Dohoda z Addis není selhání

Výsledek konference není ideální – pro nikoho. Důležitější však je vůle dohodnout se. Zejména vyspělé státy by jí ale na příštích konferencích v New Yorku a Paříži měly projevit víc.

Hlavním cílem mezinárodních konferencí, jako například té o financování globálního rozvoje, která právě skončila v Addis Abebě, by měla být především snaha dohodnout se. Podmínkou každé dohody je vůle ke kompromisu, a to nutně znamená, že s výsledkem nebude úplně spokojený nikdo.

Asi každý z účastníků právě skočeného summitu by si dokázal představit lepší text. Spíš než lamentovat nad tím, co se nepodařilo prosadit, bychom měli ocenit, že se svět nakonec dokázal shodnout a položit základy pro spolupráci, na kterých lze dál stavět.

Lidé v různých částech světa čelí mnoha krizím – válečným konfliktům, ekonomické nestabilitě, přírodním katastrofám, migračním vlnám, terorismu. Bylo by naivní očekávat, že jedno globální setkání vyřeší všechny tyto problémy. Nevyřeší! A není to ani cílem.

Mluvit, ne přehlížet

V Kolumbii se prý říká, že když se o problému začne mluvit, bývá už většinou pozdě. Hezký bonmot. Ještě horší však je, když se o problémech nemluví vůbec. Smyslem globálních konferencí je právě spolu mluvit. Představme si, že neexistuje fórum, kde by spolu státy z různých částí světa mohly sdílet, jakým překážkám čelí, co považují za důležité i to, co jim vadí na chování jejich sousedů. A v globálním světě jsme sousedi všichni. Zná to každý – přehlížením problém nezmizí. Naopak, často vygraduje v té nejméně vhodné chvíli.

Prvním krokem k řešení problému, je jeho uznání a shoda na příčinách. A právě to je hlavním smyslem globálních konferencí. Bez nich by nevznikly Rozvojové cíle tisíciletí, které v uplynulých patnácti letech přitáhly pozornost k extrémní chudobě, či závazky na snižování emisí CO2, které způsobují změnu klimatu.

Je naprosto přirozené a správné podrobit dohodu z Addis kritice. Mělo by však jít o kritiku férovou a vyváženou, která nebude zdůrazňovat jen to, co se nepovedlo. Označit výsledek konference jako „selhání“ je unáhlené hodnocení.

Zaostřeno na daňové úniky

Za úspěch lze považovat například to, že se hlavním tématem konference staly daňové úniky. Nikdo nezpochybňuje význam tohoto problému či závažnost dopadů právě na rozvojové země. Kvůli daňovým únikům a účelovému přesunu zisků byly nadnárodní korporace kritizovány nejen chudými, ale bohatými státy. Taková míra zájmu o daňové úniky a kritiky globálních firem byla ještě před pěti lety nepředstavitelná.

Výsledný text o panelu OSN pro daně představuje jen minimální posun oproti stávající situaci (viz rámeček). Země G77 slevily mnohem více. Ale i Velká Británie, Spojené státy a Japonsko, které se o této otázce původně vůbec nechtěly bavit, nakonec ustoupily. Sice nepanuje shoda na tom, kde by se mělo rozhodovat o globálních daňových standardech, ale z daní se stalo globální téma. A to dává velkou naději, že se v budoucnu přeci jen podaří vytvořit skutečně reprezentativní panel pro rozhodování o této agendě.

[* 514 original *]

Odhodlané rozvojové země

Pro další důvod, proč konferenci nelze hodnotit jako selhání, bylo nutné zaposlouchat se do projevů delegátů z rozvojových zemí a ještě lépe, opustit kuloáry a sály konferenčního centra a vydat se na některou z doprovodných akcí. Kdo si myslí, že chudé státy pořád čekají s nataženou rukou, byl by překvapen. V projevech i v diskusích se objevovalo velké odhodlání řešit problémy vlastními silami. Pomoc ve formě rozvojové spolupráce je pořád vítaná a v mnoha zemích nutná, ale vůle vymanit se ze závislosti na podpoře zvenčí, je silná.

A konečně, úspěchem je především samotný fakt, že se podařilo najít shodu. V průběhu konference to v některých chvílích vypadalo opravdu špatně. Odstartovat sérii summitů o globálním rozvoji krachem, to by bylo opravdové selhání. Svět, obzvláště v dnešní ekonomicky, politicky a bezpečnostně turbulentní době, potřebuje pozitivní zprávy o tom, že se dokážeme dohodnout, že můžeme spolupracovat na řešení společných problémů. Zablokované jednání je tou nejhorší variantou pro všechny aktéry – chudé, bohaté, vlády, byznys i občanskou společnost.

Konference v Etiopii ukázala sebevědomější, odhodlanější a odpovědnější tvář rozvojových zemí, včetně těch nejchudších. To je nejlepší předpoklad pro to, aby bohaté státy příště naslouchaly potřebám ostatních zemí mnohem více.

P.S.: Neodpustím si otázku pro pana ministra financí: navrhne Česká republika svého zástupce do daňového výboru OSN, když jsme takoví experti na ty daně?

Pokud vás zajímá, v jakém duchu (prozradím, že kritičtějším) píšou o výsledcích konference jiné neziskové organizace, navštivte stránky „Oxfam International“: https://www.oxfam.org/en/pressroom/reactions/rich-countries-provide-poor-outcome-addis-financing-development-conference-oxfam nebo „Eurodad“: http://www.eurodad.org/ffd3statement