Jak je na tom Afrika s hladem?

Tři organizace OSN sídlící v Římě (FAO, IFAD, WFP), které se zabývají zemědělstvím a potravinovými problémy, vydaly nedávno novou zprávu o stavu potravinové bezpečnosti ve světě. Z té vyplývá, že se počet hladových a podvyživených lidí celosvětově snížil oproti číslům, která jsme měli k dispozici před dvěma lety.

Je to dobrá zpráva především pro asijské a jihoamerické státy, avšak Afrika a Blízký východ tento trend nesdílejí a čísla naopak ukazují, že se situace na černém kontinentě zhoršuje. K tomu velkou měrou přispěly hlavně krize, především ty potravinové, posledních pěti let a jejich následky.

Za všechny potíže však nemůžeme vinit jen na celosvětové potravinové krize. Ty zasáhly i jiné země, které se s nimi více či méně vypořádaly. Nabízí se tedy otázka, proč zrovna v Africe, relativně bohaté na přírodní zdroje a se stabilním dvouprocentním ekonomickým růstem za poslední desetiletí, chodí i nadále více jak jedna pětina populace spát s prázdným žaludkem. Kořeny přetrvávající podvýživy a hladu mají totiž nejen ekonomickou, ale i environmentální, demografickou a politickou povahu.

Podle Mezivládního panelu pro klimatickou změnu IPCC je například pravděpodobné, že se produkce potravin do roku 2020 v afrických státech propadne o polovinu. To je dáno tím, že Afrika zažívá stále častější období silnějšího sucha a přitom je tamní zemědělství téměř zcela závislé na zavlažování deštěm. Je třeba si také uvědomit, že zemědělský sektor tvoří zásadní část afrického hrubého domácího produktu a obvykle zaměstnává až na čtyři pětiny obyvatel kontinentu, včetně dětí. Africký kontinent byl zároveň označen za nejzranitelnější ve vztahu ke klimatické změně i kvůli nízkým adaptačním kapacitám, tedy možnostem najít řešení na problémy související s následky nepředvídatelného počasí. Kromě toho je Afrika svědkem vážné degradace půdy, snižující se půdní produktivity, rozšiřování pouští či ztráty biodiverzity a velmi pravděpodobně v budoucnu zažije také pokles vodních zdrojů, přestože odhady říkají, že poptávka po vodě se do poloviny století na kontinentě zdvojnásobí.

Mluvíme-li o ekonomických a produkčních příčinách, nejzásadnější příčinou hladu a nedostatečného přístupu k potravinám je chudoba. Přestože poklesl počet Afričanů žijících na nebo pod hranicí chudoby, kteří přežívají s ekvivalentem necelého půldruhého dolaru na den, pořád je to skoro polovina celé africké populace. Zemědělská produkce se nezvyšuje a je nižší oproti jiným regionům. Chybí investice do základní zemědělské infrastruktury a moderních technologií. Například ve východní Africe přijde nazmar vlivem posklizňových ztrát až třetina produkce kukuřice kvůli absenci skladovacích zařízení. Navíc současný obchodní systém znevýhodňuje lokální drobné producenty potravin, kteří nemohou konkurovat levným dotovaným dovozům z bohatých zemí.

Afrika pociťuje i demografické problémy. Současná jedna miliarda Afričanů se podle odhadů OSN do roku 2050 více než zdvojnásobí. Tisíce lidí opouštějí s vidinou lepší budoucnosti venkov, který se potýká s nedostatkem pracovních příležitostí, a vydávají se do měst. Tam však většinou skončí ve slumech, kde mají ještě menší šanci se uživit. Chudí lidé mívají také špatný nebo minimální přístup ke vzdělání, pitné vodě a zdravotní péči. Běžná je diskriminace některých marginalizovaných skupin a etnik nebo žen, které velmi často kvůli tradicím a zvykům nemohou hrát zásadní roli při jakémkoliv rozhodování.

Mezi politické příčiny dnešního stavu patří i prostředí, kde panuje institucionální nestabilita, vysoká míra klientelismu a korupce, neexistence právního státu, neadekvátní politická opatření bojující proti každodenním problémům obyčejných lidí, minimální státní služby a nedostatečná soudržnost jednotlivých politik. Nejhorší situaci pak zažívají lidé v těch státech, kde se válečný stav střídá jen s dalšími konflikty a nestabilitou a dochází k hrubému porušování základních lidských práv a to nejen těch politických, ale i ekonomických a sociálních.

Římské agentury OSN jednohlasně říkají, že ekonomický růst je nutný, ale ne dostačující k rychlejšímu snižování hladu a podvýživy. Jasná jsou i řešení, ale ta nefungují bez politické vůle a úsilí něco změnit. Klíčovou roli hraje a bude hrát i nadále rozvoj zemědělství skrze správně zaměřené investice, podpora postavení drobných producentů potravin a lokální produkce, udržitelné využívání přírodních zdrojů nebo podpora adaptačních a zmírňujících opatření zaměřených na klimatickou změnu. Mnoho z toho musí zvládnout samy africké země, bez zapojení bohatých zemí to ale nepůjde. Ty by měly přinejmenším jednat tak, aby naplňováním svých zájmů (například obchodních či energetických) nikoho nepoškozovaly. Efektivní a koherentní politiky pak naopak zajistí, že prostředky vynaložené na rozvojovou spolupráci nepřijdou vniveč.

Článek byl publikován na stránkách „Rozvojovky“: http://www.rozvojovka.cz/clanky/1273-jak-je-na-tom-afrika-s-hladem.htm