Etiopská zem pro Etiopany

Etiopie je ve světě známá jako země s častým výskytem potravinových krizí a chronickou závislostí na potravinové pomoci (patří jí první příčka na světě mezi příjemci). Konkrétně to znamená, že podvyživená populace dosahuje 41 % a chronicky hladoví celá desetina Etiopanů. Momentálně potřebuje potravinovou pomoc na 3,2 až 3,7 milionů Etiopanů v jižní a jihovýchodní části země, které pociťují přetrvávající následky hrozivého sucha z minulého roku.

Chudoba jde v Etiopii ruku v ruce se stavem zemědělství, na kterém je závislých 77 % Etiopanů. Jedná se nejčastěji o drobné zemědělce hospodařící na maximálně dvou hektarech půdy, což nestačí k produkci adekvátního množství jídla pro průměrnou rodinu. Zemědělství vytváří asi 40 % hrubého domácího produktu a zvýšení investic do tohoto sektoru je více než potřeba. Jenže to vláda vzala za špatný konec. Etiopie sice patří mezi osm zemí, které splnily závazek Deklarace z Maputa o navýšení veřejných investic do zemědělství v rámci národního rozpočtu minimálně na 10 %, zároveň ale naplno otevřela dveře zahraničním investorům, jejichž zemědělské projekty ohrožují již tak chatrnou potravinovou bezpečnost chudého venkovského obyvatelstva.

Čekající příležitosti?

Hostitelské vlády obvykle očekávají, že investoři s sebou přinesou kromě přílivu zahraničního kapitálu také technologie, rozvoj infrastruktury, zvýšení produkce potravin a nová pracovní místa. O tom, že nefungující tržní a dopravní infrastruktura vede k tak paradoxní situaci, kdy v jedné části země miliony lidí hladoví a v jiné části nevědí co s nadprodukcí potravin, se Etiopie už přesvědčila například během humanitární krize v roce 2003.

Protože půdu vlastní oficiálně stát, vláda vytvořila velmi atraktivní investiční klima a země se stala jednou z hlavních destinací pro zahraniční investice do zemědělské půdy v Africe. Potenciální investory láká na přístupnou kvalitní půdu, bohaté vodní zdroje, skvělé agro-klimatické podmínky (což ale v řadě regionů neplatí), ale i na relativně efektivní investiční proces, nejrůznější daňové výjimky, ochranu před vyvlastněním a levnou pracovní sílu. Etiopská agentura na podporu investic podporuje produkci některých plodin ve velkém měřítku nebo podporuje export produkce. Etiopská rozvojová banka poskytuje schváleným projektům až 70% půjčky v případě, že investor dodá 30 % v hotovosti. Kromě toho byla cena pronájmu před rokem 2009 zhruba 1,25 dolaru za hektar na rok, dnes se pohybuje v rozmezí 26 – 42 dolaru pro zahraniční investory, avšak pro domácí investory, jejichž počet také narůstá, je rozmezí mezi 1,75 – 8 dolaru. Dohody jsou pak běžně uzavírány na 10, 30 či 50 let (na rozdíl od dohod s drobnými farmáři, kteří musí smlouvy obnovovat i třeba každý rok).

Vzhledem k faktu, že oficiální údaje o rozsahu poskytnutých dohod se rozcházejí s tvrzením médií a přímých svědectví, se odhaduje, že dosud etiopská vláda poskytla investorům k dispozici přes 3,5 milionů hektarů půdy (necelá polovina rozlohy České republiky). Mezi hlavní zahraniční investory pak patří Němci (firma Flora EcoPower zaměřující se na agropaliva), Britové (firma Sun Biofuels dokonce koupila 80 procent Etiopské národní biodieselové korporace a pomáhala s vytvářením oficiální etiopské biopalivové strategie), Saudové a Indové pěstující především základní potraviny pro vlastní spotřebu.

Kámen úrazu

Předpokládané výhody jsou v praxi zastíněny porušováním lidských práv a poškozováním životního prostředí. Často nefungují mechanismy, jak zajistit, aby investiční projekty posilovaly lokální potravinovou bezpečnost. Přestože etiopská vláda tvrdí, že každý projekt obsahuje konzultační proces s dotčenou populací, že nedochází k žádnému přesidlování a poskytována je jen „nevyužitá“ půda, realita je většinou opačná. Farmáři nedostávají žádné kompenzace a jsou nuceni opustit své domovy, čímž ztrácejí přístup k produkčním zdrojům a jejich schopnost produkce potravin se ještě více zhorší. Chybí kontrola nad zacházením s vodou a přírodními zdroji, dochází k posouvání hranic národních parků (doložené jsou příklady Gambella National Park nebo Omo National Park) a oblastí s ohroženými zvířecími populacemi (Babille Elephant Sanctuary).

Zahraniční investoři navíc nechápou význam půdy pro původní obyvatelstvo. Půda pro ně totiž znamená víc než jen ekonomickou hodnotou. Představuje nejen základní zdroj obživy pro drtivou většinu Etiopanů, ale i citovou, historickou, spirituální a politickou záležitost. Půda patří historicky k vesnicím a každé narušení nebo zpochybnění tradičních vazeb se považovalo za důvod k válce. Proto není neobvyklé, že dochází ke konfliktům mezi farmáři spjatými s konkrétním územím a kočujícími pastevci. Navíc neexistuje nic jako „nevyužitá půda“, kterou oficiálně stát poskytuje. Neobdělávaná půda slouží k pastvě pro dobytek, je místem, kudy ženy chodí pro vodu, dřevo na topení či léčivé byliny.

Etiopané se navíc potýkají s klesající úrodností, dochází k vážné degradaci půdy, masivnímu odlesňování a ztrátě biodiverzity. Situaci zhoršuje klimatická změna, kvůli níž mnohem častěji než v minulosti dochází k nepředvídatelným výkyvům počasí a častějším a intenzivnějším obdobím sucha. Pro zemi, kde se zavlažují pouze 3 % obdělávané půdy a zbytek produkce je závislý na srážkách, to znamená fatální následky. Podle Mezivládního panelu pro klimatickou změnu (IPCC) patří Africký roh mezi jeden z nejvíce ohrožených regionů na světě, kde v důsledku klimatické změny může poklesnout do roku 2020 produkce potravin až o polovinu.

Etiopie je proto zemí, kde by se vláda i zahraniční investoři měli zaměřit primárně na posílení potravinové bezpečnosti venkovského obyvatelstva a dbát o to, aby projekty spojené s investicemi do půdy přinášely deklarované výhody a neprohlubovaly již tak těžkou životní situaci mnoha Etiopanů.

Článek vyšel v „Časopise Rozvojovka 2/2012“: http://www.rozvojovka.cz/download/docs/63_vlastni-puda-2-2012.pdf