Cukrová horečka v Kambodži aneb je libo krvavý cukr made in Cambodia?

Cukrová třtina bez pesticidů a umělých hnojiv, zato s příměsí krve místních rolníků

2 miliony hektarů, tj. 12% kambodžské půdy bylo přiděleno soukromým firmám za účelem rozvoje agroprůmyslových plantáží cukrové třtiny v regionu. Masivní odlesňování a bagrování písků negativně ovlivňuje biodiverzitu a potencionálně směřuje k další ekologické katastrofě. Co je však zdaleka nejvíce alarmující, je situace místních obyvatel, kteří ze dne na den přichází o své domovy a zároveň jediný zdroj obživy. Desítkám domorodých kmenů, které se jen těžko ve zkorumpovaném státě dovolají spravedlnosti, nyní hrozí hlad.

Od roku 2001 na 49 nejméně rozvinutých států využívá výhod evropského opatření EBA (Everything But Arms/ Všechno kromě zbraní). Mezi nimi i Kambodža s rozvojovým indexem 0,54 pobírá výhody bezcelního dovozu všech výrobků kromě zbraní do Evropské unie, a to v bezkvótovém režimu. Tato vstřícná iniciativa měla pomoci Kambodžskému státu v postupném začleňování do globální ekonomiky a vlastnímu rozvoji země. Avšak namísto nově vytvořených pracovních míst a větší ekonomické síly místního obyvatelstva, tyto ekonomické výhody přilákaly zástupy mezinárodních firem a korporací z oblasti cukrářského průmyslu, které nelítostně vytlačují místní rolníky a s vidinou zisku se neštítí zničit celé vesnice, či momentální úrodu. Na 11 500 hektarů půdy v provinciích Koh Kong, Kampong Speu a Oddar Meanchey, která původně sloužila k pěstování rýže a ovoce a patřila 2000 kambodžských rodin, skončilo v područí mezinárodních korporací. Přitom Kambodžské království je ryze zemědělský stát a 85% kambodžské populace, jejichž přežití je nyní v ohrožení, se tradičně živí zemědělstvím.

Evropská unie se na predátorském přístupu mezinárodních firem podílí jak iniciativou EBA, tak svou spotřebitelskou rolí, protože 97% produkce cukrové třtiny putuje právě na evropský trh. Ekonomická opatření EBA jsou sice Evropskou unií přehodnocována a počínaje rokem 2014 byla vydána jejich novela, ale to pouze ve smyslu přesunutí zájmu na opravdu nejchudší státy světa bez ohledu na dopady těchto ekonomických zvýhodnění, totiž na masivní zábory půdy v Kambodži a následné porušování lidských práv místních obyvatel. 12 000 Kambodžanů násilně vytlačených ze svých pozemků nyní pracuje na třtinových plantážích vlastněných korporacemi za pouhých $2,5 na den. Taková situace vyvolává další sociální problém, kterým je poptávka po dětské práci. Jedině tak si totiž místní rolníci mohou zajistit dostatek prostředků pro přežití. V situaci, kdy jejich úroda byla vypálena, zvířata postřílena a mnozí z jejich příbuzných si odpykávají tresty za veřejné protesty, se mnoho dalších řešení nenabízí.

Chcete s tím něco dělat? Podepište výzvu pro evropského komisaře.: http://glopolis.org/wp-content/uploads/cs/clanky/nalehava-vyzva-komisari-pro-obchod-evropske-komise-produkce-cukru-v-kambodzi-nesmi-ohrozovat-lidska-prava/

Přes opakované apely řady nevládních organizací, rezoluci Evropského parlamentu, svědectví nestranných pozorovatelů a nevyvratitelné důkazy o porušování lidských práv v Kambodži, Evropská komise na tuto alarmující situaci nereflektuje. Avšak i přes nepříznivou situaci v kambodžské jurisdikci se 200 kambodžských rolníků podařilo žalovat jeden z největších cukrářských gigantů na světě, a totiž britskou firmu Tate&Lyle, která se od roku 2010 obohacovala na zcizené půdě, jejíž majitelé nedostávali svůj podíl z výnosu pěstování cukrové třtiny. Ti si nyní nárokují částku ve výši 24 milionů eur. Vzhledem ke komplikovanému právnímu a politickému systému v Kambodži, který se zde po pádu režimu Rudých Khmérů stále formuje, ovšem nelze očekávat, že by se podobným situacím dalo předcházet systémově na národní úrovni v brzké době bez zásahu mezinárodního společenství. Politická reprezentace země se sice snaží postupně přidělovat vlastnické právo jednotlivcům skrze vládní programy, ale drobní farmáři a nejchudší domácnosti jsou i nadále nuceni se své půdy vzdát ve prospěch korporací za minimální kompenzaci.