Ekonomické priority – vítězství a prohry českého předsednictví

Smyslem článku je stručně seznámit s prioritami ekonomické a finanční sekce Glopolis a zároveň vyhodnotit pokroky dosažené na mezinárodní úrovni. Závěrem shrneme, co z dané agendy zůstává aktuální v širším kontextu evropské občanské společnosti i po skončení českého předsednictví. Tato poslední část bude částečně vycházet z konference Eurodad v Barceloně, které se autor v polovině června 2009 zúčastnil.

Oblasti, na které se Glopolis v rámci ekonomické a finanční sekce po dobu českého předsednictví zaměřil, jsou shrnuty v Manifestu, který je souhrnem doporučení pro české předsednictví. Obecně je lze rozdělit do tří bodů:

1. Přimět daňové ráje, aby ukončily bankovní tajemství, podpořit automatickou výměnu informací mezi daňovými orgány a rozšířit působnost evropské směrnice o úsporách i na firmy a trusty.
2. Prosazovat pro nadnárodní firmy výkaznictví podle jednotlivých zemí jejich působnosti tak, aby byly zjistitelné zisky, ztráty a daně placené v jednotlivých zemích.
3. Snaha o větší reprezentativitu a odpovědnost mezinárodních finančních institucí, jako je MMF nebo SB, ale také Rada pro mezinárodní účetní standardy (IASB), Fórum pro finanční stabilitu a Banka pro mezinárodní platby.

Pokrok v daných oblastech sehrává klíčovou úlohu v úsilí o zajištění rozvoje zemí globálního Jihu. První dva body jsou důležité z hlediska nelegálního úniku kapitálu z Jihu na Sever. Podle odhadů Oxfam International je to až 1 bilion amerických dolarů ročně. Větší reprezentativita mezinárodních finančních institucí zůstává nevyřešeným problémem od konce druhé světové války. Tyto instituce, jejichž aktivity mají vliv prakticky na všechny státy světa, jsou řízeny téměř výlučně zástupci států globálního Severu. Zároveň jsou výsledky jejich práce naprosto neuspokojivé z hlediska dodržování pravidel odpovědnosti a transparentnosti.

Následující odstavce jsou věnovány analýze jednotlivých kroků, učiněných na mezinárodní úrovni.

Největšího posunu bylo dosaženo v oblasti boje proti daňovým rájům. Problematikou se zabývala řada mezinárodních schůzek, přičemž závěry z nich hovořily jasně – státy vyjádřily odhodlaný postoj v boji proti daňovým rájům. Ke klíčovým schůzkám patří Berlínská konference z února 2009, která vyzvala k „rozhodnému boji proti daňovým rájům“. Také Rada Evropské unie z března 2009 vyzývá k „ochraně… proti off-shore finančním centrům“ a navrhuje zavedení sankcí v případě nedostatku spolupráce ze strany těchto center. V podobném duchu se nesly i závěry schůzky lídrů G20 v dubnu v Londýně.

Jako zásadní při potírání daňových úniků byl Evropskou unií uznán také princip automatické výměny informací mezi daňovými autoritami a evropská směrnice o úsporách. Například závěry Rady pro vnější vztahy z května 2009 zdůrazňují důležitost mezinárodní daňové spolupráce a boje proti nelegálnímu úniku kapitálu. Kromě jiného vyzývají k podpoře vybudování kvalitní daňové správy v rozvojových zemích. Červnová Evropská rada vydá směrodatné závěry o Směrnici o úsporách.

Potřeba vytvoření „vysoce kvalitních globálních účetních standardů“ byla zdůrazněna na dubnové schůzce G20 v Londýně. Také vyjádření britského reprezentanta Dave Hartnetta na Fóru OECD o daňové správě z června 2009 dává tušit, že problematika bude i nadále figurovat v agendě mezinárodního společenství. Hartnette informoval o „narůstající shodě na tom, že výkaznictví podle jednotlivých zemí je důležité pro transparentnost – obzvlášť co se týká aktivit TNCs v rozvojových zemí“. Zatím poslední mezinárodní schůzka, která se zabývala výkaznictvím podle zemí v kontextu Rady pro mezinárodní účetní standardy, byla konference ministrů financí G20 v Berlíně 23. června 2009. Její závěry zatím bohužel nebyly zveřejněny.

Je patrné, že v oblasti boje proti daňovým únikům a spolupráce v daňových otázkách došlo za poslední období ke značnému posunu a daná problematika významně figuruje na agendě mezinárodního společenství.

Daleko méně uspokojivé výsledky vykazují reformy mezinárodních finanční institucí. Jak v Bance pro mezinárodní platby (BIS), tak v Radě pro mezinárodní účetní standardy (IASB) jsou zastoupeny pouze rozvinuté země a několik málo vynořujících se trhů. Z Fóra pro finanční stabilitu (FSF) se v dubnu 2009 stal Výbor pro finanční stabilitu (FSB) a v jeho vedení je zastoupeno 8 zemí z uskupení G20. I když tento stav představuje nepochybně zlepšení proti původní situaci, zdaleka jej nemůžeme považovat za dostačující. Vždyť na řízení FSB – stejně jako BIS, IASB nebo MMF a Světové banky –se nepodílí žádná z rozvojových nebo nejméně rozvinutých zemí.

V období českého předsednictví došlo k posunu v některých oblastech, především v daňových otázkách. Naproti tomu úroveň reformy mezinárodních finančních institucí zůstává naprosto neuspokojivá. Jak vyplynulo z konference Eurodad v červnu 2009 v Barceloně, bude se těmto oblastem věnovat pozornost i nadále. Dalším naléhavým úkolem se stane problematika nespravedlivých dluhů. Jak reforma mezinárodních finančních institucí, tak problematika nespravedlivých dluhů budou považovány za nejdůležitější pro řešení problémů rozvojového světa. Boj o spravedlnost tedy zdaleka neskončil. I nadále bude potřeba rozvíjet velké úsilí nevládních občanských organizací, které je nezbytné k tomu, aby došlo k postupnému zlepšení současného stavu směrem k naplnění Rozvojových cílů tisíciletí.