Obnovitelné zdroje energie v rozvojových zemích

Jedním z hlavních předpokladů úspěšného a efektivního rozvoje chudých komunit v rozvojových zemích je přístup k energii. Na začátku dvacátého prvního století však stále 1,6 miliardy obyvatel naší planety nemá přístup k elektrické energii. Spotřeba energetických zdrojů je ve světě přitom velmi nerovnoměrně rozdělena - v Africe žije 12 % obyvatel planety, ale připadá na ně pouze 2 % celkové spotřeby světových energetických zdrojů. Bez přístupu k elektrické energii však nelze rozvíjet ani jiná odvětví, jako je zdravotnictví, školství nebo např. rozvoj konkurenceschopného malého a středního podnikání.

Ve dnech 29.–30. ledna se v pražském Kongresovém centru konalo pod záštitou českého předsednictví neformální setkání ministrů evropských států pro rozvojovou spolupráci. Jedním z cílů neformálního zasedání bylo vytvořit podklady pro květnové zasedání Rady pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy (GAERC), kde by měly být přijaty již závazné závěry. Česká republika si jako jedno z hlavních témat pro jednání vybrala podporu obnovitelných zdrojů energie v lokálním měřítku v rozvojových zemích.

Proč jsou obnovitelné zdroje energie v rozvojových zemích nejlepším řešením?

Infrastrukturní síť pro přenos elektrické energie není prakticky vybudována zejména v nejchudších zemích v Subsaharské Africe a jihovýchodní Asii. Vybudování centrální rozvodné sítě a velkých (ať už fosilních, či jaderných) elektráren je velice nákladný a dlouhodobý proces. Situaci s nedostatkem energie v rozvojových zemích je přitom nutné řešit co nejrychleji, nehledě na to, že rozvojové země nemají prostředky na vybudování ani velkých centrálních elektráren, ani potřebné infrastruktury. V řadě rozvojových zemích žije mnoho komunit izolovaně a v malém počtu. Propojení vzdálených lokalit (často také ve velmi problematickém geografickém prostředí – hory, deštné pralesy atd.) elektrifikační sítí by bylo velmi nákladné a neefektivní. Dalším problémem velkých centrálních zdrojů energie je velice dlouhá doba výstavby zařízení (vybudování jaderné elektrárny může trvat i desítky let).

Stinnou stránkou centrálních fosilních zdrojů jsou samozřejmě také externality – znečištěné ovzduší, rostoucí produkce skleníkových plynů, jež způsobuje klimatické změny, které nejvíce dopadají právě na životy nejchudších obyvatel v rozvojových regionech. To nadále zhoršuje ekonomickou a sociální situaci v chudých komunitách, které nemají dostatečné prostředky se probíhajícím změnám přizpůsobit. Mnoho převážně velkých rozvojových zemí (Indie, Brazílie aj.) se již nyní potýká se značnými problémy se znečištěním ovzduší ve velkých městech. S rostoucí životní úrovní obyvatel velkých rozvojových ekonomik také rychlým tempem stoupá spotřeba fosilních paliv a tedy i produkce skleníkových plynů. Bude-li spotřeba energií růst současným tempem a poptávka by byla pokryta převážně z fosilních či jaderných elektráren, musela by se do konce tohoto století těžba uhlí a zemního plynu zdvojnásobit, popřípadě by bylo nutné dvanáctkrát zvýšit těžba uranu.1 To však ani v jednom případě podle současných světových zásob není možné. Dříve nebo později se tedy celosvětová produkce energie bude muset osvobodit od neobnovitelných zdrojů energie.

Z těchto důvodů je proto důležité podporovat decentralizované alternativní zdroje obnovitelné energie, které nevyžadují výstavbu centrálních rozvodných sítí a mohou tak zásobovat i velmi malé izolované komunity, které by pro velké energetické firmy nikdy nebyly zajímavým zákazníkem. Další devizou těchto zdrojů v porovnání s velkými centralizovanými elektrárnami je velmi krátká doba výstavby a také potenciální relativně jednoduchá demontáž těchto zařízení. V případě výstavby jaderné elektrárny dojde k nevratné přeměně krajiny na možná i stovky let. Malé lokální zdroje je relativně jednoduché po skončení jejich životnosti odstranit, aniž by byl nějak výrazněji narušen ráz krajiny.

Většina rozvojových zemí má také velmi výhodnou polohu pro použití obnovitelných zdrojů energie. Výkon slunečního záření na Sahaře je například více než dvakrát silnější než v ČR. Pobřežní státy zase mohou využívat relativně pravidelného proudění větru či energie z přílivu.

Energetická suverenita

Význam malých obnovitelných zdrojů energie si začínají uvědomovat jednotlivé státy nejen jako zdroj čisté energie bez exhalace skleníkových plynů, ale také jako způsob, jak si zajistit nezávislost při dodávkách paliva často i přes polovinu zeměkoule. Riziko spojené se závislostí na dodávkách energie souvisí zejména s tím, že světové zásoby jsou omezené a čím více poroste globální poptávka, tím více také poroste cena na světových trzích, na kterou nemají jednotlivé státy žádný vliv. Závislost na dodávkách fosilních paliv má však i politický rozměr. Producentské či tranzitní země si jsou velmi dobře vědomy svého postavení a také ho často využívají k dosažení různých politických cílů (viz nedávný spor Ruska s Ukrajinou), nehledě na to, že ze zisků z ropy či zemního plynu jsou v některých případech podporovány nedemokratické režimy. Druhou rovinou problému je také závislost na velkých energetických společnostech, jež mají především hlavní zájem o trvalý růst svých zisků a nezáleží jim na tom, zda některé odlehlejší komunity mají možnost získat dodávky energií či nikoli.

Podpora čisté energie v rámci rozvojové spolupráce EU

Evropská unie jako největší donor rozvojové pomoci na světě by měla v rámci svých rozvojových strategií začlenit podporu obnovitelných zdrojů energií na lokální úrovni jako jednu ze svých hlavních priorit. Vyřešila by tím dva zásadní problémy. Za prvé by zvýšila přístup k energiím i pro nejchudší obyvatele rozvojových zemí, za druhé by tím podpořila energetický systém, který nebude závislý na produkci skleníkových plynů. Je tedy důležité, aby EU a členské státy do svých rozvojových programů začlenily podporu rozvojovým zemím, která bude spočívat:

  • v integraci obnovitelných a decentralizovaných zdrojů energie do energetického mixu,
  • ve zformulování dlouhodobých strategií energetického rozvoje, které zajistí přístup k energii a vytvoření nízkouhlíkových energetických systémů,
  • ve zvýšení energetické účinnosti skrze zpřístupnění odborných znalostí a poznatků expertů EU,
  • v zohlednění výsledků analýz dosavadních osvědčených postupů pro mobilizaci místních soukromých finančních zdrojů.

[1] Zelený kruh, Energie NADOSAH – Bezpečnost, sociální a ekonomické výzvy decentralizované energetiky (Zelený kruh, 2008)