Změní se dnes evropská politika biopaliv?

Dnes, ve středu 11. září sesejdou členové Evropského parlamentu k plenárnímu hlasování o nové legislativětýkající se politiky biopaliv. Debata o tomto tématu se vyostřila do té míry,že Evropská komise vznesla návrh na omezení využívání potravinářských komoditpro výrobu biopaliv v dopravě.

V roce 2008 Evropská unie přijala nařízení, podle kterého musí pocházet 10% paliva v dopravě z obnovitelných zdrojů, a to do roku 2020. Většinu tohoto cíle měla pokrýt tzv. biopaliva „první generace“, tedy ta, která jsou vyrobena z plodin běžně využívaných pro výrobu potravin. Ovšem poslední návrh Evropské unie se naopak snaží zbrzdit expanzi biopaliv „první generace“. Proč? Důvodů je více.

Rostoucí poptávka po biopalivech zvyšuje poptávku po nové zemědělské půdě pro jejich pěstování. Často se tak pěstují na půdě, která byla do té doby využívána jinak – například jako pastvina, les či rašeliniště. Tento fenomén se označuje jako „nepřímá změna ve využití půdy“ (anglická zkratka ILUC). Vysoušení mokřadů a rašelinišť nebo kácení lesů má za následek mohutné úniky oxidu uhličitého do ovzduší. Namísto snižování emisí skleníkových plynů tak hrozí, že některá biopaliva povedou k mnohem vyšším emisím než samotná fosilní paliva.

Výroba biopaliv má ovšem také sociální dopady, které při jejím rozmachu nikdo nepředvídal. Biopaliva „první generace“, se vyrábí z běžných potravinářských plodin, jako je na příklad cukrová třtina, pšenice, brambory, kukuřice atd. Intenzivní využívání těchto plodin v energetice však přispívá k růstu cen potravin, který je mnohými institucemi (například FAO, Světová banka a další) považován za jeden z hlavních spouštěčů potravinové krize na přelomu let 2007 a 2008. Biopaliva tak prakticky konkurují jídlu, vzhledem k tomu, že k jejich výrobě je zapotřebí stejných přírodních zdrojů, především půdy a vody. Především komunity v rozvojových zemích se tak stávají závislé na dovozu potravin a jejich potravinová bezpečnost je ohrožena.

Biopaliva navíc nejsou ekonomicky udržitelnou variantou, vzhledem k tomu že pro jejich produkci je stále zapotřebí velká finanční podpora. Jsou tak poměrně drahým zdrojem energie.

Evropská Unie samozřejmě tyto negativní dopady výroby biopaliv zaregistrovala. Zhruba před rokem podala Komise návrh na změnu, která by omezila podíl biopaliv vyrobených z potravin na 5% (cíl, který například Česká republika již splňuje). 

V červenci pak Výbor Evropského parlamentu pro životní prostředí (ENVI) zvolil jako hranici podílu biopaliv v dopravě 5,5 %, do které zahrnul kromě potravinových plodin také energetické plodiny. Návrh ENVI výboru také zahrnuje implementaci faktorů ILUC do evropské legislativy do roku 2020, konkrétně do Směrnice o obnovitelných zdrojích (RED) a Směrnice o kvalitě paliv (FQD). Zařazení ILUC faktoru do směrnic by znamenalo, že členské státy Evropské unie musí splnit cíle pro obnovitelné zdroje s použitím paliv, která nezpůsobují „nepřímou změnu ve využití půdy“ vzácných krajin, a že by paliva musela dokázat minimálně 60% úsporu emisí CO2 oproti fosilním palivům a emisím v roce 2018.

Výbor Evropského parlamentu pro průmysl, výzkum a energetiku (ITRE) však navrhuje ve své zprávě hranici 6,5% pouze pro potravinové plodiny a faktory ILUC zcela vypustil z návrhu.
Zástupci Glopolis se minulý týden setkali s některými českými europoslanci, aby si s nimi promluvili o návrhu na změnu směrnice a o jejich postoji. O změně směrnice budou europoslanci hlasovat na dnešním plenárním zasedání Evropského parlamentu.