Zásadní zvrat v boji o právo na potravu

Jako po strhujícím operním představení povstala minulou sobotu (pozn. 17. 10. 2009) v jednom italském městě místnost plná lidí a plných pět minut nadšeně tleskala. Neotvírala se ale sezóna v La Scale. Aplaus se strhl na závěrečném zasedání do té doby neviditelného Výboru pro světovou potravinovou bezpečnost (Committee on World Food Security – CFS) Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO).

A co zavdalo příčinu k tak spontánnímu projevu nadšení? Dramatické zvýšení cen potravin a následné hladové nepokoje po celém světě, ke kterým došlo na konci roku 2007, odhalily naléhavou nutnost přehodnotit pravidla globální potravinové hry. Právě nyní, o dva roky později, konečně dosáhly vlády 191 členských států FAO přijetí reformy CFS. Výbor, který za posledních 30 let působil pouze jako platforma pro nezávazné diskuse, bude na základě reformy reorganizován do podoby zplnomocněného orgánu, na jehož půdě budou projednávány potravinové otázky ve jménu práva světové populace na potraviny. Prosazení reformy přitom nebylo rozhodně jednoduché. Náročné bylo zejména čelit nesmírně silným geopolitickým a ekonomickým zájmům a tlakům zemědělsko-potravinářských koncernů a tvrdých zastánců volného obchodu. Ti se snažili prosadit alternativní scénář nazvaný Global Partnership for Food, Agriculture and Nutrition (Globální partnerství pro potraviny, zemědělství a výživu), podle kterého by – při absenci jakýchkoli jasných řídících mechanismů – hrozilo, že rozhodovací pravomoc připadne opět do rukou starým „známým firmám“, tedy především skupině G8 (pro tuto příležitost maskovaná jako G20) přidělující peníze prostřednictvím Světové banky. S tou by se jako obvykle „svezly finanční a podnikatelské subjekty, které by tak nerušeně mohly pokračovat ve svých radovánkách.

Z bitvy o podobu reformy CFS ale odcházeli bojovníci za Globální partnerství se skloněnou hlavou. Stálý zástupce Argentiny ve FAO, který zároveň předsedá i kanceláři CFS, vedl devítiměsíční kolotoč vyjednávání s vervou a prozíravostí. Jednání bylo otevřeno nejen všem členským státům FAO, ale i dalším zainteresovaným skupinám včetně zástupců občanské společnosti, což je možno považovat za ojedinělý přístup. Organizace malých producentů potravin z Jihu spolu s nevládními organizacemi přispěly k procesu zásadním způsobem prostřednictvím globálního mechanismu, který vytvořily v posledních deseti letech pod vlajkou potravinové nezávislosti. Na dynamicky se odehrávajících schůzkách, které probíhaly v rychlém sledu za sebou, se střetávali zástupci jednotlivých názorových proudů, aby v diskusích hledali kompromis. V závěru většina účastníků, počínaje G77 a EU konče, přijala stěžejní návrh za vlastní. CFS má podle něj vycházet ze systému OSN, v němž i přes jeho veškeré nedostatky má každý stát právo jednoho hlasu. Mělo by mu být přiznáno právo definovat a schvalovat globální strategický rámec pro formování potravinové strategie. Očekává se, že se vlády zavážou k převedení tohoto rámce do národních akčních plánů za účasti všech zainteresovaných stran a ponesou plnou zodpovědnost za jejich realizaci.

Poprvé v historii systému OSN se zástupci malých producentů potravin, organizací občanské společnosti, asociací soukromého sektoru a dalších zainteresovaných stran zařadí mezi plnoprávné účastníky a opustí tak svoji obvyklou roli pozorovatele mezivládních procesů. Dokládá to i jeden z momentů konference, kdy delegace Spojených států přednesla svůj alternativní text sepsaný na poslední chvíli, ve kterém usilovala o transformaci CFS na platformu pro výměnu „příkladů dobré praxe“. Její návrh byl přehlasován jako nepřijatelný. Smířlivá řeč nově jmenovaného amerického velvyslance v agenturách OSN těsně před závěrečným hlasováním dala jasně najevo, že si nejdůležitější poselství, které z jednání vzešlo, bere zcela vážně k srdci.

Vybojované území je však nutno bránit i nadále. Nový Výbor pro potravinovou bezpečnost (CFS) nesmí zahálet. Světový summit FAO o potravinové bezpečnosti a souběžně pořádané fórum občanské společnosti, jež se budou konat v polovině listopadu v Římě, představují důležitou příležitost jak pro další zamyšlení, tak pro činy. Do té doby si však vlády, malí farmáři, pastevci, rybáři, domorodí obyvatelé i ostatní, kteří povstali minulou sobotu v jednacím sále FAO k potlesku, mohou dopřát ten pravý luxus v podobě oslav vzácného okamžiku vítězství a solidarity.

Historie vyjednávání CFS a závěrečné dokumenty jsou k dispozici na „stránkách FAO“: http://www.fao.org/cfs/cfs-home/en/ . Postavení malých producentů potravin a nevládních organizací a plány pro listopadové fórum občanské společnosti jsou k dispozici na http://www.foodsovereignty.org/.

Nora McKeonová studovala historii na Harvardově univerzitě a politologii na Sorboně. Po studiích nastoupila do Organizace OSN pro potravu a zemědělství (Food and Agriculture Organization of the United Nations – FAO), kde byla řadu let zodpovědná za vztahy s občanskou společností. V současnosti působí jako nezávislá poradkyně a koordinátorka výměnných programů mezi africkými a evropskými farmáři a organizacemi občanské společnosti.

přeložila Jarmila Hájková, upravil Martin Kloubek