Skandál jednadvacátého století

Již několik týdnů se v regionu tisíce kilometrů vzdáleném od hranic České republiky odehrává katastrofa, která co do počtu obětí nabývá nedozírných rozměrů. Řeč je o situaci v oblasti Afrického rohu, která v druhé půli července zašla tak daleko, že Organizace spojených národů sáhla po zcela výjimečném nástroji - postupně vyhlásila pět oblasti Somálska za oblasti hladomoru. A může být ještě hůř, protože vážná potravinová krize se projevuje také v Keni a Etiopii a na poplach bijí i další okolní státy.

Hladomor jako politický problém

Ve dvacátém století byl hladomor vnímán jako problém nedostatečné nabídky a vysoké poptávky. Jinými slovy šlo o situaci, kdy v jednom okamžiku snížená produkce nepokryla potřeby (často rychle rostoucí) populace. Obvykle k tomu docházelo v důsledku přírodní pohromy nebo válečného konfliktu. Pokud jde o novodobý hladomor, experti se shodují, že představuje politický problém. Vlády zasažených států nejsou totiž schopny hladomoru preventivními opatřeními buď zabránit, případně na něj adekvátně reagovat.

Kromě toho lze vypátrat spojitost mezi výskytem hladomoru a ústavním uspořádáním země – státy s nedemokratickými či autoritativními režimy se „těší“ častějšímu výskytu hladomoru, který je zde navíc používán jako politický nástroj. Dokládá to příklad Sovětského svazu v roce 1920, Číny v roce 1958, Kambodži v roce 1978 nebo nejnověji také případ jižního Somálska ovládaného islamistickou organizací al-Šabáb. Představitelé této organizace nejenže popírají existenci hladomoru na svém území, ale také brání vstupu humanitárních pracovníků do postižených oblastí pro podezření ze špionáže.

Vyhlášení hladomoru nepatří do každodenní rutiny OSN. Naposledy se k tomuto opatření uchýlily Spojené národy na začátku devadesátých let, aby upozornily na kritickou situaci ve stejné zemi, která se propadla do spirály hladu i nyní, tedy Somálska. Vyhlášení hladomoru komplikuje absence jasné definice tohoto stavu. Ze společné iniciativy několika agentur OSN a známých humanitárních organizací sice vzešla klasifikace definující pět fází potravinového zabezpečení, která udává, že hladomor existuje tam, kde více než 30 procent lidí trpí akutní podvýživou a denně umírají minimálně dva dospělí nebo čtyři děti na každých deset tisíc osob. Tato klasifikace však očividně není dostatečným hnacím motorem pro představitele bohatých zemí, kteří se jen pomalu nechávají přesvědčit o závažnosti situace. Po jasné definici a zakotvení v mezinárodním právu, které by povzbudilo západní státy k rychlejším zásahům, proto volá i Zvláštní zpravodaj OSN pro právo na potraviny Olivier de Schutter.

Zemědělstvím proti hladu

Na popud Francie, předsednické země skupiny G20, byla ke konci července po vyhlášení hladomoru svolána ministerská schůzka v rámci Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO). Francouzský ministr zemědělství Bruno Le Maire se na ní nechal slyšet, že tento dramatický stav je „skandálem dnešní doby“ a poukázal na fakt, že Francie zařadila zemědělství a potravinovou bezpečnost mezi priority svého předsednictví a zasadila se o přijetí Akčního plánu proti volatilitě cen potravin. Správně pak konstatoval, že kromě akutní pomoci a okamžitých humanitárních opatření bude třeba v budoucnosti investovat do rozvoje zemědělského sektoru.

Na mysl však vyvstává otázka, proč musela situace ve východoafrickém regionu dospět tak daleko, když zprávy o hrozící katastrofě se objevovaly již od konce minulého roku. A ani výhledy nejsou, řečeno velmi eufemisticky, nikterak růžové, protože tento region patří mezi jeden z nejvíce ohrožených důsledky klimatických změn. Navíc řešení somálské politické krize, respektive obnova státní struktury, se jeví jako běh s cílovou páskou v nedohlednu. Vykořenit hladomor se podaří jen politickou cestou, a protože si Somálci sami nepomohou, čeká mezinárodní společenství hodně práce. Nezbývá než doufat, že o dalších hladomorech neuslyšíme brzy znovu nikoli proto, že by si vysloužily malou pozornost médií, ale proto, že jim bude včas zabráněno.

Řešení situace ve východní Africe

Kvůli katastrofální situaci v zemích Afrického rohu se 18. srpna v Římě opět mimořádně sešli zástupci Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) se zástupci dalších agentur OSN a neziskového sektoru. Řešení, která toto zasedání přináší na stůl, nejsou ničím novým. V zásadě zdůrazňují paralelní přístup, tedy jak krátkodobá řešení akutní humanitární krize, tak střednědobá a dlouhodobá řešení zaměřená na kořeny problémů a vedoucí k trvalejší udržitelnosti. Dají se shrnout do těchto bodů:

Krátkodobá řešení

  • zvýšení humanitární pomoci,
  • zajištění přístupu a dostupnosti potravin,
  • záchrana přeživšího dobytka,
  • umožnění přístupu drobných farmářů ke zdrojům zajištujícím nadcházející sklizeň (semena, hnojiva, vodu na zavlažování),
  • tvorba pracovních programů, aby si lidé mohli vydělat peníze na nákup potravin na lokálních trzích.

Střednědobá a dlouhodobá řešení

  • komplexní vládní plány pro investice do zemědělství, technických nástrojů, finančních, mechanismů a politik zacílených na zvýšení produkce v oblastech častého sucha,
  • zaměření se na drobné farmáře,
  • identifikace alternativ pro pastevecký způsob života,
  • ochrana a obnova přírodních zdrojů,
  • zlepšení zacházení s vodou a rozšíření zavlažovacích systémů,
  • adaptace na klimatické změny.