Potravinová krize: EU přispěje miliardou eur

Každý stav, označovaný jako krize, bývá provázen množstvím vládních závazků. Otázkou zůstává, zda po závazcích následují konkrétní akce, které povedou ke změně.

V roce 1974 svět podobně jako dnes čelil krizi v souvislosti s růstemcen potravin. Embargo na ropu z arabských zemí zvýšilo produkční nákladya k tomu se sucha v některých oblastech stala příčinou velmi maléúrody. Ceny zemědělských komodit se během dvou let ztrojnásobily. Totovšechno vedlo ke zvýšení počtu lidí trpících podvýživou. Stejně jako jetomu dnes, i tehdy krize vrhla nové světlo na dlouhotrvající problémvelké části lidstva: hlad.

Na mimořádné Světové konferenci o výživě (World Food Conference) v roce 1975 zástupci států deklarovali, že během deseti let by se problém hladu měl stát minulostí. O více než třicet let a o několik dalších světových konferencí později státy znovu přijímají tytéž závazky. A přesto dnes na světě trpí hlady 923 milionů lidí, tedy více než je všech obyvatel USA, Evropské unie a Japonska dohromady.

Kde se stala chyba? Znamená to, že navrhovaná řešení nebyla vykročením po správné cestě? Rozhodně ne, naopak je s podivem, že nyní se opět debatuje o dlouhodobých řešeních problému hladu, která už jsou dlouho známá. Klíčové odpovědi za problém hladovění lze nalézt v textu deklarace Světové konference o výživě z roku 1975, zásadní návrhy řešení jsou tedy staré už 33 let.

Text deklarace v první řadě zdůrazňuje nutnost více podporovat drobné rolníky, zejména ženy. To dnes neznamená pouze cestu ke zvýšení produkce potravin. Zachování drobného zemědělství je také jediným realistickým řešením problému vylidňování venkova neboli situace, kdy zvláště mladí lidé v produktivním věku masově odcházejí do měst s nadějí, že se zde lépe uživí. Protože demografická transformace v mnoha chudých zemích stále neskončila, tato masa lidí bude ještě narůstat. Tato obrovská skupina, nezaměstnaná a hladová, může být snadno manipulována, což ještě zhorší už tak nestabilní politickou situaci v některých zemích.

Za druhé text volá po stabilizaci světových trhů, zejména cestou vytvoření potravinových zásob. K velkým výkyvům cen totiž dochází tehdy, když není zaručeno, že nabídka adekvátně odpoví na poptávku, například pokud je úroda zmařena špatným počasím. Pokud neexistují dostatečné zásoby, výkyvy cen budou v takovém případě ještě výraznější. S liberalizací zemědělských trhů se však od vytváření potravinových rezerv naneštěstí do velké míry upustilo. Zásoby obilí jsou tak dnes na nejnižším bodě za posledních třicet let.

Pokud nebyly špatné samotné strategie, chyba se musela stát v jejich uskutečňování. V chudých zemích se v plánování zemědělské politiky s drobnými rolníky, tedy klíčovými aktéry, často prakticky nepočítá. V bohatých zemích, které zpravidla fungují jako poskytovatelé pomoci, dobré úmysly nenásledují vždy skutečné činy. Často poté, co opadne pozornost veřejnosti, opadne i slibovaná politická a finanční podpora. Pomoc směřovaná do zemědělství v rozvojových zemích od osmdesátých let prudce klesla. Snahy uzpůsobit obchod se zemědělskými komoditami tak, aby prospíval chudým zemím, bývají nezřídka obětovány ve jménu konkurenceschopnosti velkých společností v zemích bohatých.

Dnešní den je Světovým dnem výživy. A i dnes, tak jako každý jiný den, zemře na světě každých pět vteřin jedno dítě hlady. V příštích týdnech by měla Evropská unie rozhodnout o tom, zda jedna miliarda eur, která díky vysokým cenám nebyla vyplacena na zemědělské vývozní dotace, bude použita na pomoc farmářům v rozvojových zemích – na koupi osiva, hnojiv a pesticidů za účelem zvýšení produkce. Byl by to první krok správným směrem. Není ovšem jisté, že ho schválí jak všech 27 členských států v Radě EU, tak Evropský parlament…

Kolik dalších světových konferencí bude potřeba, aby byl vyřešen problém, jehož řešení už tak dlouho známe?

Článek vyšel také na serveru „Euroactiv.cz“: http://www.euractiv.cz/zemedelstvi0/analyza/potravinova-krize-eu-prispeje-jednou-miliardou-eur