Konflikt v Demokratické republice Kongo


V politice v zásadě platí, že pokud si nějaká země do svého názvu přidá slovo demokratická, demokracii se pak její obyvatelstvo příliš netěší. To platí mimo jiné také o Demokratické republice Kongo. Jedna z největších afrických zemí, zaujímající rozlohu necelé čtvrtiny Spojených států, zažila ještě na přelomu století krvavou válku, do které byly vtaženy okolní státy včetně Rwandy, Ugandy a Angoly nebo Zimbabwe a Namibie. Proto je nazývána jako africká první světová válka, která si mohla vyžádat na pět milionů obětí.

Od uzavření mírové dohody v roce 2003 se ale bohužel země nestihla vzpamatovat a situace se i nadále zhoršuje. Ve východní části země teď operuje pod názvem Revoluční armáda Konga skupina rebelů a mezinárodní společenství se obává, aby lokální konflikt nedosáhl regionálního rozsahu, případně aby nevznikl druhý nekontrolovatelný Azawad jako v Mali. V tomto západoafrickém státě totiž letos na jaře Tuaregové jednostranně vyhlásili vlastní stát, což z bezpečnostních důvodů přidělává vrásky nejen Afričanům, ale i Evropě.

Ve východním Kongu sice nehrozí vznik islamistického státu, ale stále tam doznívají následky nevraživosti mezi etniky Tutsi a Hutu. To jsou světu nevalně povědomá jména, protože připomínají genocidu, kterou zažila Rwanda v devadesátých letech minulého století. Odhaduje se, že po rwandské občanské válce mohlo do Demokratické republiky Kongo uprchnout dva miliony Hutuů, z nichž se mnoho podílelo na válečných zločinech. Rwanda proto vyslala, do tehdy ještě Zairu, vlastní armádu. Přesto, že konflikt oficiálně před devíti lety skončil, boj mezi nejrůznějšími milicemi Tutsiů a Hutuů stále pokračuje. Neexistují samozřejmě přesné statistiky, ale od léta mohl být nuceně vysídlen zhruba milion lidí. Nemluvě o tom, že oblast je svědkem častých masakrů, znásilňování, náborů dětských vojáků, únosů či rabování.

Tento týden rebelové dobyli město Goma, ležící jen dvě hodiny cesty od hlavního města Rwandy. Goma není jen nějaké příhraniční město, je komerčním centrem s fungující infrastrukturou, bankami, školami, nemocničními zařízeními a zároveň základnou pro mírovou misi OSN, která v Kongu působí již deset let a za úkol má ochranu civilistů a pomoc při rekonstrukci země. Několik expertů OSN nicméně minulý týden zveřejnilo zprávu, že dobře vycvičení a moderně vyzbrojení rebelové jsou podporováni ze strany Rwandy a Ugandy, což může být taktika pro získávání nerostného bohatství, kterým východní Kongo disponuje. Obě země to samozřejmě popírají.

Rebelové mají údajně v plánu pokračovat v dobývání východního území a požadují jednání s konžskou vládou, zatím však nezveřejnili své požadavky. Představitelé Demokratické republiky Kongo však nechtějí vyjednávat podle vlastních slov jen tak s nějakou skupinou rebelů, ale přímo se Rwandou, kterou označují za hlavního agresora. Podle mluvčího rebelské armády se ale jedná o čistě konžský problém, způsobený dlouhodobou nejistotou, špatnou vládou a nedostatkem veřejných služeb v zemi. Zbraně pak nedostávají od Rwandy, ale nakupují je kvůli uvalenému embargu na černém trhu v Dubaji.

Pokud by ovšem byla pravda, že Rwanda rebely v sousední zemi podporuje, pak by to byla pro donory noční můra. Rwanda se po událostech v devadesátých letech stala miláčkem západního světa a zásadním příjemcem rozvojové pomoci, tvořící až polovinu jejího národního rozpočtu. Nikdo proto nepředpokládal, že by mohla zároveň představovat hlavní destabilizační sílu v Demokratické republice Kongo, případně jednoho z iniciátorů dalšího možného rozsáhlého konfliktu, který se může již v tak nestabilní střední Africe znovu rozhořet. Nicméně diskuzi o poskytování pomoci Rwandě již spustila v souvislosti s těmito podezřeními minimálně britská opozice.

Rada bezpečnosti OSN odsoudila obsazení Gomy a volá po uvalení sankcí na rebelskou armádu. Její mírová mise však zůstává jaksi bezzubá a před rebely raději město vyklidila. Kritici tvrdí, že i když je mise jednou z dnešních největších mírových mísí, je neadekvátně zastoupena. Vojáci totiž pochází většinou z chudších zemí, v tomto případě z Indie, Pákistánu nebo Bangladéše, a své vyslání berou jako možnost zajistit svým dětem vzdělání díky mnohonásobně vysokým platům, než jaké dostávají doma. V žádném případě nemají v úmyslu kvůli míru v Kongu položit svůj život. Zřejmě i proto volá francouzský ministr zahraničí po revizi mandátu mise, což by ale nepřineslo vzhledem k charakteru OSN příliš velkou změnu.

Podle humanitárních pracovníků se situace v zemi velmi rychle zhoršuje a je to právě civilní obyvatelstvo, které nejvíce trpí. Těžko bychom mohli předpokládat, že dojde na rychlého mírové řešení. Navíc by se mohly vystupňovat nepřátelské nálady vůči rwandským minoritám poklidně žijícím v Kongu. Demokratická republika Kongo tak velmi připomíná soudek plný střelného prachu, který se nachází příliš blízko ohně. Před mezinárodním společenstvím tak leží další nevyřešený úkol a potenciální pohroma pro budoucnost. Minimálně jedno ponaučení z tohoto konfliktu vyplývá: a to že nic není černobílé a jen velmi těžko se dá v tomto případě postavit na jednu stranu.

Komentář byl zveřejněn v pořadu „Názory a argumenty ČRo6“: http://www.rozhlas.cz/cro6/komentare/_zprava/1140935