Ještě nedávno je pronásledovali, přesto už vysadili na 50 miliónů stromů

Jak se může ze sázení stromů stát politické gesto? V roce 2004 získalaNobelovu cenu za mír bioložka a politická aktivistka Wangari Maathai zKeni za to, jak se zasadila o udržitelný rozvoj, demokracii a mír. A topředevším skrze organizaci Green Belt Movement, v překladu hnutíZeleného pásu, kterou založila v roce 1977 a jejímž cílem bylozalesňovat Keňu pásy stromů.To, jak odkaz Wangari Maathai ovlivňuježivoty lidí v Keni i rok po její smrti, zjišťovala letos v létě DanielaVrbová z Českého rozhlasu 6. Vypravila se do komunity pod posvátnouhorou Tumutumu.

V lesní školce u hlavní cesty do vesnice se denně schází tři až pětčlenů tumutumské buňky organizace Green Belt Movement. Podle toho, jakéje zrovna období, nechají naklíčit a zasejí semínka stromů, nebozkontrolují a zalijí sazenice.

Semínka se sejí do hlíny, kterou je potřeba nejprve namíchat.Připomíná to trochu dětské hrátky na písku a také písně, které si přitom tumutumští zpívají, jsou trochu dětské.

Začátky nebyly jednoduché

Zpěv ani zvonění mobilu už dnes nevadí, setí a sázení stromů je legální anikoho neprozradí. Nebylo tomu tak vždy. Na začátku 80. let, kdy vTumutumu vznikla komunita inspirovaná filozofií Green Belt Movementu,sazečům do zpěvu nebylo.

„Začátky byly těžké. Nikdo s námi nechtěl spolupracovat. Považovalinás za nepřítele vlády. Dokázali jsme totiž říct ne, tohle je špatně,“říká Julius Githaiga, který stál u dnes 20členné komunity, společně sesvojí ženou a matkou.

Nelíbilo se jim, jak se nelegálně odlesňuje hora Tumutumu a to,že kvůli tomu dochází k erozi půdy. Vesničané pod horou se však přílišnebouřili. V té době vládla v Keni tvrdou rukou jediná strana, Keňskáafrická národní unie.

„Místní nás neměli rádi i proto, že sami les využívalinelegálně. Káceli stromy pro dřevo a zisk, rozšiřovali si tím pastvinypro dobytek,“ vzpomíná Julius. Kvůli záchraně stromů přišel o přednízub. Jeden vesničan mu ho vyrazil mačetou, když ho Julius nachytal přikácení stromů.

Setí stromů, to je věda

Bití, a to přímo od policie, zažívala opakovaně i zakladatelka hnutí Green Belt, Wangari Maathai.„Ale dokázali jsme to a necouvli. Dnes je sázení stromů naše každodennírutina,“ říká Julius a jeho žena Lydiah mi ukazuje, jak se sejí různédruhy stromů.

Je to věda: člověk musí vědět, kdy a jak které semínko zasadit ado jaké hlíny. Semínka se kupují nebo získávají z už vzrostlých stromů.Hnutí Green Belt si udržuje přehled, kolik se kde sází stromů, a zakaždý vyplácí jednotlivým komunitám pět keňských šilinků.

Finančněvýdělečná činnost sázení stromů rozhodně není, její přínos je někdejinde: komunity lidí společně zkvalitňují veřejný prostor kolem sebe,zlepšují krajinu a podmínky pro své zemědělství. Proto ani nevadí, kdyžobčas někdo z lesní školky sazenici ukradne – naloží s ní totiž nejspíšúplně stejně jako sazeči z Green Beltu a ve výsledku bude v Keni růst ostrom navíc tak jako tak.

Zasadili už na 50 miliónů stromů

Dnes už keňská vláda i místní radnice vyjadřují Green Beltu podporu, ikdyž pouze slovní, nikoli finanční. Takovýmto slovním příznivcem je istarosta obce Tumutumu Samuel Macharia: „Podporuje to ekonomickouaktivitu lidí. Ale stejně si pořád myslím, že by se mělo sázet vícstromů,“ říká.

Od roku 1977, kdy bylo hnutí založeno, zasadily komunity v němzapojené podle vlastních odhadů na 50 miliónů stromů. Co dá prácezasadit jen jediný strom, jsem se přesvědčila sama. Jménem Českéhorozhlasu jsem v Tumutumu zasadila Oleu Africanu, divokou olivu.

Sázet stromy znamená optimisticky uvažovat o daleké budoucnostia nezaměřovat se na okamžité a rychle viditelné výsledky. Stejněpomalu, jako roste strom, trvalo vesničanům v Tumutumu, než tutofilozofii Green Beltu pochopili. A dnes už chodí do lesa sázet stromysami. Z vlastního rozhodnutí.

Příspěvek si můžete přehrát na „ČRo6“: http://prehravac.rozhlas.cz/audio/2696537

Autorka článku je Daniela Vrbová.

Tato cesta byla realizovaná s podporou projektu EcoFair Trade Dialogue.