Nyéleni 2011 – První evropské fórum pro potravinovou suverenitu

Sportovní stadion v rakouském městě Kremže (Krems an der Donau) se stal ve dnech 16. – 21. srpna 2011 svědkem jedinečné události. Místo sportovních nadšenců se sem sjelo na 400 zástupců neziskových organizací, farmářů, producentů potravin, spotřebitelů a pracovníků v zemědělství, kteří zde pět dnů od úsvitu do soumraku intenzivně diskutovali a vyměňovali si zkušenosti k jedinému tématu – k potravinové suverenitě.

obr-23

Pětidenní setkání účastníků, kteří do města nad Dunajem přijeli ze všech možných koutů Evropy, vyústilo v přijetí Deklarace o potravinové suverenitě. Jedná se o první dokument tohoto druhu, který vznikl na evropské úrovni a který by měl sloužit jako odrazový můstek pro další aktivity v této oblasti.

Přestože účastnící opouštěli jednání mnohdy až pozdě v noci, atmosféra celé události se nesla v přátelském duchu. Program byl koncipován tak, aby aktéři měli možnost diskutovat téma potravinové suverenity nejen s účastníky ze stejné sféry působení, ale i se zástupci ze stejného geografického regionu Evropy. Každý si mohl zvolit jeden z pěti konkrétních aspektů potravinové suverenity, o němž pak s ostatními zainteresovanými do hloubky diskutoval. Závěry z těchto skupinových debat byly zaneseny do finální deklarace. Setkání tak vytvořilo prostor pro interakci myšlenek a diskuzi účastníků z různých zemí a různého tematického i profesního zaměření.

Jak řada hostů, např. z Mali, Mozambiku, Spojených států amerických, či Kanady, tak i přítomní zástupci evropských zemí se shodli na tom, že se budou v diskuzích opírat o definici potravinové suverenity, která byla vytvořena na prvním světovém fóru pro potravinovou suverenitu v roce 2007 v Mali a která uvádí, že „potravinová suverenita představuje právo lidí na zdravou a kulturně přiměřenou potravu vyráběnou prostřednictvím ekologických a udržitelných metod a jejich právo vytvořit si své vlastní potravinové a zemědělské systémy.

Potravinová suverenita

Potravinová suverenita bývá často dávána do souvislosti s potravinovou bezpečností. Toto spojení je naprosto správné, přičemž potravinová bezpečnost představuje cíl, zatímco potravinová suverenita cestu k jeho uskutečnění. Koncept potravinové suverenity se zrodil z občanské mobilizace a setkání v Kremži lze považovat za její pokračování na evropské úrovni. Potravinová suverenita představuje politický rámec, který podtrhuje právo příslušníků jednotlivých národů na stanovení vlastních systémů produkce, distribuce a spotřeby potravin bez závislosti na volatilních mezinárodních trzích. 

V Malijské deklaraci, z níž kremžské setkání vycházelo, je zmíněno i 6 základních zásad potravinové suverenity, které daly základ členění do pracovních skupin zodpovědných za tvorbu konkrétních návrhů, a 5 neopomenutelných bodů, jež byly zapsány do finální evropské deklarace. Témata zvolená k hlubším analýzám a následnému shrnutí v psaném dokumentu spadala do okruhů pojmenovaných jako 1) modely produkce, 2) tržní a potravinové řetězce, 3) sociální aspekty a pracovní podmínky, 4) přístup k půdě a jiným zdrojům a 5) veřejné politiky.

Každá z pracovních skupin zabývající se do hloubky jedním z témat přednesla na konci fóra návrh, jak výstižně a stručně zformulovat poselství do deklarace. Po následných drobných úpravách a připomínkách účastníků z ostatních skupin byla odsouhlasena a sepsána Deklarace vyzdvihující 5 klíčových aspektů, které by měly být zohledněny, a která navrhuje, aby potravinový systém byl veden směrem prosazujícím následující zásady:

  • Způsob výroby a spotřeby potravin by měl směřovat k ekologicky udržitelným a společensky ohleduplným modelům, které jsou založené na drobném zemědělství, zpracování a alternativní distribuci, nikoli na velkovýrobě.
  • Prodejní systém potravin by měl být decentralizován a měla by být podpořena diverzifikace trhu založeného na solidaritě a spravedlivých cenách. Řetězec mezi producentem a spotřebitelem by měl být co nejkratší a měly by být podporovány lokální potraviny a trhy.
  • Pracovní a sociální podmínky, obzvláště v zemědělském a potravinářském odvětví, by měly být neustále zlepšovány a adekvátně finančně ohodnocovány.
  • Obecné vlastnictví a přírodní dědictví (půda, voda, vzduch, tradiční znalosti, životaschopná osiva a plemena hospodářských zvířat) by neměly být zpeněžovány a patentovány. Mělo by o nich být rozhodováno demokraticky a přístup k nim by neměl být determinován trhem ani penězi.
  • Veřejné politiky, které řídí naše potravinové a zemědělské systémy, by měly být vedeny tak, aby zajistily na všech úrovních – od místních po národní, evropskou a globální – životaschopnost venkovských oblastí, stabilní a spolehlivé ceny pro producenty a bezpečné potraviny bez geneticky modifikovaných plodin.

Mnohé myšlenky, zkušenosti a závěry zakotvené ve finální verzi Deklarace nejsou ničím převratně novým. Zásadní přínos rakouského Fóra však představuje bezesporu událost sama o sobě, neboť dokázala přivést k jednomu stolu aktéry z téměř všech zemí Evropy bez toho, aby byl některý z regionů upřednostňován. Účastníci, kteří na konferenci zastupovali nejrůznější oblasti zájmů spojené buď přímo, nebo alespoň vzdáleně se zemědělstvím, navíc dokázali najít společnou řeč a definovat společné priority v oblasti potravinové suverenity. Dalo by se říci, že právě to dodává Fóru Nyéleni 2011 na vážnosti a relevantnosti a již teď se dá předpokládat, že právě kremžská deklarace by se mohla stát výchozí nejen pro následnou práci zúčastněných činitelů, ale také při tvorbě politik na evropské a dalších úrovních.

Pro více informací o Fóru a přijaté deklaraci navštivte „www.nyeleni2011.com“: http://nyeleni2011.net/

Glopolis se Fóra Nyéleni 2011 zúčastnil díky příspěvku z Visegrádského fondu.

http://visegradfund.org/

obr-22