Nepodceňujme úniky z korporátní daně – můžou být vyšší než deficit státního rozpočtu

Boj s daňovými úniky sev Česku zaměřuje primárně na DPH. Avšak ani úniky spojené s výběremkorporátní daně by nemělo Ministerstvo financí podceňovat. Ztráty mohou dosahovataž 78 miliard. To je více, než schodek státního rozpočtu na 2016.

Za necelé dva týdny začnou poslanci projednávat návrh státníhorozpočtu. Vláda navrhuje hospodařit s mankem ve výši 70 miliard Kč. Můžemeočekávat debatu o tom, zda je to hodně nebo málo a jak to udělat, aby bylnižší.

Jedním ze způsobů, jak zlepšit rozpočtovou bilanci, je bezesporu lepšívýběr daní. Tento problém řeší ministři v celé EU. Zajímavé však je, žezatímco ministr financí Andrej Babiš klade důraz především na lepší výběr DPH, zbytekEU si láme hlavu hlavně s tím, jak zlepšit výběr korporátní daně.

„ČR ztrácí [úniky z DPH] tři miliardy eur ročně, to je více než 80 miliard (Kč). Proto nechápu,že Evropská komise nevěnuje tomuto problému dostatečnou pozornost,“ posteskl siAndrej Babiš po posledním jednání ministrů financí EU.

Zaostřeno na korporátní daně

Je rozhodně dobře, že se Ministerstvo financí snaží zlepšit výběr DPH aomezit podvody s ním spojené. Ale ani úniky korporátní daně nejsouzanedbatelné.

Přesnější odhady pro ČR chybí, což je možná důvod, proč se o nich mluvíméně než o DPH. K dispozici jsou alespoň údaje výzkumné služby Evropskéhoparlamentu (EPRS). Ta ve své zprávě odhadla každoroční ztráty pro EU28 z odčerpávánízisků mezi 50 – 70 a z nepřípustné daňové soutěže mezi 160 – 190miliardami eur (pro srovnání, v roce 2013 odhadovala Evropská komise ztrátyv důsledku úniků DPH kolem 170 miliard eur).

Pokud bychom pro výpočet potenciálních ztrát pro český státní rozpočetpoužili poměr českého HDP k HDP EU28, dostaneme se k celkové ztrátě mezi63 – 78 miliardami Kč. Tedy téměř ke stejné hodnotě, jako v případě únikůz DPH.

Je to jen velmi hrubý odhad, zřejmě hodně nadsazený. Jednímz problémů při odhadech ztrát z korporátní daně je právě nedostatekúčetních dat (o tom podrobněji níže). I kdyby však byla ztráta poloviční, pořádjde o polovinu schodku státního rozpočtu pro rok 2016 nebo účet za plánovanouvýstavbu silnic a dálnic v roce 2016. Nejde tedy o příjmy do státní kasy, nad kterými by dobrý hospodář mohljen tak mávnout rukou.

Hloubku problémů s výběrem korporátních daní ukazuje i intenzivnípráce na opatřeních, jak ztráty z nepřípustné daňové soutěže a odčerpávánízisků omezit.  Klíčovou je v tomtoohledu reforma mezinárodních daňových pravidel, kterou tento týden představila Organizacepro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) pod názvem BEPS (Base Erosion andProfit Shifting).

„Naše opatření představujínejzásadnější změny mezinárodních daňových předpisů za téměř století,“ jepřesvědčen generální tajemník OECD Angel Gurría. Při bližším pohledu to však nažádnou velkou revoluci nevypadá.

Jedním z důvodů, proč mají národní daňové úřady probléms výběrem korporátní daně, je, že nemají dostatek informací. Nevědí,v kterých zemích mají společnosti své dceřinky, jaký ziskv jednotlivých zemích tvoří, kolik mají kde zaměstnanců či jaké v nichplatí daně.

Nesmělá reforma

Zásadní podmínkou pro omezování korporátních daňových úniků je protovyšší transparentnost. Návrh OECD však v tomto směru nejde příliš daleko.

Přestože zavádí povinnost pro velké firmy uvádět ve výroční zprávě zakaždou dceřinku informace o obratu, zisku, počtu zaměstnanců, státní podpoře,zaplacených daních, tato povinnost se bude týkat jen těch společnostís obratem nad 750 milionů eur ročně. To znamená, že až 90 procent nadnárodníchfirem může zůstat v klidu.

Navíc, podle OECD k podrobnějším datům budou mít přístup pouzedaňové úřady, a to ještě zdaleka ne všechny, pro které by mohly být daňovéinformace užitečné. K údajům nebude mít přístup, alespoň ne v blízkédobě, většina daňových správ v rozvojových zemích, z nichž podle nedávnéhoodhadu Mezinárodního měnového fondu (MMF) zmizí kvůli škodlivé daňové soutěži aagresivnímu daňovému plánování přes 200 miliard dolarů ročně. To je o 70miliard dolarů více, než kolik všechny bohaté státy dohromady vydají narozvojovou pomoc.

Veřejnosti vstup zakázán

Problémem je i to, že k podrobnějším účetním zprávám nebude mít přístupani veřejnost. Důležitost zveřejňování ukazuje případ Antoina Deltour, díkyněmuž se svět dozvěděl o tajných daňových dohodách Lucemburska s mnoha velkýmifirmami, které do velkovévodství přesouvaly zisky z jiných zemí.V Lucembursku z nich totiž platily velmi nízké daně.

Spolu s ním čelí obvinění z několika trestných činů další dvanovináři z Mezinárodního konsorcia pro investigativní žurnalistiku (ICIJ),kteří informace zveřejnili. Přitom nelze pochybovat, že zveřejnění informací otom, že se část firem vyhýbá placení daní prostřednictvím tajných, účelověnastavených dohod, je ve veřejném zájmu.

Reformy navrhované OECD nejsou dostatečné. V Evropské unii sev těchto týdnech začíná rozbíhat vyjednávání zejména okolotransparentnosti účetních údajů a míře jejich zveřejňování.

Lze předpokládat, že nejpozději na začátku příštího roku se unijní návrhdostane na stůl i ministru Andrejovi Babišovi a my doufáme, že podpoří opatřenípro lepší výběr korporátních daní, zejména větší transparentnostv přístupu k informacím.