Nechceme soku-huru, vzkazují Keňané Evropské unii

V polovině listopadu minulého roku se dvousettisícové město Eldoret ležící v západní Keni stalo svědkem pokojné demonstrace. Ulicemi Eldoretu pochodovali farmáři z platformy NGOMA, někteří vyzbrojeni obilnými a kukuřičnými klasy, jiní transparenty. 

Zpívali popěvek ve svahilštině o tom, že nechtějí soku-huru, což do překladu znamená volný trh, a že si přejí, aby bylo zajištěno jejich právo na živobytí v souladu s keňskou ústavou. Krátká píseň složená pro eldoretskou demonstraci stručně a výstižně zachycuje hlavní obavy (nejen) farmářů z připravované dohody o ekonomickém partnerství mezi EU a Keňou (EPAs), která už několik let vězí v mrtvém bodě.

Keňa přitom není jediná země, kde vyjednávání o ekonomickém partnerství nabralo zpoždění. Evropská unie usiluje o uzavření dohod s více než sedmdesáti zeměmi Afriky, Karibiku a Tichomoří (AKT). Jednání probíhají v rámci šesti regionů, ovšem pouze region Karibiku doposud podepsal komplexní dohodu o partnerství.

Nabízí se otázka, proč většina zemí tolik otálí s přistoupením na dohody, které Evropská unie prezentuje jako jeden z nástrojů pro rozvoj, růst a tvorbu pracovních míst. Těchto pozitivních výsledků je podle EU možné dosáhnout právě implementací dohod o ekonomickém partnerství, které budou spočívat v postupné a kontrolované liberalizaci trhů zemí AKT probíhající v rozumném časovém horizontu.

Hrozba nebo pomoc?

Pohled Keňanů na EPAs se s tím evropským v mnohém rozchází. V současné podobě dohody představují spíše hrozbu pro místní ekonomiku, než její povzbuzení. Základem keňské ekonomiky je již řadu let zemědělství se svým 30procentním podílem na hrubém domácím produktu a 80procentním podílem na zaměstnanosti. O jeho zásadní roli svědčí i to, že zajišťuje obživu pro 74 procent populace a naprostá většina zemědělské produkce v Keni (až 80 procent) je v rukou drobných zemědělských producentů. Proto se do zemědělství promítají obavy z dopadů EPAs ještě výrazněji, než do dalších odvětví.

Keňská farmářka Hellen Yego vysvětluje, že odpor drobných farmářů v Keni (a nejen v Keni, ale i v ostatních zemích Východoafrického společenství) k dohodám o ekonomickém partnerství pramení z jejich obavy, že dohody naruší jejich právo na potraviny. Produkce potravin představuje nejen klíčové odvětví keňské ekonomiky, ale v době všudypřítomné hrozby hladomoru i otázku přežití.

Otevření trhu zahraničním dovozcům nepříznivě ovlivní konkurenceschopnost místních producentů a místní trhy zaplaví zboží z rozvinutých zemí, což podlomí keňský rozvíjející se průmysl. Bezpečnostní standardy a opatření, která EU plánuje v rámci dohod zavést, znevýhodní vývoz keňského zboží, neboť bude těchto kritérií kvůli špatné úrovni technologií a infrastruktury jen obtížně dosahovat.

„Zavedením volného trhu se drobní keňští farmáři ocitnou na poli neférové hospodářské soutěže, protože budou jen stěží konkurovat dotovaným výrobkům z Evropy“, vyjmenovává Yego další zápornou stránku EPAs a podotýká, že situace drobných zemědělců v Keni je náročná i bez EPAs.

Důsledků dohod se obávají i další farmáři. „Nemám jak dopravit svou úrodu na trh, proto jsem odkázaná na zprostředkovatele, který mě navštíví a úrodu odkoupí. Zároveň jen obtížně získávám informace o aktuální ceně vypěstované plodiny na trhu, proto se nemám při prodeji zprostředkovateli podle čeho orientovat a často je prodej pro mě nevýhodný. Navíc nevím, kdy se tu zprostředkovatel ukáže a pokud bych ho odmítla, není jisté, že se tu objeví někdo jiný. Často tedy stojím před dvěma variantami – buď úrodu neprodám a ta se zkazí, nebo ji prodám za pro mě nevýhodnou cenu“, přibližuje Fatima, která hospodaří v oblasti solného jezera Magadi na jihu Keni, některé z překážek, s nimiž se drobní zemědělci v Keni potýkají. K dalším problémům patří výkyvy počasí způsobené klimatickými změnami, zábory půdy či volatilita cen na trzích s potravinami. „Neumím si představit, že bych k tomu všemu musela řešit ještě zahraniční konkurenci“, dodává farmářka na adresu EPAs.

Nátlak není řešení

Evropská unie jen stěží skrývá rozčarování z vlekoucích se jednání. K dosažení zdárného konce však volí kroky, které mohou protistranu zahnat do ještě větší opozice. A tak, přestože se úmysly EU jeví jako dobré, jejich realizace značně pokulhává. Místo, aby EU poskytla prostor pro formulaci takové dohody, která by zohledňovala zájmy obou stran a do jednání zahrnula i hlas drobných producentů, jichž se dohoda dotkne nejvíce, rozhodla se jít cestou nátlaku. Stanovila pro váhavé země nejzazší termín, do kterého musí na dohody přistoupit, jinak přijdou o dosavadní preferenční přístup na evropský trh.

Aby se na adresu EU nesnášela jen kritika, je nutné podotknout, že učinila vstřícný krok a termín posunula o tři roky z původního šibeničního data připadajícího na konec roku 2013. Zda však čas získaný k dobru postačí, aby Keňa (a ostatní země AKT) vyjednala s EU takovou podobu EPAs, která bude respektovat její specifika a stane se nástrojem rozvoje a regionální integrace, zůstává stále otázkou.

Článek vyšel také na „Rozvojovka.cz“: http://www.rozvojovka.cz/clanky/1277-nechceme-soku-huru-vzkazuji-kenane-evropske-unii.htm

Tento článek byl napsán v návaznosti na účast autorky na mezinárodní konferenci o Dohodách o ekonomickém partnerství mezi EU a zeměmi AKT, která se konala v listopadu 2012 v Keni. Účast byla umožněna díky finanční podpoře EU a ČRA.