Žlutá Afrika. Snaží se Čína na černém kontinentě pomáhat, nebo jej kolonizuje?

Rostoucí vliv Číny na africkém kontinentě vyvolává otázku, zda se Čína chová jako rozvojový partner jednadvacátého století, nebo jako novodobý kolonizátor, který kam vkročí, vše zplundruje.

Afričtí vládci zatím investice asijského obra přijímají s otevřenou náručí. Už totiž dobře vědí, že pokud o něco žádají Čínu, výsledek se obvykle dostaví v relativně krátké době. Pokud cokoliv řeší s tradičními partnery jako s Evropou či Spojenými státy, většinou zabřednou do nekonečných rozprav a přednášek o tom, jak dělat věci správně.

Čína dnes proto zastává roli největšího afrického obchodního partnera a ví moc dobře proč. Kromě ropy a nerostných surovin ji přitahuje i potenciál rychle rostoucí mladé populace a zvyšující se konzumní spotřeba. Navíc střední třída již tvoří necelou třetinu populace černého kontinentu.

Investory ze země středu však lákají také lány zemědělské půdy. Na nich může Čína pěstovat potraviny pro zajišťování své potravinové bezpečnosti, která čelí značným problémům nejen kvůli velikosti čínského obyvatelstva a tenčícím se přírodním zdrojům, ale i zvyšujícím se nárokům na množství a kvalitu potravin.

Čínská pomocná ruka

Čísla Mezinárodního měnového fondu říkají, že v roce 2011 subsaharská Afrika rostla pětiprocentním tempem a pro letošek se očekává ještě mírný nárůst. A Čína má na tom nemalý podíl. Podle týdeníku „The Economist“ se v letech 2000 – 2012 čínské investice znásobily více jak třináctkrát. Na právě skončeném fóru Čínsko-africké spolupráce Čína také přislíbila Africe půjčku 20 miliard dolarů na tři roky výměnou za užší vazby a zvýšení vzájemného obchodu.

Čína masivně investuje do infrastruktury a je pravda, že Afrika pro svůj další rozvoj kvalitní infrastrukturu svízelně potřebuje. Čínskou vlajku na sobě mají především projekty dopravních sítí. Například dálnice vedoucí z Keni do Etiopie, největší dopravní tepna ve východní Africe, má mít na některých místech až 16 pruhů. Dále jsou pak budovány vodní přehrady, ale i fotbalové stadiony či kongresová centra a mešity. Poslední dobou se však Čína zaměřuje i na poskytování služeb.

Čínský drak navíc umí být i velkorysý. Africká unie letos například dostala darem nové sídlo v Addis Abebě v hodnotě 200 milionů dolarů, které etiopský premiér Zenawi označil za symbol africké renesance. Kromě toho jsou afričtí politici a inženýři zváni do Pekingu, aby na vlastní oči viděli čínské pokročilé technologie.

Za jakou cenu

Ze strany obyčejných Afričanů ovšem převažují zatím smíšené pocity. Jeden tábor vítá, jak Číňané obratně oddělují politiku od obchodu, druhý se naopak obává, že tento přístup ještě více prohloubí dosavadní hluboce zakořeněné problémy jako je korupce či porušování lidských práv. Navíc není žádným tajemstvím, že v obchodě s Čínou jdou zpravidla etika, ochrana životního prostředí a lidskoprávní otázky stranou.

V současnosti je to poprvé, co mají státy od Egypta až po Jihoafrickou republiku reálnou alternativu k tradičnímu bloku západních donorů a investorů. Rozvoj a prosperita jdou ovšem ruku v ruce s politickou stabilitou a dobrým vládnutím. Dokud zůstanou tyto principy odsunuty na vedlejší kolej, bude na obchodě s Čínou vydělávat jen malá skupina mocných.

Článek vyšel také v „HNByznys“:http://byznys.ihned.cz/analyzy-a-komentare/c1-56659190-zluta-afrika-snazi-se-cina-na-cernem-kontinente-pomahat-nebo-jej-kolonizuje