Naše nenažranost musí skončit

Zatímco Evropa řeší svůj okurkový problém a hledá příčiny ošklivéstřevní epidemie, populární americká herečka Scarlett Johanssonová a bývalýbrazilský prezident Lula da Silva podpořili kampaň Oxfam za odstranění jiné,celosvětově rozšířené epidemie - tou je hlad.

Stále častější potravinové krize arostoucí ceny potravin totiž způsobují, že čím dál tím víc lidí nemá dost penězna nákup základních potravin. Každý sedmý člověk se tak ocitá na pokrajihladovění. Je to paradoxní situace, protože naše planeta zatím poskytujedostatek potravin pro všechny. Teď je hlavním problémem nastavení potravinovéhosystému a distribuce potravin, v blízké budoucnosti to však platit nebude.Klimatické změny již teď způsobují nepředvídatelné výkyvy počasí, což vede kcitelnému snížení produkce základních plodin, a v kombinaci s narůstajícímpočtem populace bude tato nepřímá úměra jen narůstat.

Bezpečnost potravin v.potravinová bezpečnost

V České republice se pojmy bezpečnostpotravin (food safety) a potravinová bezpečnost (food security) zaměňují, ale vžádném případě nejde o totéž. Bezpečnost potravin vyjadřuje to, nad čím si teďlámou hlavu evropské země, tedy jak došlo ke kontaminaci zeleniny, která se tímstala pro spotřebitele zdraví škodlivou. Potravinová bezpečnost, pojem přijatýv roce 1996 na Světovém potravinovém summitu, naopak zaručuje, že za všechokolností mají všichni lidé ekonomický, sociální a fyzický přístup kdostatečnému množství kvalitních potravin, aby mohli vést aktivní a zdravýživot. V praxi to ale znamená, že mnoho lidí přežívá jen díky konzumacizákladních potravin, například kukuřice či rýže. Je tak splněna pouzekvantitativní stránka potravinové bezpečnosti, ne však kvalitativní.

Dle statistik Organizace OSN pro výživua zemědělství (FAO) trpělo v roce 2010 hladem 925 milionů lidí. Dá se očekávat,že se kvůli krizi a růstu cen potravin opět zvýší.

Existence téměř jedné miliardyhladovějících dokazuje, že je cosi shnilého na současném globálním potravinovémsystému. Může za to hned několik faktorů. Jedním z nich je nastavení světovéhohospodářství, kdy je rozvojovým zemím vnucována liberalizace, přestože nejsourovnocenným partnerem pro rozvinuté státy (především nikdy neměly a nemajíprostředky na velkorysé exportní dotace, díky nimž si může výrobce dovolitvyšší výrobní cenu), a tak se staly ještě zranitelnějšími vůči externím vlivům.Čistě tržní přístup dostal chudé země z pozice čistého vývozce základníchpotravin do postavení čistého dovozce. Kontrolu nad distribucí potravin mápouze několik málo vyvolených obrovských agrofirem, například pouze třispolečnosti kontrolují 90 procent světového trhu s obilím. A mohli bychompokračovat dál.

Diskuse o klimatických změnách se zdábýt jednou z nejkontroverznějších debat poslední doby. Většina odborníků i laikůale uzná, že přírodní katastrofy a extrémní výkyvy v počasí jsou poslední doboučastější, než tomu bývalo dříve. Na počasí je závislé zemědělství a velikostprodukce souvisí s vlnami veder, sucha, záplav, kratší dobou zrání nebo suššímobdobím. Nejhůř bude dopadům těchto změn vystavena Afrika, kde by výnosy plodinmohly kvůli růstu hladiny moří, desertifikaci a ztrátě biodiverzity poklesnouto 20 až 40 procent (v případě, že teploty vzrostou o více než 2 °C). Pokudtento trend bude beze změny pokračovat dál, produkce potravin se stanestrategickou výhodou a méně rozvinuté země zapadnou ještě hlouběji do propastihladu a chudoby. Musíme však konstatovat, že vinu za klimatické změny nesoupředevším rozvinuté země.

Nebezpečná politikabiopaliv

Zacházení s přírodními zdroji je protodo budoucna klíčové. Neobnovitelné zdroje se ztenčují, dochází k erozi půdy avyčerpávání vodních zásob. To všechno ještě prohlubuje politika biopaliv, častovedoucí k nešetrnému využívání těchto zdrojů. Zásadním problémem produkce biopalivje také využívání plodin určených k výrobě potravin, tudíž další tlak naproduktivitu půdy a odlesňování. Biopaliva se ovšem stala výnosným byznysem,kdy vzniká spojení, které dříve bylo nepředstavitelné – spojují se agrofirmy,farmářské organizace a energetické společnosti. Protože však v Evropě a veSpojených státech není dostatek půdy pro pěstování plodin na biopaliva, začalisi za tímto účelem investoři pronajímat půdu právě v zemích, které se nejvícepotýkají s problémy hladu.

Řešení příčin, neléčba symptomů

Řečeno lékařským slovníkem, prevence jelepší než lék, a tak je třeba hledat a řešit příčiny vedoucí k růstu cenpotravin a existenci hladu jako takového. Organizace Oxfam ve své studii ovšemnepřináší zásadní objevy, pouze shrnuje, co je již dlouho známé. K růstu cenpotravin bezesporu přispívají klimatické změny, rostoucí světová populace,rostoucí ceny energií, posun v jídelníčku a zvyšující se poptávka po mase amléčných výrobcích, tlak na přírodní zdroje, soutěž o půdu mezi pěstováním plodinpro konzumaci a pro výrobu biopaliv nebo kolísání cen potravin, případněpolitická nestabilita v exportérských zemích.

Pro vyřešení těchto negativních trendůse musí změnit současný potravinový systém naudržitelnější, to se týká i spotřeby (až jedna čtvrtina jídla skončí vodpadkovém koši), regulovat spekulace s potravinovými komoditami a zvýšittransparentnost světového trhu s potravinami, přehodnotit politiku biopaliv azemědělských exportních podpor, přijmout mitigační a adaptační opatření proti klimatickýmzměnám, vhodně investovat do zemědělství a podporovat drobné zemědělce prozvýšení lokální produkce, chránit přírodní zdroje a hlavně upřednostnit zájmyobyčejných lidí před obchodními zájmy úzké skupiny jedinců.

Oxfam své pesimistické predikce založilna dlouhodobém výzkumu jiných expertních institucí, a není důvod je považovatza výtvor nějakých lobbistických skupin. Účelem zcela jistě nebylo anivystrašit čtenáře. Jde o upozornění, že produkce potravin představuje stálévětší problém pro celou planetu a že se s těmito tématy budeme v médiíchsetkávat častěji, než bychom chtěli.

Článek vyšel také v Hospodářských novinách z 2. června 2011.