Hledání souvislosti mezi hladomorem a klimatickými změnami

Tak existuje spojitost mezi hladomorem v Africkém rohu a změnou klimatu, nebo neexistuje? Stejná otázka vytane na mysl pokaždé, když se na televizních obrazovkách objeví zprávy o „extrémních přírodních jevech”, jakými jsou hurikány, povodně, nebo sucha. Odpověď na tuto otázku nelze odbýt jednoduchým ano či ne, proto se následující řádky pokusí shrnout dosavadní známá fakta, která vychází z "infolistu organizace Oxfam": http://www.oxfam.org/en/grow/policy/horn-africa-drought-climate-change-and-future-impacts-food-security.

Za současným obdobím sucha ve východní Africe stojí několik po sobě jdoucích sezón, v nichž spadlo jen minimální množství dešťových srážek. Během posledního roku přišel Africký roh o dvě období dešťů za sebou. Jak ukazují výzkumy vedené místními komunitami, tato situace je součástí dlouhodobého vývoje. Komunity Borana v Etiopii dokládají, že v minulosti zaznamenávaly sucha každých šest až osm let, kdežto nyní přicházejí každé 1-2 roky.

Meteorologická data potvrzují trend zvyšujících se teplot: průměrné roční teploty vzrostly mezi roky 1960-2006 o 1 °C v Keni a o 1,3 °C v Etiopii. Četnost horkých dnů se zvyšuje v obou zemích. Pokud jde o četnost dešťových srážek, zde je trend méně jasný. Podle čtvrté posudkové zprávy Mezinárodního panelu pro klimatické změny (IPCC AR4) nevykazují srážky žádné statisticky významné změny. Nedávný výzkum však napovídá, že v letech 1980-2009 se srážky během období „dlouhých dešťů“ snížily (březen až červen).

Extrémní vyhlídky

Z historických záznamů nelze s jistotou dokázat, že by mohlo být současné sucho připsáno na účet klimatických změn. Je sice pravdou, že v některých případech byli vědci schopni odhadnout míru, se kterou změny klimatu způsobené lidskou činností přispěly ke zvýšené pravděpodobnosti výskytu extrémního meteorologického jevu. Takové studie však vyžadují spolehlivá a dlouhodobá meteorologická data, která v současnosti existují pouze pro Evropu a Severní Ameriku – nikoli však pro případ současného východoafrického sucha.
Jaké jsou tedy vyhlídky do budoucna? Na globální úrovni předpovídají modely změny klimatu zvýšení četnosti a závažnosti extrémních projevů počasí, jako jsou sucha nebo záplavy. V případě, že nebudou urgentně realizována opatření proti rostoucím světovým emisím skleníkových plynů, teploty v regionu se nejspíše zvýší o 3 až 4 °C do roků 2080-2099 oproti úrovni, na níž se pohybovaly v letech 1980-1999.

Jak již bylo řečeno, projekce srážek jsou nejasné. Většina modelů, jak ukazuje poslední posudek IPCC, předpovídá, že přibude srážek v regionu východní Afriky jako celku a zvýší se výskyt „těžkých jevů” (náhlých silných dešťů, které znamenají větší riziko záplav). Na druhou stranu některé nedávné studie tvrdí, že se srážky ve skutečnosti sníží, a to především v případě dlouhých dešťů.

Potraviny v ohrožení

Kombinace vyšších teplot a méně předvídatelných dešťů nevěští nic dobrého pro produkci potravin. Nedávný odhad vydaný akademií The Royal Society předpovídá, že v této oblasti by se produktivita některých základních potravin mohla snížit do konce století až o 50 procent.

Co z toho tedy plyne? Připsat jednoznačně současné sucho na vrub klimatických změn je nemožné, ale jak řekl Sir John Beddington, hlavní poradce britské vlády v otázkách vědy, v rozhovoru pro Oxfam minulý týden: „napříč kontinenty platí, že jevy, jako ten, jehož jsme právě svědky ve východní Africe, mají větší šanci objevit se v souvislosti s klimatickými změnami“. Krom toho, pokud nezačneme jednat, současné utrpení je jen ochutnávkou toho, co může přijít v budoucnu – teploty ve východní Africe se budou zvyšovat a četnost srážek se bude měnit, což jenom zhorší již tak špatnou situaci.

Jak z toho ven?

Za prvé, ačkoli je sucho způsobeno nedostatkem srážek, za hladomorem stojí člověk. Amartya Sen správně vysledoval, že hladomor se vyhýbá fungujícím demokraciím. Rozdíl mezi krátkodobým zákazem zavlažování v dobách sucha v některých západních zemích a bídou a utrpením v Africkém rohu vychází ze selhání politiky a vedení. Není dílem náhody, že komunity nejhůře zasažené suchem nejsou ničeny pouze konflikty, ale také desetiletími přehlížení a opovržení ze strany místních vlád. Ty nezřídka považují jejich tradiční způsob obživy, kterým je pastevectví, za nechtěný přežitek minulosti.

Za druhé, hladomor ukazuje extrémní zranitelnost chudých lidí vůči meteorologickým jevům, jako je nedostatek dešťů. Vlády a mezinárodní společenství by se tedy měly zaměřit nejen na urgentní záchranu životů, ale také na zmírnění chronické zranitelnosti, zvýšení schopností místních lidí zvládnout cyklus sucha, zlepšení toku dat, informací a plánů pro adaptaci na klimatické změny a na maximální zvýšení dlouhodobých investic do drobného zemědělství a pastevectví, které může zajistit důstojnou obživu i životní podmínky miliónům Východoafričanů.
Kromě poskytování pomoci východní Africe a jiným zranitelným oblastem adaptovat se na důsledky klimatických změn, leží na bedrech bohatých a vynořujících se ekonomik ještě jedna povinnost – snížit vlastní emise skleníkových plynů. Pokud v tomto selžou, pak skončí všechny pokusy o adaptaci s největší pravděpodobností pouze jako dočasná řešení.

Převzato a přeloženo z blogu Duncana Greena