Energie ve východní Africe

Chudoba se netýká pouze ekonomické situace lidí, ale i ostatních faktorů majících vliv na život. Zvláště v posledních letech se čím dál častěji používá pojem „energetická chudoba“.

Udržitelný přístup k energii představuje základní předpoklad k vymýcení chudoby i zlepšení přístupu ke vzdělání a zdravotnictví, a představuje proto kriticky významný faktor při naplňování Rozvojových cílů tisíciletí (MDG). S ohledem na to vyhlásilo Valné shromáždění OSN rok 2012 za „Mezinárodní rok udržitelné energie pro všechny“.

Energie a elektřina neznamenají to samé. Ve většině afrických zemí je dostupnost elektřiny velmi nízká, což ukazuje následující tabulka. Tato čísla však neznamenají, že například v Eritreji má 32 % obyvatelstva přístup k elektřině. Údaj spíše odráží množství lidí, kteří by se mohli potenciálně k rozvodné síti připojit. Pro většinu z nich však je připojení příliš nákladné, což vede k situaci, kdy například v Etiopii je ve venkovských oblastech skutečná dostupnost elektřiny na úrovni přibližně 3 % populace.

[* 154 col6 *]

Porovnáme-li je s prahovými hodnotami stanovenými OSN, pak údaje o spotřebě elektřiny na hlavu především ukazují míru nedostatečnosti dodávky. Podle OSN je základní úroveň dodávek energie nutná pro naplnění základních lidských potřeb jako osvětlení, vzdělání a zdravotnictví přibližně 50–100 kWh na osobu. Ze sedmi zemí uvedených v našem přehledu dosahují hodnoty 50 kWh na hlavu pouze tři.

Kromě elektřiny existuje i základní potřeba energie. Energii lze využívat v podobě elektřiny, nicméně vinou její nízké dostupnosti k tomu ve východoafrických zemích nedochází. Většina tam spotřebovávané energie se vyrábí z tradiční pevné biomasy – například spalováním dřeva. Tato energie se využívá především pro vaření v domácnostech.

Dostatek energie je nezbytný pro zlepšení životních podmínek, a to především žen, neboť přináší více času na vzdělání, umožňuje zlepšovat zdravotnictví i výrobu a vytváří podmínky pro vznik malých podniků. Lze proto shrnout, že udržitelný a dostatečný přísun energie představuje základní předpoklad pro naplnění Rozvojových cílů tisíciletí.

Využití dřeva jako pevného paliva s sebou přináší mnoho nevýhod, z nichž nejvíce patrný je problém odlesňování. Následující graf ukazuje pokles zalesněné plochy ve vybraných východoafrických zemích za posledních 10 let. Vezmeme-li v úvahu, že v Etiopii bylo počátkem 20. století lesem pokryto 40 % území, vyjde vážnost situace jasně najevo. Toto odlesňování nevede jen ke změně klimatu a erozi půdy, ale má rovněž vážné sociální důsledky. Dostupnost dřeva se snižuje, což nutí ženy putovat za palivem stále dále. Po starosti o zajištění vody nyní jde o druhou časově nejnáročnější činnost, kterou musí ženy vykonávat.

[* 157 col6 *]

Shánění paliva začíná brzy ráno a zahrnuje několikahodinovou chůzi a tam, kde nejsou žádné stromy, i vyhrabávání kořenů holýma rukama. V některých oblastech navíc tuto činnost provází neustálé riziko násilných sexuálních útoků. V oblastech, kde není žádné dřevo, se jako palivo používá kravský trus či jiný odpad. To ale znamená, že tento odpad není možné použít jako důležité hnojivo, což vede k degradaci půdy a nižším výnosům. Tradiční pece nejsou jen neefektivní při pálení topiva, ale vinou špatného větrání rovněž pro ženy představují riziko, neboť dýchají zplodiny způsobující nemoci a zkracující střední délku života.

Nejméně vhodným řešením tohoto problému je použití fosilních paliv, a to nejen z důvodu vznikajících emisí, ale také z ekonomického hlediska, neboť tyto země nemají vlastní zásoby těchto paliv, a jsou tak nuceny je dovážet. Východoafrické země však mají velký potenciál v oblasti „zelených technologií“.

Elektřina vyráběná vodními elektrárnami obvykle dominuje velkým projektům, které jsou vzdáleným oblastem nedostupné, a to nejen finančně. Jak je tedy možné zajistit ve venkovských oblastech přístup k energii? Účinnější využití dřeva, jehož se dosahuje pomocí distribuce efektivnějších kamínek, znamená pouze dočasné řešení. Existuje rovněž možnost používat moderní biomasu a biopaliva. V oblasti produkce energie se pojem biomasa používá pro biologický materiál, který je používán buďto přímo (např. pálení dřeva) nebo přeměněný na biopaliva, která jsou následně používána na výrobu energie. Pálení dřeva je proto produkcí energie z biomasy.

Z výše uvedeného však vyplývá, že používání této tradiční biomasy může působit destruktivně. Nové technologie umožňují čistější a efektivnější využití biomasy. Tato možnost se jeví jako obzvláště vhodná pro východoafrické země a venkovské oblasti, které jsou závislé na zemědělství. Má se za to, že v subsaharských zemích pracuje až 95 % venkovského obyvatelstva v zemědělství a systematicky tak přispívá k tvorbě HDP. Nadbytek biomasy nebo bioodpad by tam proto mohl být používán k výrobě biopaliv. Mimoto se již mnohokrát upozorňovalo na skutečnost, že biomasa a bioodpad by mohly poskytnout další pracovní místa a omezit tak chudobu. Je proto možno předpokládat, že biomasa by mohla hrát roli v boji proti venkovské chudobě.

Vzhledem k tomu, že problematika biopaliv a a biomasy ve východoafrických zemích je mnohem složitější, než bylo možno nastínit v tomto krátkém článku, nabízí vám Glopolis možnost dozvědět se o tomto tématu více ze „série debat o tématice obnovitelné energie v Africe“: http://glopolis.org/wp-content/uploads/cs/udalosti/serie-debat-o-obnovitelnych-zdrojich-v-keni/.

Autorka: Kristin Kretzschmar