Proč EU v jednání s Afrikou o EPAs přešlapuje na jednom místě

V roce 2002 zahájila Evropská unie s bývalými koloniemi svých členských zemí v Africe, Karibiku a Tichomoří (AKT) jednání o Dohodách o ekonomickém partnerství (Economic Partnership Agreements - EPAs). Ty by měly nahradit současnou úpravu obchodních vztahů založenou na jednostranném preferenčním tržním přístupu zemí AKT do EU za vzájemný preferenční přístup.

Země AKT by tedy otevřely své trhy evropskému dovozu a k liberalizaci by došlo také v dalších oblastech, jako jsou služby či investice. Jednostranný preferenční přístup, který se opíral o Dohodu z Cotonou, měl původně trvat až do roku 2020, čelil však kritice pro nesoulad s pravidly Světové obchodní organizace (WTO).
Na stole tak leží dohody, které měly být uzavřeny se skupinami zemí západní Afriky, střední Afriky, východní a jižní Afriky, Jihoafrickým rozvojovým společenstvím, zeměmi Karibiku a Tichomoří do konce roku 2007. Pět let od uplynutí této lhůty se však podařilo uzavřít jedinou komplexní dohodu, a to s regionem Karibiku.

Ostatní země, stejně jako zástupci evropských neziskových organizací, zaujaly vůči dohodám značně váhavou až odmítavou pozici. Konkrétně v Africe postoupily do procesu ratifikace prozatímních dohod, které se vztahují pouze na zboží s vyhlídkou následné liberalizace i dalších oblastí, pouze čtyři země z celkových čtyřiceti sedmi zapojených do vyjednávání. Ostatní země buďto prozatímní dohodu podepsaly, ale nepodnikly žádné další kroky k její ratifikaci, nebo se nacházejí ve stádiu vyjednání.

Ambice versus očekávání

Nasnadě je otázka, co je tak problematické na dohodách, které EU prezentuje jako přínos pro regionální ekonomickou integraci a ekonomický růst (nejen) afrických zemí. Podle Marka Maese z belgické organizace 11.11.11 je hlavním kamenem úrazu neúspěšných jednání propast mezi evropským přístupem k EPAs a očekáváními, která do nich vkládají země AKT.
Na jedné straně tak stojí EU s ambiciózním plánem na komplexní integraci dohod o volném obchodu a na druhé straně země AKT doufající ve smlouvy, které nabídnou pružnou nápravu nesouladu s pravidly WTO a které se budou především koncentrovat na posílení jejich produkční kapacity, infrastruktury, institucí a úsilí k regionální integraci. Zároveň, implementace dohod by pro EU neznamenala téměř žádné změny, zatímco na straně zemí AKT by si vyžádala uskutečnění rozsáhlých ekonomických reforem.

Maes také poukazuje na slabé základy předpokladu, že liberalizace trhu v zemích AKT musí nutně přispět k jejich rozvoji a tím i snižování chudoby. Opírá se přitom o studii hodnotící stav ekonomického výzkumu zaměřeného na vztah mezi obchodem, rozvojem a snižováním chudoby, kterou zveřejnilo Generální ředitelství pro rozvojovou spolupráci Evropské komise. Z výsledků vyplývá, že liberalizace může k rozvoji a redukci chudoby jak přispět, tak jim přitížit. Pozitivní výsledek liberalizace závisí na řadě faktorů, jako například na přípravném procesu, rychlosti, s níž bude otevírání trhů probíhat, infrastruktuře, volbě sektorů a mnoha dalších.

Další zádrhel spatřuje Maes v samotném průběhu vyjednávání. Evropská komise se jeví jako rigidní vyjednavač, který jen s obtížemi ustupuje ze své pozice. A tak místo toho, aby se hledalo nejvhodnější řešení pro obě strany, pokouší se EU nastavit dohody tak, aby ladily s její celkovou obchodní strategií.

Problematická je i snaha EU „motivovat“ váhající země k dalším krokům. Unie totiž navrhuje, aby ty země, které neratifikují EPA do roku 2016, byly vyloučeny z preferenčního přístupu na evropský trh. Oproti původnímu termínu do konce roku 2013 představují tři roky k dobru více prostoru pro vyjednávání, přesto hrozí, že by země na dohody mohly přistoupit nikoli z přesvědčení o jejich prospěšnosti pro rozvoj, ale aby se vyhnuly ztrátě preferencí.

Dohody v Africe

Představitelé afrických zemí opakovaně prohlásili, že dohody o ekonomickém partnerství s EU nejsou v jejich rozvojovém zájmu. Jak uvádí Rebecca Varghese Buchholz z britské organizace Tradecraft, EPAs neodrážejí základní výzvy, před nimiž africké země stojí. Většina zemí čelí vysoké nezaměstnanosti spojené se slabou produkční kapacitou, je pro nízkou diverzifikaci citlivá vůči externím šokům a potýká se s potravinovou nejistotou kvůli nedostatku investic do zemědělské produkce a infrastruktury.

Jednání o EPAs na africkém kontinentu narážejí na řadu sporných bodů. Prvním z nich je, že ekonomická integrace s EU naruší snahy o regionální integraci mezi zeměmi v Africe, která by mohla přispět k posílení obchodu mezi zeměmi regionu a tím i zvýšení produkční kapacity a rozvoji infrastruktury. Druhým je snaha EU liberalizovat nejen obchod se zbožím, ale také investice a služby, čímž překračuje závazky požadované WTO a oslabuje dále regionální integraci.

Dalším je míra liberalizace, kterou EU od afrických zemí žádá. 80procentní liberalizace trhu se zbožím afrických zemí se oproti 100procentní liberalizaci ze strany EU jeví jako férová nabídka, ovšem jen na první pohled. Mezi liberalizovanými kategoriemi se mohou ocitnout sektory, v nichž by si země mohly za jiných okolností vytvořit vlastní produkční kapacitu a zásobovat zbožím domácí a regionální trhy. Namísto toho budou v důsledku EPAs tyto sektory vystaveny přímé konkurenci evropského zboží.

Keňské NE dohodám

Na příkladu jedné z afrických zemí, Keni, je možné ukázat konkrétní problémy, které s sebou ratifikace EPAs může přinést pro klíčové odvětví keňské ekonomiky, jímž je zemědělství. Na společné konferenci zástupců farmářů a neziskových organizací, která proběhla v listopadu 2012 v Nairobi, vysvětlila keňská farmářka Hellen Yego, z čeho pramení odpor drobných farmářů v Keni (a nejen v Keni, ale i v ostatních zemích Východoafrického společenství) k dohodám o ekonomickém partnerství.

„Farmáři se obávají, že dohody naruší jejich právo na potraviny. Zavedením volného trhu se ocitnou na poli neférové hospodářské soutěže, protože budou jen stěží konkurovat dotovaným výrobkům z Evropy. Místní trhy zaplaví zboží z rozvinutých zemí, což podlomí keňský rozvíjející se průmysl. Bezpečnostní standardy a opatření, která EU plánuje v rámci dohod zavést, znevýhodní vývoz keňského zboží, neboť bude těchto kritérií kvůli špatné úrovni technologií a infrastruktury jen obtížně dosahovat.“

Kudy dál?

Evropa i africké země urazily v jednání o dohodách kus cesty, ale stejný, ne-li větší kus cesty leží stále před nimi. Čas, který získala Afrika (a ostatní země AKT), by měl být využit k tomu, aby výsledné EPAs respektovaly specifika jednotlivých zemí a sloužily jako skutečný nástroj rozvoje a regionální integrace. Od EU to bude vyžadovat přehodnocení dosavadního přístupu a rozpomenutí se na původní úmysl dosáhnout spolupráce a rozvoje svých bývalých kolonií. Politiky Evropské unie (vnější i vnitřní) by totiž měly být nastaveny tak, aby byly koherentní s vytyčenými rozvojovými cíli. Současná podoba dohod však EU od cílů v oblasti rozvoje spíše vzdaluje, než aby napomáhala jejich dosažení.

Analýza byla publikována také na „EurActiv.cz“: http://www.euractiv.cz/vnejsi-vztahy/analyza/proc-eu-v-jednani-s-afrikou-o-epas-preslapuje-na-jednom-miste-010647

Tento článek byl napsán v návaznosti na účast autorky na mezinárodní konferenci o Dohodách o ekonomickém partnerství mezi EU a zeměmi AKT, která se konala v listopadu 2012 v Keni. Účast byla umožněna díky finanční podpoře EU a ČRA.