Anti-globalizační protesty sociálních hnutí a gender

Tento text se snaží především zodpovědět otázku, jaké jsou genderové aspekty protestu sociálních hnutí proti globalizaci? Co spojuje kupř. potlačování ţen hnutím Taliban, snahu mexických žen zlepšit své "otrocké" pracovní podmínky v továrnách nadnárodních korporací a antiglobalizační protesty?

Transnacionálnímu aktivismu vztahujícímu se ke globalizaci, globálním sociálním hnutím a antiglobalizačnímu hnutí zvláště byla v posledních letech věnována pozornost v mnoha studiích (např. Adler, Mittelman 2004; Ancelovici 2002; Ayres 2002; Brecher a kol. 2000; Buttel 2003; Conway 2004; Della Porta 2004, 2005; Graeber 2005; Hamel a kol. 2001; Smith, Johnson 2002; Starr 2000, 2005), ale genderové analýzy tohoto aktivismu jsou spíše výjimečné. Feministické teoretičky poukazují na to, že výzkum sociálních hnutí obecně se nezaměřoval na gender a zkoumání ženského aktivismu a feministických hnutí bylo odděleno od všeobecných teorií kolektivní akce (Einwohner a kol. 2000; Kuumba 2001; Taylor 1999; Taylor, Whittier 1998; West, Blumberg 1990).

Kuumba (2001), která se zabývá genderovými aspekty sociálních hnutí, navrhuje chápat sociální hnutí jako procesy a zkoumat, jak gender ovlivňuje vznik, rozvoj, udržování a úpadek sociálních hnutí. Gender má vliv na rekrutaci a mobilizaci sociálních hnutí, role a aktivity, které se v jejich rámci odehrávají, dále na strategie odporu, organizační struktury a význam a dopad sociálních hnutí. Gender je tak aspektem všech sociálních hnutí, nejen těch, která jsou výslovně orientována na změny genderových vztahů. Einwohner, Hollander a Olson (2000) typologizují způsoby, jak se gender projevuje v sociálních hnutích: ve složení hnutí, cílech, taktikách, identitách aktivistů a atributech hnutí přisuzovaných zevnějšku. Podle nich je gender více než jen charakteristikou jednotlivých účastníků. Hnutí, jejich aktivity a vůbec celá sféra, ve které se pohybují, mají totiž genderový rozměr. Další autorky se zaměřují na genderové diskursy, rekrutaci a mobilizační vzorce, rozdělení rolí, aktivit a vůdcovství v hnutích (Kuumba 2001; Moghadam 2001), formální a neformální politické příležitosti, organizační struktury, strategie a rámce (Ferree and Mueller 2004). Kuumba (2001) užívá označení „genderový přístup“, který bych navrhovala jako souhrnný název pro tyto způsoby studia sociálních hnutí.

Feministická teorie rozlišuje feministické hnutí, ženské hnutí a ženskou participaci v genderově smíšených hnutích (Rowbotham, Linkogle 2001). Podle West a Blumberg (1990) lze z hlediska pohlaví účastníků hnutí vysledovat tři organizační vzorce. Jednak existují nezávislé skupiny, kde jsou muži a ženy odděleni, a které jsou autonomní jak strukturálně, tak ideologicky (případ ženských hnutí). Dále se vyskytují genderově integrovaná či smíšená hnutí, kde se muži a ženy společně zaměřují na společný cíl. Poslední typ tvoří genderově paralelní struktury, kdy se v hnutích pro ženy vytvářejí pomocné skupiny.

Zahraničních publikací o genderových aspektech protestu proti ekonomické globalizaci je zatím pomálu, ale objevují se. Jde o velice různorodé studie odlišující se jak tematickým zaměřením – zkoumají v různé míře gender, ženy, feminismus; i pokrytím různých aktivit sociálních hnutí (demonstrace při globálních dnech akcí, sociální fóra, lokální hnutí v dlouhodobějším horizontu) a v neposlední řadě i zaměřením na určité části globálního hnutí a různé lokality (globální Sever, rozvojové země: nejčastěji Jižní Amerika, Asie, globální města atd.). Cílem tohoto textu je představit stěžejní zahraniční studie, které se tématem v posledních letech zabývaly, zejména se zaměřením na aktivismus proti otrocké práci, globální antiglobalizační hnutí a maskulinní protest proti globalizaci1. V některých textech je neoddělitelně spjata kritika globalizace z hlediska genderu a protest proti globalizaci. Například Naples a Desai (2002, více dále) přímo vážou reakce určitých hnutí na konkrétní dopady globalizace na ženy.

Studie můžeme rozlišit podle organizačních vzorců hnutí na základě pohlaví účastníků. Najdeme tu škálu od ženských hnutí proti globalizaci, přes z hlediska pohlaví participantů smíšené anti-globalizační hnutí aţ k maskulinním hnutím2. To je hlavní dělení, které uplatním při strukturaci textu. Pokud mluvíme o genderu jako o tématu, na které se hnutí zaměřují, pak u první skupiny (ženských hnutí) je tato orientace silná a u antiglobalizačního hnutí se většinou hledá vztah k tematizování genderu. Zvláště zjišťuji propojení, podobnosti a rozdíly globálního ženského/feministického hnutí a antiglobalizačního hnutí.

Podobně jako je globalizace proces z genderového hlediska nevyvážený, protože globální restrukturace staví jak na genderových stereotypech a ideologiích a současně vytváří a umocňuje nerovnosti mezi muži a ženami v planetárním měřítku (více Kolářová 2006a), tak i odpor různých sociálních hnutí proti současné formě globalizace shora obsahuje genderovou dimenzi. Kromě aktivit prosazujících genderovou rovnoprávnost v souvislosti s poukazováním na nerovnosti plynoucí z globalizace existují hnutí zaměřená na navrácení původního genderového, patriarchálně založeného řádu, která vyjadřují také antiglobalizační nálady.

Celý text „Anti-globalizační protesty sociálních hnutí a gender ke stažení zde“ soubor).