Polovina balených potravin v našich supermarketech má zvláštní pachuť. Víte proč?

„Jsem jenom turista. Chci jen udělat nějaké fotky,“ to byly moje nacvičené odpovědi na všechny otázky místních lidí ve vesnici Bukit Duabelas (Dvanáct hor) na hranici stejnojmenného národního parku, nejmenšího na indonéském ostrově Sumatra. Články o návštěvách cizinců v této oblasti jasně varovaly: výzkumníci, novináři ani obyčejní šťouralové, ke kterým se řadím já, tu nejsou vítáni.

Několik dní, které zde strávím, budu tedy vystupovat jako obyčejný turista, který se jaksi omylem dostal do džungle. Hned při mé první výpravě za místním kmenem Suku Anak Dalam se naštěstí ukáže, že s tím nebudu mít potíže. Po zboření několika můstků přes vodní toky, které protkávají prales, nesčetných pádech do proudu a po nekončícím opakování otázky „Je to ještě daleko?“ si už nikdo nemyslí, že jsem přijela v čemkoliv rýpat. A tak mi rozveselení domorodci začali líčit svůj život.

Život v tropickém lese

Suku Anak Dalam neboli Orang Rimbo (Lidé z lesa) je původní kmen provincie Jambi a zároveň jeden z posledních sumaterských kmenů, jehož část stále žije nomádským způsobem života plně závislým na tropickém lese. Ze zhruba dvousettisícové komunity si však do dnešních dnů zachovalo tradiční způsob života jen patnáct set jedinců.

Tito lidé se živí především sběrem lesního ovoce a lovem drobné zvěře. Ochotně ukazují, jak se dá z materiálů nalezených v lese připravit past na hlodavce či divoká prasata. Ptám se, jestli nějaké prase skutečně chytíme. „Není správné období,“ zní obligátní odpověď na jakoukoliv otázku, jakási obdoba mého „Jsem jenom turista.“

Specialitou těchto lidí je sběr lesního medu z korun stromů vysokých až padesát metrů. Některé rodiny si již osvojily zemědělské znalosti a pěstují maniok a další plodiny. Členové kmene stále udržují tajemné rituály, které vám rádi popíší, ale nikdy se jich jako člověk z venku nebudete moci zúčastnit.

A tak se dozvídám o mystickém polokeři sentubung, kterého se v lese nesmím ani dotknout, natož ho poškodit. Kůra keře se položí na hlavu novorozeného dítěte během rituálu, při němž místní stařešina vybírá pro nového člena kmene správné jméno. Jméno má pro lidi z kmene Suku Anak Dalam hluboký význam. Pokud někdo zemře, jeho jméno se již nesmí vyslovit a celá rodina se musí přestěhovat na jiné místo. „Chceme zůstat žít v lese, protože ve městě je moc velké horko. Ale lesa už je málo a my nemáme dostatek prasat a ovoce pro naše rodiny. Navíc už není téměř kam se stěhovat,“ říká žena oblečená pouze do kusu batikované látky kolem pasu.

Pomalu začínám pronikat do problémů, které tyto lidi pronásledují.Kromě zbývajících kousků tropického lesa obklopují vesnici předevšímnekonečné plantáže palmy olejné. Tato „zelená poušť“ uzamkla neprodyšněcelé daleké okolí národního parku. V omezeném prostoru šedesáti tisíchektarů lesa již není dostatek kapacity na obnovu populací zvířat a lespomalu odumírá. Lidem hrozí násilné vystěhování, cizincům šťouralům zasevykázání z oblasti (a proto má opatrnost).

Plantáže na úkor pralesa

Proč to všechno? Palmový olej je nejlevnější rostlinný olej na světovémtrhu a obsahuje ho polovina všech balených potravin v našichsupermarketech. Najdeme ho i v kosmetice, čisticích prostředcích,krmivech pro zvířata a také v bionaftě. Palma olejná má ze všecholejných rostlin zdaleka největší výnos a je nenáročná na pěstování. Sestoupající poptávkou se však její výhody stávají prokletím pro místníobyvatele, ekosystémy a již tak ohrožené živočišné druhy, jako jeorangutan nebo tygr sumaterský.

Mnoho palmových společností argumentuje tím, že odvětví zaměstnává vněkterých místech velkou část populace. Místní, se kterými jsem sesetkala, si však stěžovali, že o práci spíše přišli. Drobní zemědělcipřišli o půdu, na které po generace pěstovali rýži a další základníplodiny, o les, který jim dával různé produkty (například ovoce,damarovou pryskyřici, ratan a podobné), vodní zdroje byly otráveny.Slibovaná práce na plantážích uživí jen malé množství lidí – naudržování a sklizeň obrovských ploch stačí několik většinou jensezónních dělníků, kteří pracují za mizivé mzdy (asi 2 000 Kč měsíčněpro muže a jen polovina pro ženy), bez ochranných pomůcek, bez smlouvy,bez pojištění.

Palmový průmysl má velký podíl na tvorbě indonéského HDP, avšak už ivýznamní ekonomové se shodují, že rostoucí HDP se nemusí nutněpromítnout do vyšší kvality života obyčejných lidí. Indonésie je v tomtoukázkový případ. Bohatnou především velké národní a nadnárodníspolečnosti s mezinárodním kapitálem, které často odvádějí vydělanépeníze pryč ze země skrze daňové ráje a další nezanedbatelná část ziskůslouží ke korupci.

Na Sumatře jsem byla svědkem toho, že se v oblastech, kde se palmyolejné pěstují, nedá o pokroku a dobrých životních podmínkách místníchlidí vůbec mluvit. Lidé žijí v chatrčích z prken, v toxickém prostředí,bez možnosti získat jinou práci než občasný sběr plodů palmy olejné,protože ta zabírá veškerou zemědělskou půdu.

Co s tím?

Nejlepším řešením je omezit spotřebu produktů, které palmový olejobsahují. Jde často o produkty s malou výživovou hodnotou, které našetělo stejně nepotřebuje (například sušenky, smažené brambůrky, popcorn akakaové pomazánky). Druhou možností je nahradit palmový olej místnímisurovinami, u nás třeba olejem řepkovým.

V historii jsme si museli vystačit víceméně s tím, co jsme byli schopnisami vyprodukovat. Až v posledních dvaceti letech hojně využívámemožnost dovozu surovin a výrobků z jiných kontinentů. Při nákupu obvyklevíce než cokoliv jiného rozhoduje právě nízká cena. Tak vznikajínevratné škody nejen na vzdálených kontinentech, ale také u nás. Nášprůmysl, drobné podnikání a zemědělství odumírají spolu s tropickýmlesem.

Zřejmě „je správné období“ přijmout zodpovědnost za naše každodenní rozhodnutí.
S nacvičenou hláškou „Jsem jenom spotřebitel. Chci jen udělat nějakýnákup,“ nelze už v dnešní době před lidmi z kmene Suku Anak Dalam,tygrem sumaterským ani před sebou samotným obstát.

Článek vyšel v magazínu „Material Times“: http://www.materialtimes.com/jak-to-vidi/jana-klapova-polovina-balenych-potravin-v-nasich-supermarketech-ma-zvlastni-pachut-vite-proc.html.