Zemědělství jako základní kámen pro odstranění hladu a chudoby

Podle statistik Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) dosáhl v roce 2009 počet lidí, kteří strádají hladem, více než jedné miliardy. Přestože v roce 2010 toto číslo kleslo na 925 miliónů, stále se jedná o každého sedmého člověka na planetě. Situace je o to složitější, že polovinu všech hladovějících tvoří drobní farmáři, kteří paradoxně sami pěstují potraviny nebo jsou spojeni s produkcí potravin nepřímo. Proto se stále častěji označuje zemědělství jako hlavní hnací motor ve snaze dosáhnout prvního Rozvojového cíle tisíciletí (MDG1), tedy snížení hladu a chudoby na polovinu do roku 2015.

Když hovoříme o hladu, mluvíme o situaci, kdy lidé nemají zajištěný přístup k dostatečnému množství výživných potravin. Hlad se však projevuje třemi různými způsoby – nedostatečnou výživou, podvýživou a hladověním. Nedostatečná výživa je chronické hladovění v případě, že konzumovaná strava neobsahuje dostatečnou energetickou hodnotu. Podvýživou rozumíme situaci, kdy člověk ve stravě nepřijímá dostatečné množství bílkovin, stopových prvků a vitamínů. Hladovění pak představuje akutní hlad vedoucí ke ztrátě tělesné hmotnosti. Celkový počet hladovějících na světě tedy zahrnuje všechny tyto tři kategorie. Hladem a podvýživou pak nejvíce trpí lidé žijící v rozvojových zemích, jen pouhá dvě procenta představují lidé v bohatých státech. Dvě třetiny všech hladovějících žijí pouze v sedmi zemích – v Bangladéši, Číně, Demokratické republice Kongo, Etiopii, Indii, Indonésii a Pákistánu.

V rozvojových zemích je více než 70 procent chudých soustředěno ve venkovských oblastech, převážně v jižní Asii a subsaharské Africe. Jedná se většinou o drobné zemědělce, nájemné dělníky bez vlastní půdy, rybáře a pastevce, kteří mají omezený nebo minimální přístup k půdě, dopravní infrastruktuře, trhu, půjčkám nebo informacím a vzdělání. Navíc dochází k další diskriminaci, pokud se jedná o ženy, staré lidi, nebo určité kmeny a menšiny. Protože nemají výnosy ze své malé produkce, nemají ani prostředky na nákup dalších potravin.

Jak však vypadá takový typický drobný farmář? Obvykle se jedná o ženu s několika dětmi, která hospodaří na maximálně dvou hektarech půdy (tedy rozloha o trochu větší než fotbalové 3 hřiště). Tato půda není příliš bohatá na živiny a nenabízí mnoho vody na zavlažování rostlin. Problém je i s úrodou, protože ta nevystačí na celý rok. Farmářka je obvykle nucena prodat všechnu svou úrodu hned po sklizni kvůli nemožnosti uskladnit úrodu na vhodném místě a zabránit jejímu zkažení. Své plodiny musí prodat přes jediného prostředníka, kterého zná. Jelikož nemá žádné informace o aktuálních cenách jednotlivých potravin, přijímá jakoukoliv nabízenou cenu. Ta bývá velmi nízká, ale nic jiného jí nezbývá, protože nemá možnost využít jakýkoliv druh transportu, aby mohla prodat své plodiny na vzdáleném trhu. Za několik měsíců bude muset nakoupit potraviny pravděpodobně za dvakrát vyšší cenu, než kterou za svoji úrodu dostala.

Příčiny hladu

Hlad zpravidla chápeme jako otázku související s nedostatkem potravin. Planeta je ale dnes schopna uživit celosvětovou populaci, nemusí to ovšem platit do budoucna, protože světová populace roste a množství kvalitní půdy pro produkci potravin klesá. Problém v současné době vězí především v chudobě, ale také v nastavení světového potravinového systému a v zacházení s životním prostředím. Chudoba je začarovaný kruh. Farmář se svou produkcí potravin neuživí po celý rok rodinu a nemá ani peníze, aby mohl nakoupit základní potraviny nebo semena pro další úrodu. Nebojuje ale pouze s chudobou, zásadní roli hraje také to, že není v popředí zájmu vlastní vlády.

Situaci drobnému farmáři neulehčuje ani současný hospodářský systém a mezinárodní obchod upřednostňující volný trh, protože nemá nástroje na to, aby mohl konkurovat někomu, kdo má nejen patřičné prostředky a technologie, ale i podporu ze strany svého státu. To jednoduše dokládá třeba příklad vývozních podpor. V praxi to znamená, že zemědělec v Evropské unii nebo ve Spojených státech, přestože má vyšší náklady na produkci, může tuto produkci prodat v chudém státě levněji, což ničí lokální producenty. Globální potravinový systém dále ovládá jen několik málo velkých agrofirem, které stanovují ceny zemědělských produktů, což jen vede k tomu, že lokální farmář někde v subsaharské Africe za svou produkci dostane příliš nízkou cenu, nebo ji ani neprodá.

Neméně důležitý faktor ovlivňující sklizeň plodin představuje také počasí. Vlivem klimatických změn dochází poslední dobou k velmi častým a nepředvídatelným výkyvům, jako jsou záplavy, dlouhá sucha, vyšší výskyt silných bouří či požárů. Tím nejen že dochází k nižší úrodě, ale i k úbytku kvalitní půdy a vodních zdrojů, k nenávratnému zmizení mnoha druhů zvířat i rostlin nebo rozšiřování pouští. Podle expertů Mezivládního panelu pro změny klimatu (IPCC) by tak mohla v budoucnu africká produkce potravin klesnout až o 40 procent. Souvislost s úbytkem přírodních zdrojů má však i bezohledná lidská činnost a nedostatečná ochrana životního prostředí, které je pro drobné zemědělce zásadní.

Řešení nejsou neznámá

Mezinárodní společenství v souvislosti s hledáním řešení problému hladu přišlo s konceptem potravinové bezpečnosti, který má vyjadřovat opak situace, kdy člověk hladoví a nemá zabezpečený příjem potravin. Potravinová bezpečnost (food security) je definována jako stálý fyzický, ekonomický a sociální přístup k nutričně bohatým potravinám (tento pojem je ale často v češtině zaměňován s pojmem bezpečnost potravin/food safety, tedy opatřeními zaručující ochranu zdraví spotřebitele – to, co hladového ani ve snu nenapadne). Je nutné si také uvědomit, že již Všeobecná deklarace lidských práv z roku 1948 uznala právo na potraviny jako základní lidské právo. Naplňování lidského práva na potraviny je tak přímo prostředkem, jak dosáhnout potravinové bezpečnosti.

Pro odstranění hladu jsou nezbytná mnohá opatření na všech úrovních. Na národní úrovni je třeba posilovat potravinovou bezpečnost skrze programy na podporu drobných zemědělců, kteří musí být v centru zájmu svých vlád. Vlády by také měly zajistit, že právo na potraviny je vymahatelné prostřednictvím národních soudních systémů ze strany každého jednotlivce. Je třeba také odstranit diskriminaci, kterou pociťují především ženy, a zajistit drobným farmářům přístup k půdě, půjčkám, aktuálním informacím, vzdělání a v neposlední řadě i zdravotní péči. Pro případy krize je nutná existence záchranných sítí, jak sociálních podpor, tak potravinové pomoci. I když v mnoha zemích neexistují vlastnická práva na půdu, vlády musejí zajistit, aby případný pronájem půdy cizím investorům nenarušil tradiční užívání půdy původními obyvateli.

Jelikož je ale většina lidí trpících hladem závislá na zemědělství, musí se hlavní pozornost věnovat právě tomuto odvětví. Přestože zemědělství zaměstnává až tři čtvrtiny obyvatel rozvojových zemí, politická reprezentace jeho důležitost doposud značně přehlížela. Bez vhodných investic do zemědělství, tedy například do zavlažovacích systémů, zařízení pro uskladňování potravin, zemědělského výzkumu a technik pro udržitelné zemědělství, ale i do dopravní a komunikační infrastruktury se drobní chudí farmáři ze své současné situace nedostanou.

Podpora lokálních trhů a lokální produkce základních potravin je pro drobné farmáře také klíčové. Mnoho rozvojových zemí se změnilo z čistých vývozců potravin na čisté dovozce, protože daly přednost pěstování takzvaných tržních plodin (jako je čaj, káva, tabák nebo květiny) před potravinami, které tvoří základ jídelníčku (pšenice, kukuřice, rýže). Kvůli nastavení mezinárodního obchodního systému však ani z produkce tržních plodin zemědělci téměř vůbec neprofitují. Je proto nutností, aby měli farmáři v rozvojových zemích větší kontrolu nad produkcí, distribucí a spotřebou potravin bez závislosti na mezinárodních trzích.

Na mezinárodní úrovni je nutné změnit nastavení hospodářského systému a upravit obchodní a zemědělské politiky rozvinutých zemí, které škodí obyvatelům chudých států, a nastavit spravedlivější obchodní režim zohledňující potřeby obyvatel rozvojového světa. Bez zvláštního zacházení pro chudé země, aby mohly chránit své pěstitele, se odstranění hladu také neobejde. Dále se musí zajistit větší transparentnost světového trhu s potravinami, aby nedocházelo k tomu, že instituce, které nemají žádnou spojitost s potravinami jako takovými (například investiční fondy), mohly spekulovat s potravinovými komoditami, což vede přímo k hazardu s lidskými životy a ne pouze hazardu finančnímu.

Zacházení se životním prostředím všude na světě je také klíčové pro budoucí vývoj. Je třeba omezit nadměrné využívání půdy vedoucí k odlesňování, znečišťování vodních zdrojů a kontaminaci půdy. Je nutné zamezit nadměrnému užívání chemických hnojiv a začít využívat udržitelnější způsoby produkce potravin. Přestože neexistuje jednotná shoda ohledně přijatelných opatření zmírňujících klimatické změny, je jasné, že je potřeba se tímto problémem zabývat a nalézt i mechanizmy pro přizpůsobení potravinové produkce následkům klimatických změn, které dopadají nejhůře na nejméně rozvinuté státy.

Hlad bývá často chápán jako běžná součást každodenního života v chudých zemích, jedná se ale o politický problém, který lze řešit pouze správnými politickými rozhodnutími. Všichni lidé si musí uvědomit, že na jedné straně ubývají přírodní zdroje a snižuje se produktivita půdy a na straně druhé roste světová populace. Produkce potravin tak do budoucna představuje jednu z hlavních výzev, protože počet hladovějících bude s největší pravděpodobností narůstat.

FAO o hladu: http://www.fao.org/hunger/en/

IAASTD: Agriculture at a crossroads: http://www.agassessment.org/ 

IFPRI, Global Hunger Index: http://www.ifpri.org/publication/2010-global-hunger-index

Olivier de Schutter, Lecture on hunger: ftp://ftp.fao.org/docrep/fao/meeting/018/k6518e.pdf 
Oxfam, Investing in Poor Farmers Pays: http://www.oxfam.org/policy/investing-in-poor-farmers-pays

Světový potravinový program: http://www.wfp.org/hunger/what-is 

UN Millennium Project, Halving hunger: it can be done: http://www.unmillenniumproject.org/reports/tf_hunger.htm