 miliardy dolarů
  • s vazbou na ČR: 208 účtů, 104,6 milionu dolarů (asi 2,5 mld. CZK)

Více dat k prozkoumání: