Zábory půdy na talíři

Odlesňování v některých oblastech Indonésie probíhá podle odhadů rychlostí až 6 fotbalových hřišť za minutu. Důvod? Také palmový olej.

Nursanty je mladá učitelka ze sumaterské provincie Jambi. Během jejího života se prostředí kolem ní radikálně změnilo. Dávno už její město neobklopuje prales. „Před dvaceti lety měli lidé svá pole, na kterých pěstovali jídlo a kaučuk,“ říká mladá žena. „Většina lidí pak ale začala pěstovat palmu olejnou, protože se nemusí příliš udržovat. Palma nahradila pole i lesy. Pak se ale začaly ztrácet i říčky a potoky. Každý rok je tu větší vedro,“ popisuje Nursanty, co přinesla do Indonésie světová poptávka po nejlevnějším tuku. Za posledních 10 let se globální produkce zdvojnásobila a očekává se, že do roku 2020 naroste o dalších 65 %. 

Největší potravinářské firmy, jako je Nestlé a v Česku například Opavia, ho používají ve většině svých produktů. Palmový olej najdeme ve více než polovině všech balených výrobků. Obsahují ho i typicky „české“ sušenky, brambůrky nebo zmrzlina. Přidává se do čokolád nejen proto, aby byly jemné a rozplývaly se v ústech, ale především proto, že je levnější než původně využívané kakaové máslo. Palmový tuk je součástí margarínů i instantních polévek. Restaurace a rychlá občerstvení ho používají na smažení a nevyhýbají se mu ani někteří výrobci bio potravin, i když je nezdravý podobně jako sádlo.

Světovou poptávku zvyšuje i kosmetický průmysl. Palma olejná dává základ šampónům, mýdlům, sprchových gelům i pracím prostředkům. Palmový tuk je příměsí bionafty i krmiv pro zvířata. Na obalech ale název „palmový olej“ najdete jen stěží. Na obalech potravin se ve většině případů označuje pouze jako„rostlinný tuk“. Platí totiž, že to co je nejlevnější, nemusí být vždy nejlepší.

Záplavy i tygři ve vesnici

Rostoucí poptávka po palmovém oleji vyžaduje stále nové plantáže palmy olejné. Jejich rozloha je dnes 1,5 krát větší než území České republiky. Většina z nich se nachází v Indonésii a Malajsii. Tyto dvě tropické země pokryjí dohromady téměř 90 % poptávky po palmovém oleji.

Indonéský tropický les je po Amazonii druhý nejdůležitější na světě. V posledních třiceti letech byla velká část místních pralesů vykácena, aby na jejich místě vyrostly nekonečné plantáže palmy olejné. Při odlesňování a především vypalování tropického lesa se do ovzduší uvolňuje obrovské množství oxidu uhličitého a narušuje se také koloběh vody. Stromy nezadržují kapalinu a ta se více odpařuje. Palmy navíc velmi rychle vstřebávají vodu z půdy a tak krajina postupně vysychá. Při velkých deštích dochází častěji k záplavám.

Kácení pralesů kvůli monokulturám palmy olejné má obrovský dopad na vzácnou faunu i na životy původních domorodých kmenů. „Les nám dával dostatek jídla a vzduch nebyl tak horký,“ říká Ibu Marni, starší žena z kmene Suku Anak Dalam a přehrabuje klackem žhavé uhlíky v ohništi. Z dřívějších zhruba 200 tisíc příslušníků tohoto sumaterského kmene jich dnes žije původním stylem života pouhých 1 500. Zvykem těchto lidí je kočovat po tropickém lese desítky až stovky kilometrů. Dnešní rozloha lesa jim však neumožňuje nadále se přesunovat v takovém rozsahu, a tak se často usazují na okrajích plantáží v příbytcích ze dřeva a igelitu, stejně jako rodina Ibu Marni. „Jsme tu už dva roky. Vlastně se nemáme ani kam přesunovat,“ potvrzuje.

Ukradená země kvůli oleji

Rozpínající se plantáže palmy olejné vytlačují kmeny z jejich přirozeného prostředí a berou jim jejich jediný zdroj obživy – půdu. Mohutné investice do půdy označované jako zábory půdy jsou především dílem zahraničních společností, které neberou v potaz historické souvislosti či přítomnost domorodého kmene, pro který půda představuje kromě základního zdroje obživy také posvátné spojení s dušemi předků. Za obsazení životadárného lesa nedostávají příslušníci kmene většinou žádné odškodnění, jelikož nemají na svou půdu legální nárok. Nevlastní osobní dokumenty a pro byrokratický aparát tak prakticky neexistují. 

Zábory půdy, na které se rozprostírá tropický les, jsou navíc protizákonné. Většina primárního tropického lesa v Indonésii je totiž pod legální ochranou. Problémem je však korupce národní či regionální vlády. Ta může prales prohlásit za degradovaný, a tudíž jeho zničení již nic nebrání.

Zábory půdy v Indonésii neohrožují pouze potravinovou bezpečnost domorodých kmenů, ale také místních komunit. Stejně jako v jiných rozvojových zemích, ani v Indonésii nemají venkované dostatečně definována práva na půdu. Stává se tedy, že jsou ze své půdy vyhnáni násilím. Vzhledem k rozšiřujícím se plantážím navíc nezbývá dost místa na pěstování potravin. Například sumaterská provincie Jambi už pro sebe nedokáže vypěstovat dost jídla. Základní potravinu – rýži – musí dovážet ze sousedních provincií, kde plantáže palmy olejné ještě zemědělskou půdu zcela neobsadily. Cena základních potravin v provincii se tak znatelně zvyšuje a region je citlivější na veškeré negativní vlivy, od kolísání globálních cen potravin až po přírodní katastrofy. 

Tento článek vyšel v mimořádné příloze organizace Člověk v tísni v Mladé frontě k příležitosti Světového dne potravin.