Jak vypadají zodpovědné investice do zemědělství?

Na tom, že zemědělský sektor hraje klíčovou roliv odstraňování hladu a chudoby ve světě a že je silně podfinancovaný, seshodují všichni, experty počínaje a politiky konče. Už menší shoda ale panujena tom, jak takové investice mají vypadat, aby nezpůsobovaly více škody nežužitku. Také toto téma představovalo jeden z hlavních bodů agendyletošního zasedání Výboru pro světovou potravinovou bezpečnost (CFS).

Peníze jsou potřeba především na rozvoj infrastruktury. Ve většině méně rozvinutých zemí chybějí silnice, komunikační sítě, ale i zemědělská infrastruktura jako jsou zavlažovací systémy a skladovací zařízení. V praxi tak třeba může dojít k tomu, že část populace hladoví a přitom na druhém konci země shnije nadprodukce potravin. O této zkušenosti by mohla hovořit například Etiopie. Do popředí zájmu by dále měli patřit také drobní producenti potravin, kteří paradoxně tvoří na čtyři pětiny všech hladovějících. Jak ale klasifikovat investice do zemědělské půdy, kterou například pronajímají evropské firmy kvůli výrobě biopaliv?

Již v květnu tohoto roku schválil Výbor pro světovou potravinovou bezpečnost, spadající do struktur Organizace OSN pro výživu a zemědělství, Dobrovolné směrnice pro zacházení s půdou a jinými přírodními zdroji. Ty doporučují všem investorům a hostitelským zemím dodržovat základní principy zodpovědného zacházení, mezi které patří zachovávání lidské důstojnosti, nediskriminace, rovnost, genderová rovnost, konzultace a participace všech zúčastněných stran, transparentnost, odpovědnost nebo fungování práva. Důraz má být kladen na to, aby nebylo narušováno právo na potraviny a potravinová bezpečnost především všech zranitelných skupin. Naopak cílem má být udržitelný sociální i ekonomický rozvoj a ochrana životního prostředí.

Přijetí směrnic je sice pozitivní krok dopředu, závisí nicméně na jednotlivých státech, zda a jak je budou (vzhledem k jejich dobrovolnosti) implementovat v praxi, o čemž se povedou další dva roky jistě dlouhé diskuze. Evropská unie například požaduje, aby se budoucí Principy zodpovědných investic do zemědělství daly provádět (sic), aby posilovaly existující lidskoprávní standardy a neduplikovaly existující mezinárodní pravidla. Spojené státy zase apelují na to, že tyto principy musí být dobrovolné, nezávazné a respektující mezinárodní právo. Alespoň Thajsko se explicitně vyjádřilo, že přímé zahraniční investice vítá do té míry, pokud neohrožují potravinovou bezpečnost, což se však velmi často nestává. Ghana, vystupující za africkou regionální skupinu pak poukázala na fakt, že investice mají přímou vazbu na mezinárodní obchod, který spadá do gesce Světové obchodní organizace (WTO). A právě otázku mezinárodního obchodu nastolila delegace Srí Lanky, protože podle ní volný obchod a potravinová bezpečnosti nejde dohromady, a proto by se měla WTO dalších diskusí účastnit také.

Přestože na žádost předsedajícího nakonec Srí Lanka souhlasila, aby její námitky byly jen zapracovány do neformálního zápisu zasedání a text o Principech zodpovědných investic tak byl konsenzuálně přijat, tato debata ukázala, jak málo jsou investující státy ochotny svoje investice regulovat. Na druhou stranu dnes ale existuje mnohem větší vůle debatovat o problémech se skupinami lidí, kterých se problémy spojené například se zábory půdy přímo dotýkají, případně se zástupci občanské společnosti, kteří dlouhodobě poukazují na negativní dopady některých kroků. Lze to považovat za krok dobrým směrem a zároveň za doklad toho, že ve vyspělém světě funguje jistá politická kultura a zapojení nejrůznějších organizací občanské společnosti do jednání Výboru CFS jen dokazuje, že tento dialog může fungovat.

Článek přináší postřehy z jednání Výboru pro světovou potravinovou bezpečnost v Římě, kterého se autorka účastní jako zástupkyně občanské společnosti.