Africký posun na Východ

Keňa si o víkendu po napjatě očekávaných volbách zvolila nového prezidenta, který je ovšem obviněný Mezinárodním trestním soudem ze zločinů proti lidskosti. Pro západní svět je to dobrá i špatná zpráva zároveň. V Keni naštěstí neproběhly násilné nepokoje, které před lety vyděsily celý svět, vítězství takového kandidáta ale dokládá fakt, že Západ na černém kontinentu ztrácí vliv.

Čím dál častěji zaznívají hlasy, které říkají, že západní demokratické standardy v Africe neplatí a že Afričané potřebují vládu silné ruky. Pokusy EU a USA politicky ovlivnit keňské rozhodování pohrůžkou případných sankcí nebo omezení kontaktů na minimum, pokud by v čele státu stál zločinec, vyšly proto značně naprázdno. V zásadní otázce jurisdikce Mezinárodního trestního soudu má velká část Afričanů také jasný názor – je to soud určený pouze pro „černé“. Tento argument mohou USA těžko vyvrátit, když samy vznik soudu neratifikovaly, a tak žádný Američan nemůže stanout na lavici obžalovaných.

Jenže Západ ztrácí dech i v ekonomické sféře. Evropská unie neoblomným způsobem prosazuje v Africe už více než deset let své Dohody o ekonomickém partnerství. Africké země evropské pokusy o vzájemnou liberalizaci trhů vytrvale odmítají, protože se obávají likvidace domácí produkce a dalšího zhoršení už tak bídných sociálních podmínek nejchudších obyvatel. Západní země jsou sice stále ještě největšími investory, ale Afrika zaznamenává prudký zájem ze strany Číny, Indie a bohatých arabských států. To je pro Západ hlavní hrozba, právě asijští a arabští investoři si totiž nekladou žádné zásadní a těžko splnitelné podmínky. Obrat směrem na východní partnery navíc dokazují i čísla, protože objem afrického exportu do Evropy a USA se rok od roku snižuje, a naopak roste obchod směrem na východ.

Zájem asijských hráčů nepodněcují pouze bohaté přírodní zdroje a nerostné suroviny. V Africe roste střední třída a tedy i kupní síla a potenciál pro odbyt levnějšího zboží. Afrika na oplátku dostává pomoc při výstavbě tolik potřebné dopravní a telekomunikační infrastruktury. Číňané mimoto budují elektrárny a nemocnice, Indové zase přinášejí obchodní příležitosti a pracovní nabídky. V Africe nacházejí otevřenou náruč, přestože Západ tento vztah nazývá „novým typem kolonializmu“. Vzhledem k historickým zkušenostem to je poměrně pokrytecké označení.

Západní svět zarytě propaguje své nepopiratelně správné hodnoty, nicméně se nechová jako rovnocenný partner a to je základní kámen úrazu. Prezident Obama může sebevíc ve své strategii pro Afriku zdůrazňovat demokracii, ekonomický rozvoj a bezpečnost, ale Afričané už dávno vědí, že jakékoliv vyjednávání se Západem znamená běh na dlouho trať, během kterého si vyslechnou řadu přednášek o tom, v čem chybují. Pro Západ to znamená velkou výzvu, kterou měl začít řešit už dávno.

Obzvlášť státy Evropské unie by proto měly přehodnotit svou strategii vůči africkým zemím. Evropa zrovna neoplývá nerostnými surovinami a zároveň by neměla podceňovat bezpečnostní situaci sousedního kontinentu, který je pravidelným zdrojem přílivu uprchlíků k evropským břehům. Zachovat si dobré vztahy s Keňou v čele s takovým prezidentem (pokud bude odsouzen, což ještě není, a platí tak presumpce neviny) by nejspíš znamenalo zvyknout si na hodně silnou kávu. Zásadní úsilí západních zemí by však mělo směřovat k tomu, aby si Keňa i nadále zachovala status klidnějšího ostrůvku v rozbouřené východní Africe.

Komentář vyšel také v „Hospodářských novinách“: http://hn.ihned.cz/c1-59492080-africky-posun-na-vychod

Ke skončený volbám v Keni si můžete přečíst také „krátký příspěvek od keňského odborníka na biopaliva a biomasu Francise Namu Njoky“: http://glopolis.org/wp-content/uploads/cs/clanky/volby-v-keni/