Projekt Česko hledá budoucnost

„Česko hledá budoucnost“ je projekt, který má za cíl formulovat alternativní, odvážnou, ale přitom realistickou vizi pro Českou republiku příštích patnácti let založenou na rozvoji kvality života, modernizaci ekonomiky šetrné k životnímu prostředí a posilování demokratické kultury. Projekt spolupracuje se širokou sítí analytiků, představitelů soukromého sektoru, státní správy i občanské společnosti.

Potřebuje vůbec Česko pro svou budoucnost vizi? A proč?

Mnozí si myslí, že nikoliv, že společné směřování národa se nejlépe ustaví volnou interakcí názorů v demokratickém, tržním prostředí. My jsme ovšem přesvědčeni, že hledat a zformulovat konsensus o klíčových otázkách společnosti je nutné proto, aby kroky, které společně za naše daně uskutečňujeme, měly základní legitimitu, soudržnost a trvání.

Proč ji už nezná? Vize, scénáře, modely, dlouhodobé strategie – vždyť ty vznikaly už dříve a stále vznikají.

Ano, ale nejsou obecně přijímané, nevede se o nich širší diskuse a Česko je neumí dlouhodobě sledovat a naplňovat. Naráží na zatím nepřekonatelné překážky.

Na jaké překážky?

Na odpor různorodých, dílčích zájmů. Na neexistenci systémových předpokladů pro prosazení a dlouhodobé sledování strategických cílů. Je to stále stejný problém kontroly (odpovědnosti) české veřejné správy, který zásadně podrývá i kvalitu české demokracie.

Co je tím zásadním problémem naší demokracie? Proč je nedůvěra ve stát tak velká?

Česká demokracie se dusí pod nánosem klientelismu a zájmových sítí. Řeší se krátkodobé problémy a na diskuse o dlouhodobém směřování a širší evropské či globální zodpovědnosti není čas a není o ně ani zájem. Veřejný zájem se stává pouhou zástěrkou k prosazování dílčích a soukromých zájmů. Občanská společnost, média i podnikatelský sektor zde naráží na své hranice. Společenská smlouva mezi těmi, kteří vládnou, a těmi, díky a kvůli nimž se vládne, se pomalu vytrácí.

Co se s tím dá dělat?

Na prolomení této nesvaté aliance politiků a části byznysu neexistuje jednoduchý recept. Od reformy financování politických stran přes profesionalizaci státní správy, průhlednost státních zakázek a firemního účetnictví, až po důslednost médií a aktivní zájem občanské společnosti, zejména voličů – každý může přispět. Je tedy nutné si znova položit i Masarykovu českou otázku. Jak my, občané České republiky, uvažujeme o své budoucnosti? Jak je Česko užitečné svým občanům a světu? Jak si vládneme?

Čím se projekt inspiruje? Jaké je jeho motivace?

Více než 20 let od Listopadu 1989 se česká společnost nachází ve stavu, jehož charakteristickými rysy jsou „bezdějinnost“ a deziluze.