Třináctá komnata českého předsednictví

Jedné červnové neděle se stovky Pražanů vydaly do ulic, aby následovaly 330 tisíc lidí, kteří ve stejný den pochodovali světovými metropolemi s cílem upozornit na eskalující problém dětské podvýživy a hladu. Každých šest sekund zemře na světě hlady jedno dítě.

Přitom umírání na hlad a podvýživu ve 21. století nemůže být považovánoza nic menšího než za hrubé porušování základních lidských práv. Tentofakt by měl podnítit nejen náš soucit a dobročinné aktivity, ale měl bynás přimět ke kladení klíčových otázek: Proč nejsou rodiče schopni svýmdětem opatřit potravu? Jak chtějí vlády splnit svou povinnost v boji schronickým hladem a podvýživou? Na seznamu priorit českého předsednictvíEU bohužel tyto otázky nenajdeme.

Evropská unie je nedílnou součástí řešení globální potravinové nejistoty nejen z její pozice hlavního donora rozvojové pomoci, ale také díky úloze, kterou má při formování mezinárodních agrárních trhů. Glopolis neskrývá své zklamání, že české předsednictví v období, kdy nastala naléhavá potřeba odstranit hrozící riziko nové krize, nezařadilo tuto problematiku mezi svá hlavní politická témata.

Zaměřme se nyní na vývoj programu potravinové bezpečnosti v první polovině roku 2009.

Směrem k chudým

Pozitivním výsledkem, kterého EU dosáhla v průběhu roku 2008, byla dohoda o plánu pomoci, nazývaného „Nástroj potravinové pomoci“ v hodnotě 1 miliardy eur. Jedna třetina z této částky nebyla ničím jiným, než přesunutými rezervami, nejedná se tedy o žádné nové peníze. Hlavními cíli této pomoci je podpořit zemědělskou produkci, a to cestou ulehčení přístupu nových producentů potravin, a také usnadnit lokální populaci nákup jídla.

Realizační plán byl upřesněn na začátku roku 2009. Nesporným kladem iniciativy je to, že se má zaměřit v první řadě na podporu chudých farmářů v zajišťování jejich příjmů, a až v druhé řadě na navýšení celkové zemědělské produkce. Vykročení směrem k podpoře farmářů dokládá mimo jiné fakt, že ve všech 35 cílových zemích je nástroj pomoci otevřený také pro skupiny občanské společnosti. Přesto zůstává pouze krátkodobou iniciativou, protože skončí v roce 2011. Nadto je nezbytné investovat s větší prozíravostí do zemědělství a podpůrných sektorů, protože pouze zemědělství může poskytnout útočiště velké skupině nezaměstnaných lidí a zabránit negativním důsledkům závislosti chudých zemí na dovozu základních potravin. Jak EU, tak i zbytek komunity dárců se však vymlouvá na „prázdné kapsy“, vyčerpané částkou 8,7 bilionů eur1, kterou vložili do finančního sektoru, aby mu pomohli zvládnout finanční a ekonomickou krizi. Z tohoto důvodu setrvávají v zajetých kolejích váhavých investic do zemědělství chudých zemí.

Stabilizace cen a ustavení spravedlivějších světových trhů

Evropský parlament ̶ s cílem poukázat na výkyvy cen ̶ se v roce 2008 obrátil na EU s žádostí, aby se ujala vedení v navrhovaném globálním systému potravinových zásob. Jedná se o požadavek, který doposud zůstal nerealizovaný. EU neselhala jen v postupu proti cenové nestabilitě na mezinárodních trzích, ale také na svém vlastním trhu. Selhání bylo nejvíce patrné v posledních měsících v sektoru mléčné produkce. Poté, co ceny dosáhly svého vrcholu v roce 2008, začaly dramaticky klesat a tisíce producentů musely prodat mléko pod výrobní cenou. Masové demonstrace s traktory před evropskými institucemi v Luxemburgu a Bruselu posunuly celou záležitost k Evropské radě. V červnu evropští vůdci pozvali Komisi, aby prezentovala hloubkovou analýzu trhu za poslední dva měsíce. Nabídka měla zahrnovat také možnosti pro dosažení stabilizace trhů s mlékem a mléčnými výrobky, zároveň měla respektovat výstup kontroly stavu reformy Společné zemědělské politiky Evropské unie (CAP Health Check). Ale jak potvrdila kontrola stavu, odstranění kvót pro mléčnou produkci do roku 2015 nepředstavuje naději pro strukturální řešení přetrvávajícího problému nadprodukce sektoru. Navíc vedoucí představitelé buď mlčí, nebo nejsou dostatečně rozhodní, pokud jde o distributory a supermarkety, které udržují ceny nízko, aby si zvýšily marži. Situace zasahuje nejen drobné producenty mléka v Evropě, ale také ostatní v chudých zemích. V lednu byly znovu zavedeny vývozní podpory pro mléčné výrobky, jedná se ale o krok zpět v naplňování závazku EU definitivně skoncovat s podporami do roku 2013. Navíc tyto podpory udržují dále ceny na mezinárodních trzích na nízké úrovni a znemožňují producentům z chudých zemí stát se schopnými konkurence.

Prosazování globální politické vůle a konkrétních činů

Bez politické vůle není možné dosáhnout dlouhodobé podpory zemědělství ani stabilních a spravedlivých cen potravin. Na mezinárodním poli je možné sledovat řadu iniciativ směřujících k institucionalizaci politické vůle. Jednu z nich vyvíjelo pod tlakem potravinové krize francouzské předsednictví, které usilovalo o institucionalizaci v navrhovaném Globálním partnerství pro zemědělství a potravinovou bezpečnost. Na druhé straně se mezinárodní společenství přiklání k obnovení Komise pro světovou potravinovou bezpečnost (CFS ̶ Committee on World Food Security) organizace FAO, která byla ustavena v reakci na potravinovou krizi v sedmdesátých letech dvacátého století. Tato Komise by se mohla stát vhodným základem pro ustavení dalšího globálního partnerství. Řada členských států EU, mezi nimi například Španělsko, které v březnu organizovalo schůzku o potravinové bezpečnosti, podporuje změny architektury světového potravinového programu.Třetí Světový potravinový summit je plánovaný na listopad 2009. Měl by potvrdit lhůty reformy a plán implementace stanovené podle CFS. Tento akt bude možné považovat za vykročení správným směrem k mnohostrannému systému, který by přinesl větší zodpovědnost za realizaci práva na potravu.

[1] Briefing Paper organizace Oxfam, Investing in Poor Farmers Pays, červen 2009