Quinoa pomůže nasystit svět

Quinoa, česky merlík, je právem nazývaná „zlato Inků“. Tyhle drobné kuličky obsahují vysoké množství vitamínů, bílkovin, minerálů a aminokyselin. OSN se letos rozhodla vyzdvihnout tuto opomíjenou potravinu i proto, aby upozornila na fakt, že světová výživa se stává monotónnější. Původní a lokální plodiny mohou přitom pomoci při řešení problémů spojených s hladem a podvýživou.

Na světě každý osmý člověk hladoví, ale na druhé straně přibývá těch, co bojují s obezitou. V jedné části zeměkoule je potravin dostatek, zatímco v jiné lidé chodí spát s prázdným žaludkem. Není však pravda, že na světě není dostatek jídla. Zatím ho máme dost, ale do budoucna představuje pěstování potravin velkou výzvu – světová populace roste a v roce 2050 by mohla dosáhnout podle nových odhadů 9,6 miliardy. Přírodní zdroje ale ubývají. K tomu se ještě připojují následky změny klimatu v podobě pravidelně menších sklizní v hlavních exportních zemích, které jsou čím dál častěji zasahovány suchem, požáry nebo silnými dešti.

Potravina pro astronauty

Odpovědí na to, jak nasytit svět, se stávají nové či nově objevené plodiny, jako je právě merlík. Quinoa je vysoce odolná a přizpůsobivá rostlina, která roste v nejrůznějších přírodních podmínkách, dokonce i vysoko v horách ve výšce 4000 m n. m. Je bohatá hlavně na vápník, hořčík, železo a zinek. Výjimečný nutriční potenciál oceňuje například také americký Národní úřad pro letectví a kosmonautiku NASA, a proto ji začlenil do jídelníčku astronautů. Listy se dají konzumovat jako špenát, ze semen se vaří kaše nebo mele mouka. Má na 3000 odrůd a obvykle ji drobní farmáři v Bolívii, Peru, Ekvádoru, Argentině a v Chile pěstují organicky, tedy bez použití chemických prostředků. Peru a Bolívie jsou zároveň největšími latinskoamerickými producenty. Vypěstují 92 % veškeré quinoy na světě.

Vývoz této plodiny ale paradoxně nevede ke zlepšení situace bolivijských farmářů. Sice dostanou za svou produkci více peněz, ty však využijí na nákup levného importovaného a už zpracovaného jídla a quinou tak konzumují méně, aby ji mohli více prodat. Některé zprávy dokonce hovoří o tom, že se v těchto komunitách postupně prohlubuje podvýživa. S rostoucí popularitou merlíku se také na trhu objevují noví pěstitelé. Ti využívají intenzivní formy zemědělství ve velkém měřítku, což vede nejen k ohrožení biodiverzity a životního prostředí obecně, ale i k vytlačování drobných jihoamerických producentů z trhu. V peruánském hlavním městě Lima si spotřebitelé začali dokonce stěžovat, že kilo quinoy je dnes již o pětinu dražší než jedno kuře a 4krát dražší než kilo rýže. Původní rostlina se tak pro mnohé stává luxusním zbožím.

Že se životní úroveň drobných farmářů v Bolívii a Peru zhoršila, si však uvědomují i tamní vlády. Přicházejí proto s plány poskytovat půjčky farmářům pěstujícím quinou organickým způsobem. Přidávají semena do potravinových balíčků určených pro těhotné ženy nebo propagují konzumaci quinoy ve školních jídelnách a v rámci programů svačin do škol. Je to ale také otázka životního stylu. Mladí lidé a děti ve městech dávají často přednost bílému pečivu, bílé rýži a nekvalitnímu jídlu z fast foodových řetězců, protože je to v módě.

Výživná hodnota odpovídající masu

Má tedy opravdu quinoa potenciál pro zlepšení problémů s hladem a podvýživou na světě? OSN se snaží v rámci kampaně propagovat pěstování a konzumaci této plodiny hlavně v zemích, kde nízký příjem bílkovin představuje zásadní výživový problém, například v Keni, Nepálu, Bhútánu či na Haiti. Nejde však o to quinou dovážet z Jižní Ameriky, ale rozšířit ji v místech, kde jsou běžné podmínky pro pěstování potravin omezené. Quinoa je pro to ideální nástroj, protože jako jediná rostlina obsahuje všechny základní aminokyseliny a její nutriční hodnota odpovídá masu. Většina lidí na planetě se totiž dnes živí pouze čtyřmi základními potravinami – rýží, kukuřicí, pšenicí a bramborami. Ty však nutričně samy o sobě nezajišťují příliš bohatý jídelníček.

Pěstování quinoy se ale rozšiřuje i do Evropy, potenciál pro její pěstování má Německo, Francie, ve Velká Británie, Itálie a také Česká republika. Zatím u nás můžeme koupit nejčastěji bio quinou z Bolívie, nicméně je potřeba klást důraz na lokální pěstování této plodiny, aby kvůli našemu talíři nemusela cestovat tisíce kilometrů přes půl světa. Ostatně trend spotřeby lokálních potravin se stále více rozšiřuje, protože současný potravinový systém se jeví čím dál tím víc jako sociálně a environmentálně neudržitelný. Jak bude vypadat do budoucna, jsme schopni ovlivnit my sami důrazem na zdravější, lokální, sezonní a udržitelně vypěstované potraviny. Díky tomu by se mohli jihoameričtí farmáři více soustředit na vlastní konzumaci quinoy, jak byli zvyklí jejich předkové po staletí. 

Tento článek vyšel v mimořádné příloze organizace Člověk v tísni v Mladé frontě k příležitosti Světového dne potravin.

„Příloha“ soubor ke stažení