Seminář Investice do zemědělské půdy v Africe

V souvislosti se zajišťováním potravinové bezpečnosti se Glopolis v letošním roce začal hlouběji zabývat problémem záborů půdy v chudých zemích. Termín „land grabbing“ se však v tomto kontextu v českém prostředí nevyskytuje příliš často, a proto bylo cílem semináře „Investice do zemědělské půdy v Africe se zaměřením na lidská práva“ tento fenomén více představit zásadní problémy s ním spojené, hlavně co se týče lidsko-právní oblasti. Seminář proběhl v rámci projektu EvropAfrika: směrem k potravinové suverenitě s podporou Informačního centra OSN v Praze.

Respekt, ochrana a naplňování lidských práv na africkém kontinentě

Na první panelu vystoupil s úvodním slovem vedoucí Informačního centra OSN Michal Broža, Michael Romancov z Metropolitní univerzity v Praze a Monika Měrotská ze Společnosti přátel Afriky. Tato část byla zaměřena obecněji na politickou, ekonomickou a sociální situaci, která vládne v afrických zemích. Přestože nelze házet všechny státy černého kontinentu do jednoho pytle, existují některé charakteristiky, které jsou společné většině zemí. Michael Romancov mimo jiné poukázal na to, že Afrika ztělesňuje hřiště mocností, které se přetahují o vliv a přístup k přírodním zdrojům. Mezi palčivé překážky rozvoje pak podle něho patří efektivita vynakládaných prostředků, nízká politická kultura, problémy se vzděláním či špatná infrastruktura.

Monika Měrotská ve svém příspěvku hovořila o ekonomických a sociálních právech, protože tato takzvaná druhá generace lidských práv bývá ve spojitosti s rozvojem upozaďována. Poukázala na to, že až dvě třetiny negramotných lidí v Africe jsou ženy a že většina afrických zemí si neumí poradit s dětskou prací. Mnozí Afričané se také potýkají se špatnými pracovními podmínkami a porušováním pracovních práv, minimálním či omezeným přístupem ke vzdělání, špatným přístupem ke zdravotní péči a nízkou úrovní osvěty.

Vztah mezi lidskými právy a rozvojem

Naplňování a dodržování lidských práv není jen cílem, ale i nástrojem pro rozvoj chudých zemí. Lidsko-právní přístup, který tuto myšlenku zdůrazňuje, je považován za základní strategii také pro dosažení Rozvojových cílů tisíciletí. Na tomto panelu tak vystoupil Alemayehu Kumsa z Filosofické fakulty Univerzity Karlovy, Aurele Destrée z Glopolis a Ondřej Horký z Ústavu mezinárodních vztahů.

Z jejich úst zaznělo, že zásadní překážku rozvoje představuje korupce a že hlad nelze považovat čistě za problém nevyvážené nabídky a poptávky, ale jako politický problém. Je třeba si uvědomit dva základní paradoxy naší doby: za prvé že na světě existuje dostatek potravin a za druhé že hladoví ve většině případů farmáři nebo ti, kdo se přímo podílejí na produkci potravin. Ani genderový aspekt chudoby nelze opomínat, protože ženy a dívky tvoří dvě třetiny všech chudých a hladovějících. Vinu na tom nese nerovné postavení žen v ekonomické sféře (peněžně se například nevyčísluje práce v domácnosti či péči o děti), ale i nerovný přístup ke vzdělání nebo vlastnickým právům.

Ruku v ruce s respektováním politických lidských práv proto musí jít i naplňování práv ekonomických, sociálních a kulturních, jako je právo na potraviny, které státy musí respektovat, chránit a naplňovat. Nejen při implementaci rozvojové spolupráce je zapotřebí myslet na posílení role drobných farmářů při rozhodování, zajištění jejich přístupu k půdě, půjčkám a informacím. Je také nutné prosazovat posílení postavení žen jako partnerek v rozvojových projektech a průřezové prosazovat rovnost žen a mužů ve všech společenských oblastech.

Lang grabbing

Lidská práva jsou však v mnohých afrických zemích ohrožována trendem rozsáhlých investic do zemědělské půdy, který zesílil po ekonomické a potravinové krizi v letech 2007/8. Tyto především zahraniční investice mají na jedné straně potenciál posílit podfinancovaný zemědělský sektor, ale na straně druhé s sebou nesou obavy z možných negativních důsledků, které na semináři představil spolupracovník organizace FIAN Sylvain Aubry.

Zastánci zahraničních investic do půdy často operují s argumenty podfinancovaného zemědělského sektoru, rozvoje venkova a tvorbě nových pracovních příležitostí pro lokální populaci. Většinu investorů však tvoří soukromé subjekty, jejichž hlavním cílem je především zisk. Paradoxem této situace je však to, že investice ze zahraničí jsou nasměrovány především do zemí, které byly v minulosti sužovány hladomory nebo kde je hlad chronicky zakořeněn a které jsou závislé na pomoci od Světového potravinového programu (WFP), jako například Etiopie, Súdán či Demokratická republika Kongo.

Bezprecedentní je hlavně rychlost a rozsah současných záborů půdy, který dokládá příklad Madagaskaru, kde chtěla vláda pronajmout plochu větší než milión hektarů, což odpovídá zhruba dvacetinásobku rozlohy Prahy. Svou roli zde hraje také politika biopaliv, kdy evropské země nejsou schopné vyprodukovat plodiny na biopaliva na svém území, a proto se zaměřují na levnou africkou půdu. Pronájem či prodej půdy má však zásadní vliv na lokální populaci, pro níž jsou voda, půda a přírodní zdroje nezbytné pro produkci potravin. V mnoha případech dochází k hrubému porušování lidských práv (lidé jsou vyháněni ze svých domovů bez odškodnění), přednost má intenzivní zemědělská velkovýroba na úkor drobného zemědělství, což má negativní vliv na životní prostředí. Bez závazných pravidel, která by regulovala chování investorů i hostitelských států, proto investice do půdy jen prohlubují již tak těžké postavení nejchudší populace planety.

Na semináři byla také představena publikace Glopolis Zábory půdy v Africe: Hrozba pro potravinou bezpečnost, kterou lze stáhnout na http://www.glopolis.org/cs/clanky/zabory-pudy-v-africe/