Světový den potravin 2012: Jak jsme na tom?

Loni touto dobou se svět připravoval na narození člověka, který završí sedmou miliardu v počtu obyvatel Země. V této souvislosti se začali nejrůznější komentátoři předhánět v odhadech, zda bude možné v roce 2050 nakrmit již devět miliard lidí vzhledem k faktu, že přírodních zdrojů potřebných pro produkci potravin (hlavně vody a kvalitní půdy) ubývá.

Dnes si připomínáme další Světový den potravin s vědomím, že přestože jídla je zatím na světě dostatek, podle nově zveřejněných čísel je tu stále zhruba 870 milionů lidí, kteří trpí denně hladem a podvýživou. Další více jak miliarda pak nedosáhne v kvalitě potravin na potřebné množství živin pro zdravý vývoj člověka. (IFAD, WFP, FAO: State of Food Insecurity in the World 2012)

V Římě proto tento týden zasedá Výbor pro světovou potravinovou bezpečnost, kde spolu nedebatují jen státníci, ale i farmáři a neziskové organizace z celého světa. V uvozovkách hezkým důkazem toho, jak je téma hladu a podvýživy pro naše poměry nezajímavé, je skutečnost, že na víkendovém setkání zástupců občanské společnosti z registrovaných dvou set byli jen dva z východní Evropy (rozdělení na východní a západní Evropu se sice zdá na první pohled hodně zpátečnické, na druhou stranu však rumunský farmář vystupoval téměř jako vyslanec nějaké rozvojové země, takže se úplně není čemu divit).

V zásadě se letos hovoří o třech základních tématech – o klimatické změně, investicích do zemědělství a sociální ochraně ohrožených skupin, jako jsou právě drobní farmáři a jiní producenti potravin. Na debatách o klimatické změně je pozitivní to, že nikdo nezpochybňuje její existenci a nezabředává se do diskuzí, co nebo kdo ji způsobuje. Pro všechny farmáře představuje změna počasí, což je v tomto případě synonymum, každodenní realitu a zásadní problém. Katastrof spojených se změnou klimatu totiž objektivně přibývá a všichni se shodují na nutnosti přijímat politická opatření, která v budoucnu omezí její ničivé následky. Velmi názorně problém dokládá přímé svědectví z úst bangladéšského ministra zemědělství o tom, že v zemi, kde je na 80 procent lidí zcela závislých na zemědělství, klimatická změna prohlubuje chudobu a způsobuje pokles produkce rýže o osm procent do roku 2050, zatímco bangladéšská populace poroste.

Téma sociální ochrany může působit poněkud zvláštně, ovšem ve světle faktu, že tři čtvrtiny světové populace nedostávají jakékoliv dávky nebo příspěvky od státu (ani penzi, samozřejmě), se jeví jeho zařazení na program jednání jako opodstatněné. Posílení životní situace znevýhodněných skupin prostřednictvím nejrůznějších programů skupinového sociálního pojištění, programů typu „jídlo za práci“ (food for work), podpory vzdělání a přístupu ke zdravotní péči má potenciál nastartovat ekonomický růst. Ten, jak se shodují římské agentury OSN zabývající se zemědělstvím, je „nutný, ale ne dostačující k rychlejšímu snižování hladu a podvýživy“.

Investice do zemědělství podněcují o něco živější debaty. Letos v květnu Výbor přijal Dobrovolné směrnice pro zacházení s půdou, ale jak už název napovídá, jde jen o doporučení. Nikdo nezpochybňuje, že je třeba investovat do zemědělské infrastruktury a drobných farmářů, představy o realizaci těchto investic se však rozcházejí. Pokud nějaké evropská společnost pronajme tisíce hektarů půdy v zemi, kde polovina populace hladoví, aby mohla pěstovat plodiny určené pro biopaliva, pochopitelně to budí velmi negativní reakce. Tento bod přijde na pořad jednání později, proto je těžké předjímat, k jakým závěrům Výbor dospěje.

Článek přináší postřehy z jednání Výboru pro světovou potravinovou bezpečnost v Římě, kterého se autorka účastní jako zástupkyně občanské společnosti.