Světový den potravin

Připomeňme si 16. října Světový den potravin

Ceny potravin - z krize směrem ke stabilitě

Již třetí desetiletí upozorňuje Světový den potravin na fakt, že příliš mnoho lidí na světě kvůli chudobě hladoví. Letošní heslo Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) pro tento den zní „Ceny potravin - z krize směrem ke stabilitě“. FAO chce poukázat na to, že trend nestálosti (volatility) cen potravin, které v poslední době rostou raketovou rychlostí, se velmi negativně projevuje v možnostech chudé světové populace zajistit obživu pro sebe a své blízké. Analytické centrum Glopolis se v následujícím textu  zaměřilo se na příčiny tohoto růstu a možná opatření, jak ochránit ty nejzranitelnější.

Silný nárůst cen potravin zaznamenal svět již během potravinové a ekonomické krize v letech 2007/2008. Rok 2010 a letošní rok se však také nesl ve znamení rychle rostoucích potravin. Například cena kukuřice a pšenice, tedy dvě ze tří nejdůležitějších základních potravin spolu s rýží, se od června 2010 na mezinárodních trzích zdvojnásobila. To zasáhlo nejvíce obyvatele chudých zemí, kteří za potraviny vydají 50 až 70 % svých příjmů (na rozdíl od vyspělých států, kde je tento podíl mezi 10 až 20 %). Podle Světové banky rostoucí ceny potravin od minulého roku uvrhly do extrémní chudoby dalších téměř 70 miliónů lidí.

Co však stojí za rostoucími cenami potravin?

• výkyvy a nepředvídatelnost počasí, které mají vliv na pokles produkce v hlavních exportérských zemích (v roce 2010 to byly silné deště v USA a Kanadě, požáry v Rusku či sucho v Argentině);
• politika biopaliv, protože se na jejich výrobu využívají základní plodiny; například USA tak pro výrobu etanolu ročně spotřebují čtvrtinu své obilné produkce, EU by zase pro dosažení svých stanovených cílů potřebovala na produkci biopaliv více než polovinu rozlohy Itálie;
• spekulace s potravinovými komoditami sehrály hlavní roli v prudkém nárůstu cen potravin hlavně v roce 2007/8, obavy ze spekulací však přetrvávají, jelikož se do nich zapojují aktéři nemající nic společného s potravinami jako takovými (penzijní a hedgeové fondy, investiční banky apod.);
• cena ropy, která je potřebná jak pro výrobu hnojiv, tak jako palivo pro stroje a přepravu potravin;
• padající hodnota dolaru, protože jak ropa, tak potravinové komodity jsou obchodovány v této měně;
• protekcionistická opatření jako zákaz exportu či vysoké exportní tarify ve velkých producentských zemích (například Rusko, 3. největší vývozce pšenice, dočasně zakázalo její vývoz v roce 2010 kvůli následkům rozsáhlých požárů a nízké produkci);
• rychle rostoucí populace především v chudých zemích; odhady OSN hovoří o tom, že do roku 2050 bude na zemi 9 miliard lidí, s tím však souvisí nejen rostoucí poptávka po základních potravinách, ale i zvyšující se poptávka po mléčných a masných výrobcích, tedy kvalitativní změna jídelníčku rostoucí střední třídy (hlavně v Číně a Indii).

Biopaliva v číslech

V souvislosti s rostoucími cenami komodit vzrostla cena etanolu v roce 2010 o 30 %. Podle odhadů OECD a FAO (Agricultural Outlook 2011 – 2020) bude do roku 2020 na produkci biopaliv spotřebováno 13 % světové produkce obilí, 15 % veškeré olejné produkce a 30 % globální produkce cukrové řepy. Cena etanolu bude v průměru o 80 % vyšší než v předchozím desetiletí, v případě biodieselu bude cena vyšší zhruba o 45 %.

Organizace ActionAid zase předpokládá, že globální spotřeba biopaliv vzroste více než třikrát: ze zhruba 70ti miliard litrů spotřebovaných v roce 2008 na 250 miliard litrů v roce 2020. Samotná spotřeba v EU bude ještě rychlejší, zatímco před třemi byla evropská spotřeba přibližně 13 miliard litrů, v roce 2020 to už bude 55 miliard litrů.

Role zemědělství

Většinu hladovějících tedy představují lidé, kteří jsou přímo či nepřímo spjati s produkcí potravin, což je velmi paradoxní situace. Jak však poukazuje Zvláštní zpravodaj OSN pro právo na potraviny Olivier de Schutter, hlad není výsledkem demografických problémů nebo vysoké poptávky a nízké nabídky, protože potravin je na světě zatím dostatek. Hlad je primárně výsledkem špatných politických rozhodnutí, která nezohledňují potřeby drobných farmářů a zásadní roli zemědělského sektoru v boji proti hladu a chudobě. Přitom snaha snížit podíl chudé a hladové populace na světě je zároveň Prvním rozvojovým cílem tisíciletí (MDG1).

Mezinárodní společenství si uvědomuje, jakou hrozbu znamená nepředvídatelný nárůst cen potravin pro chudé země, které se postupně staly čistými dovozci základních plodin. Proto se téma volatility cen potravin na mezinárodních komoditních trzích stalo hlavní prioritou francouzského předsednictví skupiny G20. Poprvé se proto sešli zemědělští ministři těchto zemí a dohodli se na Akčním plánu proti volatilitě cen potravin, v rámci kterého se chtějí mimo jiné hlouběji zabývat vztahem mezi produkcí biopaliv a dostupností potravin nebo rostoucími cenami potravin a udržitelnosti zemědělské produkce. Jak poznamenává Olivier de Schutter, Akční plán G20 je sice krokem správným směrem, ale postrádá hlubší analýzu příčin tohoto problému a zároveň i větší ambice, které by v současné době byly zapotřebí.

Reagovat na volatilitu cen potravin bude třeba dvěma druhy opatření. První skupina těchto opatření bude muset být zaměřena na volatilitu cen samotnou s cílem snížit skokové nárůsty cen potravin díky určitým regulacím na úrovni mezinárodního trhu s potravinovými komoditami. Druhá skupina opatření pak bude muset být zaměřena na zmírňování negativních následků vysokých cen potravin na chudé země a jejich obyvatelstvo. Experti se však vzácně shodují na tom, že doba levných potravin skončila a ceny potravin v budoucnu i nadále porostou.

Národní vlády a světové organizace by proto měly rychle implementovat tato konkrétní řešení:

1. zavést transparentní, spravedlivý a světový obchod, zrušit zemědělské podpory ve vyspělých státech a regulovat trhy s potravinovými komoditami;
2. přehodnotit energetické politiky EU a USA a zrušit podpory pro produkci biopaliv, jejichž výroba není bezemisní, ani šetrná k životnímu prostředí;
3. zavést fyzické potravinové rezervy na globální úrovni pro naléhavé případy a nepředvídatelné katastrofy;
4. vhodně investovat do zemědělství (do dopravní a tržní infrastruktury, zavlažovacích systémů, skladovacích zařízení, výzkumu a inovačních technologií);
5. posilovat sociální ochranu a záchranné programy pro nejvíce postižené skupiny s důrazem na zrovnoprávnění postavení žen;
6. podporovat drobné farmáře (v přístupu k přírodním zdrojům, trhům, půjčkám, vzdělání, zdravotní péči) a zaměřit se na lokální produkci základních potravin;
7. přijmout zmírňující a adaptační opatření proti klimatické změně, jejíž následky mohou podle předpovědí snížit v budoucnu produkci potravin až o 40 %;
8. podpořit vznik koordinační mezinárodní pracovní skupiny pro monitoring potravinové bezpečnosti na světě a volatility cen potravin.

Infolist je možné stáhnout také ve formátu pdf (PDF, 128 KB)

Tento text byl vytvořen s finanční podporou Evropské unie. Za obsah tohoto dokumentu zodpovídá výhradně Pražský institut pro globální politiku – Glopolis a v žádném případě jej nelze považovat za stanovisko Evropské unie.