Dopady pěstování biopaliv v rozvojových zemích

Africké země se v posledních letech těší zahraničnímu zájmu mimo jiné díky množství dostupné půdy, která se zdá být ideální k pěstování plodin pro zajištění potravinové bezpečnosti a na výrobu biopaliv. Nedokonalá právní ochrana místního obyvatelstva však často vede k uzavírání smluv, které je připraví o zdroj obživy.

Obyvatelé nemohou obvykle příliš ovlivnit podobu smluv, které navíc mnohdy ani nejsou veřejně dostupné k nahlédnutí. Pokud jsou místní lidé ohledně celé záležitosti konzultováni, musí se spolehnout často i na mylné informace poskytované vládou. Například u pěstování jatrofy (rostlina známá jako dávivec, která je jednou z hlavních rostlin prosazovaných jako zdroj biopaliv v afrických zemích) se ukázalo, že rostlina není vhodná do suchých oblastí, jak se původně předpokládalo, a farmáři navíc bývají špatně informováni o způsobu pěstování.

V oblasti investic do zemědělské půdy (tzv. „land grabbing“) dominuje soukromá sféra, i když má často silnou finanční či jinou podporu ze strany místní vlády. Hlavní cílové země investorů jsou země v Africe, zejména pak oblast subsaharské Afriky. Známý je příklad delty řeky Tana v Keni, kde pěstování biopaliv ohrožuje místní vzácný ekosystém a vede ke znečištění řeky. K podobné situaci došlo také v lesích oblasti Dakatcha v Keni. Dále podle nedávné studie Human Rights Watch byly kvůli zemědělské půdě vysídleny tisíce lidí v etiopském regionu Gambella. Vláda jim sice slíbila zlepšení životních podmínek, později se však ukázalo, že šlo o plané sliby.

Podobné případy nalezneme i mimo Afriku. Velký rozsah prodeje či pronájmu půdy v rozvojových zemích zahraničním investorům dokládá i mezinárodní organizace Oxfam tím, že zaznamenala od roku 2001 zábory půdy o rozloze 227 milionů hektarů, z toho největší rozsah záborů se uskutečnil v posledních dvou letech. Pod hrozbou násilí opouštějí lidé svá živobytí například v Indonésii, Guatemale, Jižním Súdánu, či Hondurasu. V guatemalském údolí Polochic byli obyvatelé vyhnáni polovojenskými skupinami se skrytou záminkou pěstovat na jejich území biopaliva.

Dalo by se očekávat, že trend nárůstu pěstování biopaliv se po negativních zkušenostech změní, přesto tomu tak není. Africké státy nemají dostatek pohonných hmot pro svou potřebu a pěstování biopaliv může být při rostoucí ceně ropy čím dál lukrativnější. Společnosti však často popírají skutečný stav věcí a místní vlády mnohdy nezaručují efektivní kontrolní mechanismus. Z tohoto důvodu je nutné zajistit místním obyvatelům právní ochranu a lepší transparentnost dodržování závazků vzniklých z uzavřených smluv. Debata o pěstování biopaliv by se také měla z rozvinutého světa, kde zatím převážně probíhala, přesunout i do rozvojových zemí, protože právě jejich obyvatelé dopady „ekologických“ cílů pociťují na vlastní kůži.

Video natočené Damianem Carringtonemve spolupráci s britskou charitativní organizací ActionAid popisuje příklad negativního dopadu počínání některých společností specializovaných na výrobu biopaliv v rozvojových zemích. Vesničané v oblasti Kisarawe byli přesvědčeni k odprodeji půdy, za nějž očekávali mimo jiné zlepšení životní úrovně a vznik nových pracovních příležitostí. V roce 2008 společnost Sun Biofuels odkoupila 8000 hektarů půdy od obyvatel regionu a slibovala jim na oplátku vybavení pro školy a zdravotní centra, především však vybudování studní a lepší infrastrukturu. Jatrofové plantáže měly také zajistit 700 pracovních míst s možností výdělku 3,80 liber denně.

Snímek však ukazuje výpovědi obyvatel o skutečném hospodaření společnosti. Místo studní se místní dočkali nefunkčních děr v zemi a vybavení pro školy představují pouze přenosné tabule. Plat ve skutečnosti nedosáhl ani poloviny slibované částky a při chemickém postřiku rostlin utrpěli někteří dělníci zdravotní újmu, jelikož nedostali ochranné vybavení (což představitelé společnosti popírají). Dalším tématem se stal zábor pohřebiště, na které již místní nemohou chodit navštěvovat zesnulé předky a udržovat náboženské tradice. Jednou z hlavních kontroverzí je bezpochyby fakt, že za odkoupení půdy dosud obyvatelé neobdrželi původně smluvenou částku.

Ukazuje se bezmoc obyvatel Kisarawe, kteří přišli o své jediné bohatství – půdu – aniž by získali slibované výhody. Společnost mezitím přešla pod jiného investora a pěstování rostlin ustalo. Úřady nejeví o celou záležitost zájem – Athumani Mkbala, který oblast zastupuje v parlamentu, projekt nepovažuje za úspěšný a vzniklá situace jej trápí. Přesto jeho komentář nenaznačuje velkou ochotu případ řešit. Přitom právě místní úřady obyvatele k prodeji půdy přesvědčily. Tento příklad je jen jedním z mnoha, které dokládají negativní dopad pěstování biopaliv v rozvojových zemích.

„Video ke shlédnutí“: http://www.guardian.co.uk/environment/video/2011/nov/09/biofuel-tanzania-video (autor: Damian Carrington, The Guardian, video vzniklo ve spolupráci s ActionAid)