Éra nadbytku potravin končí, zásoby obilí se nedaří doplňovat

Současná krize eurozóny může přispět k dalšímu posílení euroskepticismu, který je v ČR poměrně silný. Na domácí politické scéně totiž chybí osobnost, která by dokázala zřetelně vysvětlit, co nám přináší evropská integrace. „Postrádáme ‚Pana Evropu‘, který by si to vzal jako jedno z hlavních témat,“ říká Jiří Čáslavka z analytického centra Glopolis. S EurActivem si také povídal o záchraně Kypru a jejím vlivu na budoucnost eurozóny.

„Je důležité být u toho, když se utvářejí pravidla, která se nás budou jednou také týkat, proto by Česká republika měla usilovat o přidružené členství v bankovní unii. Dokud však máme českou korunu, tak bychom členem být neměli“, uvedl Pavel Mertlík, rektor Bankovního institutu VŠ na veřejné debatě, kterou pod názvem Bankovní unie a ČR uspořádalo tento týden analytické centrum Glopolis ve spolupráci s RSJ, a.s. v Centru pro ekonomický výzkum a vzdělávání v CERGE-EI.

Keňa si o víkendu po napjatě očekávaných volbách zvolila nového prezidenta, který je ovšem obviněný Mezinárodním trestním soudem ze zločinů proti lidskosti. Pro západní svět je to dobrá i špatná zpráva zároveň. V Keni naštěstí neproběhly násilné nepokoje, které před lety vyděsily celý svět, vítězství takového kandidáta ale dokládá fakt, že Západ na černém kontinentu ztrácí vliv.

Glopolis vydává informační balíček na téma potravinová bezpečnost, zemědělský obchod a problematika dohod o ekonomickém partnerství s EU v Keni.

V roce 2002 zahájila Evropská unie s bývalými koloniemi svých členských zemí v Africe, Karibiku a Tichomoří (AKT) jednání o Dohodách o ekonomickém partnerství (Economic Partnership Agreements - EPAs). Ty by měly nahradit současnou úpravu obchodních vztahů založenou na jednostranném preferenčním tržním přístupu zemí AKT do EU za vzájemný preferenční přístup.

Na jednání ministrů financí a centrálních bankéřů zemí G20 v Moskvě šlo hlavně o měnovou politiku, především o hrozbu měnových válek. Tentokrát se však nejednalo o obvyklou kritiku Číny kvůli jejímu slabému jüanu. Pozornost byla zaměřena na japonský jen. Japonská centrální banka totiž v poslední době razantně uvolnila svoji měnovou politiku a řada analytiků se domnívá, že se Japonsko snaží manipulovat se svojí měnou, aby posílilo vývoz.

V polovině listopadu minulého roku se dvousettisícové město Eldoret ležící v západní Keni stalo svědkem pokojné demonstrace. Ulicemi Eldoretu pochodovali farmáři z platformy NGOMA, někteří vyzbrojeni obilnými a kukuřičnými klasy, jiní transparenty. 

Tři organizace OSN sídlící v Římě (FAO, IFAD, WFP), které se zabývají zemědělstvím a potravinovými problémy, vydaly nedávno novou zprávu o stavu potravinové bezpečnosti ve světě. Z té vyplývá, že se počet hladových a podvyživených lidí celosvětově snížil oproti číslům, která jsme měli k dispozici před dvěma lety.

O tom, že situace v Mali je opravdu vážná, vypovídá mimo jiné i mediální ohlas v Česku. Z našeho pohledu se ale může zdát, že Francie v tomto pouštním státě zasahuje proti radikálním islamistům kvůli vlastním zájmům a historickým vazbám - žije tam totiž relativně početná skupina francouzských občanů a Mali patřilo pod francouzskou koloniální správu, tehdy ještě pod názvem Francouzský Súdán. Kdyby však šlo jen o válku proti terorizmu, socialistická vláda by nejspíš k takovému kroku nepřistoupila. Ve hře je ale mnohem víc - nejen stabilita poloviny Afriky, ale i bezpečnost Evropy, která je geograficky k Mali mnohem blíže než třeba východní Afrika.

Farmářka Fatima hospodaří na jihu Keni v oblasti ležící padesát kilometrů od solného jezera Magadi. Místní půda spadá do kategorie sušší (semiaridní) půdy, která na první pohled zemědělství moc nepřeje. Přesto si Fatima nemůže stěžovat na neúrodu a do budoucna plánuje rozšířit své hospodářství o další dva tisíce hektarů.

Katar, malý blízkovýchodní emirát závislý na exportu ropy a zkapalněného zemního plynu, má velké ambice. Právě v Dauhá hostí další z výročních konferencí OSN o změně klimatu. Země (jež je dle pravidel Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu rozvojovou zemí) patří v současnosti k nejbohatším zemím na světě (měřeno HDP na hlavu) a podobně je i ekonomikou s nejvyššími emisemi skleníkových plynů.

Katarské hlavní město Dauhá, kde již týden probíhá mezinárodní konference o změně klimatu, v sobotu ráno zažilo vůbec první demonstraci svého druhu v regionu. 

V politice v zásadě platí, že pokud si nějaká země do svého názvu přidá slovo demokratická, demokracii se pak její obyvatelstvo příliš netěší. To platí mimo jiné také o Demokratické republice Kongo. Jedna z největších afrických zemí, zaujímající rozlohu necelé čtvrtiny Spojených států, zažila ještě na přelomu století krvavou válku, do které byly vtaženy okolní státy včetně Rwandy, Ugandy a Angoly nebo Zimbabwe a Namibie. Proto je nazývána jako africká první světová válka, která si mohla vyžádat na pět milionů obětí.

Na tom, že zemědělský sektor hraje klíčovou roli v odstraňování hladu a chudoby ve světě a že je silně podfinancovaný, se shodují všichni, experty počínaje a politiky konče. Už menší shoda ale panuje na tom, jak takové investice mají vypadat, aby nezpůsobovaly více škody než užitku. Také toto téma představovalo jeden z hlavních bodů agendy letošního zasedání Výboru pro světovou potravinovou bezpečnost (CFS).

Loni touto dobou se svět připravoval na narození člověka, který završí sedmou miliardu v počtu obyvatel Země. V této souvislosti se začali nejrůznější komentátoři předhánět v odhadech, zda bude možné v roce 2050 nakrmit již devět miliard lidí vzhledem k faktu, že přírodních zdrojů potřebných pro produkci potravin (hlavně vody a kvalitní půdy) ubývá.

Víte, že každý osmý člověk na planetě trpí podvýživou a to i přesto, že existují prostředky pro odstranění celosvětového hladu a chudoby? Pro posílení potravinové bezpečnosti je proto zásadní podporovat zemědělská sdružení drobných farmářů a investovat do venkovských producentských organizací, které usilují o udržitelnou výrobu potravin. Budou to právě drobní farmáři, kteří nakrmí v roce 2050 již devítimiliardovou světovou populaci.

Je to už staré humanitární dilema: Dovážet zahraniční potravinovou pomoc chudým a hladovějícím zemím, nebo nedovážet? Až polovina zemědělské produkce v zemích východní Afriky shnije nebo vůbec nevzejde. Přitom podle Stephena Muchiriho, ředitele Východoafrické farmářské federace (EAFF), by ke změně stačilo relativně málo. Zefektivnit vlastní produkci.

Jak se může ze sázení stromů stát politické gesto? V roce 2004 získala Nobelovu cenu za mír bioložka a politická aktivistka Wangari Maathai z Keni za to, jak se zasadila o udržitelný rozvoj, demokracii a mír. A to především skrze organizaci Green Belt Movement, v překladu hnutí Zeleného pásu, kterou založila v roce 1977 a jejímž cílem bylo zalesňovat Keňu pásy stromů.To, jak odkaz Wangari Maathai ovlivňuje životy lidí v Keni i rok po její smrti, zjišťovala letos v létě Daniela Vrbová z Českého rozhlasu 6. Vypravila se do komunity pod posvátnou horou Tumutumu.

Jak spolu souvisejí olympijské hry a milióny dětí na světě, které trpí hlady? V podstatě vůbec, i když britský premiér David Cameron šikovně předvedl, jak lze spojit zdánlivě neslučitelné a zároveň příjemné s užitečným. Na poslední den olympiády totiž uspořádal summit věnovaný problému hladu a podvýživy a vyzval světové lídry, aby se intenzivněji zapojili do boje proti těmto katastrofám. Olympijská myšlenka „nejde o to vyhrát, ale zúčastnit se“ však v tomto případě neplatí.

Rostoucí vliv Číny na africkém kontinentě vyvolává otázku, zda se Čína chová jako rozvojový partner jednadvacátého století, nebo jako novodobý kolonizátor, který kam vkročí, vše zplundruje.

Evropská unie měla v podstatě od počátku svého vzniku nadstandardní ekonomické vazby s chudými zeměmi díky koloniální historii některých svých členských států. Tyto vzájemné vztahy stály na pilířích obchodu a pomoci, jejichž cílem bylo ekonomicky a sociálně rozvinout země Afriky, Karibiku a Pacifiku (ACP) a postavit základy regionální integrace.

Devátého července loňského roku přivítalo mezinárodní společenství do svých řad novou zemi, která vznikla rozdělením dosavadního největšího afrického státu. Bilance prvního roku života Jižního Súdánu však není příliš optimistická, protože mnohaletá politicko-ekonomická marginalizace a socio-kulturní diskriminace nearabského jihu si i nadále vybírá svou daň.

Etiopie je ve světě známá jako země s častým výskytem potravinových krizí a chronickou závislostí na potravinové pomoci (patří jí první příčka na světě mezi příjemci). Konkrétně to znamená, že podvyživená populace dosahuje 41 % a chronicky hladoví celá desetina Etiopanů. Momentálně potřebuje potravinovou pomoc na 3,2 až 3,7 milionů Etiopanů v jižní a jihovýchodní části země, které pociťují přetrvávající následky hrozivého sucha z minulého roku.

Česká republika by v době krize v eurozóně neměla stát stranou a měla by do debat o budoucnosti evropského projektu aktivně vstoupit, říká Petr Lebeda, ředitel think-tanku Glopolis a jeden z iniciátorů výzvy, ve které zástupci byznysu a neziskovek české politiky žádají, aby učinili vše pro setrvání Česka v jádru Evropské unie.

Evropa řeší jednu krizi za druhou. Teď aktuálně je třeba uklidit po španělské realitní bublině a stabilizovat situaci po řeckých volbách, přičemž ohroženy jsou i další země. V této atmosféře představí předseda Evropské komise José Manuel Barroso koncem týdne na summitu časový harmonogram pro hlubší integraci. Má to být jakýsi integrační skok víry. Pokus, jak zabránit rozpadu.

Den před klíčovým červnovým summitem Evropské unie zveřejnili na tiskové konferenci zástupci českých neziskových organizací a osobností českého byznysu společné prohlášení k otázce vztahu České republiky k Evropské unii. 

Zelená ekonomika není žádný sen romantických ochránců přírody, ale vznikající nová realita. „Pokud nehledíme jen na další kvartál, pak buď budeme mít růst zelený, anebo žádný,“ shrnul eurokomisař Janez Potočník hlavní poselství Konference OSN o udržitelném rozvoji v brazilském Rio de Janeiru, která skončila o víkendu.

Reportáž Petra Lebedy z konference Rio+20 pro týdeník Respekt.

Protestní akce zemědělců proti rušení daňového zvýhodnění zelené nafty, které proběhly v druhé polovině května, získaly značnou pozornost médií. Diskuse se vedla zejména nad rozpočtovou stránkou věci, z druhého tábora pak zaznívaly obavy ze ztráty konkurenceschopnosti českých zemědělců. Pouze v omezené míře dostaly prostor úvahy nad environmentálními náklady výroby potravin a zemědělského sektoru obecně v České republice.

Příspěvek Jiřího Čáslavky do Macháčkovy výměny na téma Dvourychlostní Evropa se blíží.

Podle zprávy Národní zpravodajské rady (spadající pod vládu USA) z roku 2010 představuje jeden z nejzávažnějších geopolitických problémů čím dál více omezenější přístup nejenom k energetickým, ale také ne-energetickým surovinám.

Svět si každoročně 25. května připomíná Den Afriky jako výročí založení Organizace africké jednoty (dnešní Africké unie) v roce 1963. Africké státy tehdy oficiálně deklarovaly snahy o nezávislost celého kontinentu, zajištění jednoty afrických zemí a spolupráci v politické, ekonomické, sociální i kulturní sféře. Tento den je příležitostí jak upozornit na problémy, se kterými se kontinent potýká, ale zároveň i ukázat, jaký ekonomický i kulturní potenciál Afrika ukrývá.

Výsledek parlamentních voleb v minulém týdnu zařadil opět osud Řecka mezi hlavní témata evropské politiky. Řešení řecké dluhové krize však nemůže spočívat v dalším utahování opasků, ale v aktivních zásazích Evropské centrální banky (ECB) a evropských metropolí.

Vítězství Françoise Hollanda v druhém kole francouzských prezidentských voleb by Unii nejspíš přineslo nový důraz na ekonomický růst, ale také částečné zadrhnutí německo-francouzského integračního motoru. Pro Nečasův kabinet skýtá příležitost, jak zabít dvě mouchy jednou ranou.

Komise na svém setkání dne 2. května 2012 projednávala politiku Evropské unie v oblasti biopaliv, konkrétně problematickou otázku vysokých uhlíkových emisí souvisejících s takzvanou nepřímou změnou využívání půdy (indirect land use change, ILUC). Více než 100 nevládní organizace z celého světa (včetně Glopolis) zaslalo evropským komisařům otevřený dopis. V něm EU žádají, aby přijala opatření, která zabrání negativním důsledkům evropské politiky v oblasti biopaliv na změnu klimatu.

Ceny benzinu a nafty u tuzemských čerpacích stanic nebyly v minulosti nikdy tak vysoké jako nyní. Tohle klišé slýcháme a čteme v poslední době dost často. Mohli bychom ho sice ignorovat, ale to je tak všechno, co s tím můžeme dělat do doby, než přijedeme k benzinové pumpě. Pak se nám v reálu vrátí, stejně jako další klišé. Pohonné hmoty jsou stále dražší kvůli rostoucím cenám ropy v posledních deseti letech. Cena severomořské ropy Brent obchodované v eurech, librách či korunách nedávno dosáhla svého historického maxima. Proč tomu tak je?

Prezidentu Obamovi se povedl velmi chytrý tah - do čela Světové banky prosadil člověka, který nevypadá jako Američan, ale je to Američan. Jeho volba dokazuje, jak důležitá je politická taktika a hledání kompromisu.

Evropská politika podpory biopaliv má neblahé důsledky – západní firmy zabírají půdu v Africe pro pěstování plodin jako jatrofa (dávivec) a fakticky ničí tamní zemědělství. „Vytváří to velmi špatný obraz západních zemí v očích Afričanů. Lidé jsou znepokojeni tím, co se může stát příště,“ říká keňský odborník na biopaliva a biomasu Francis Namu Njoka.

Úterní (13. března 2012) diskuse evropských ministrů financí o návrhu společného systému daně z finančních transakcí (FTT) ukázala, že shoda všech 27 členských států na tomto konkrétním návrhu je velmi nepravděpodobná. To však neznamená, že je snaha zdanění finančního sektoru zcela beznadějná. Většina ministrů, kteří se včera do debaty zapojili, uznalo, že důvody pro zdanění finančního sektoru jsou stále relevantní a projevili ochotu hledat kompromisní návrh.

České a britské „ne“ Smlouvě o stabilitě, koordinaci a vládnutí v hospodářské a měnové unii (fiskální smlouva), znovu oživilo úvahy o tzv. vícerychlostní Evropě. Přestože je flexibilita stálým prvkem evropské integrace, tak se podobně vážná debata nevede v Unii příliš často. Tentokrát je k tomu ale opět důvod. Evropa se totiž nachází v nejhorší krizi od 2. světové války, ve fázi jistého bodu zlomu.

Chudoba se netýká pouze ekonomické situace lidí, ale i ostatních faktorů majících vliv na život. Zvláště v posledních letech se čím dál častěji používá pojem „energetická chudoba“.

Blog DeSmog zveřejnil strategické dokumenty vlivného amerického institutu Heartland, které odhalují výši částek i metody a postupy, jakými dotyčný myšlenku neregulovaného trhu hlásající think-tank soustavně pošlapává práci vědců zabývajících se studiem podnebí.

Farmářské trhy, bio obchody, bedýnky, prodej ze dvora. Dnešní spotřebitel má řadu možností, jak si zajistit lokální potraviny, mnohdy v biokvalitě. V řadě zahraničních zemí se k těmto možnostem řadí ještě jedna, která si v České republice teprve začíná získávat své místo na slunci.

Má smysl uvažovat o kvalitativní stránce rozvoje, o jeho trvalé udržitelnosti ve třech rozměrech - ekonomickém, sociálním a environmentálním.

Africké země se v posledních letech těší zahraničnímu zájmu mimo jiné díky množství dostupné půdy, která se zdá být ideální k pěstování plodin pro zajištění potravinové bezpečnosti a na výrobu biopaliv. Nedokonalá právní ochrana místního obyvatelstva však často vede k uzavírání smluv, které je připraví o zdroj obživy.

Kupodivu žádné palcové titulky v dobovém stranickém tisku neprovázely první litry ropy, které před padesáti lety přitekly ropovodem Družba do tehdejší Československé socialistické republiky.

V lednu letošního roku poprvé navštívil Českou republiku zakladatel mikrofinančního hnutí a propagátor sociálního podnikání, profesor Muhammad Yunus. V pražském paláci Žofín debatoval s ředitelem organizace Člověk v tísni Šimonem Pánkem a členem Národní ekonomické rady vlády Vladimírem Dlouhým.

Minulý rok koncem listopadu zavítala do České republiky Hellen Yego z Keni, farmářka a ambasadorka evropského projektu EcoFair Trade Dialogue. Během své týdenní návštěvy se zúčastnila semináře o dopadu Společné zemědělské politiky EU na rozvojové země a životní prostředí a besedy v Akademickém centru rozvojové spolupráce a humanitární práce. Využili jsme její přítomnosti a položili jí několik otázek na téma produkce potravin v Keni, potravinové krize a zkušeností se zabíráním půdy.

Česká vláda si nelogicky přeje nižší unijní rozpočet, přitom jsme výrazným čistým příjemcem z fondů EU. Od našeho vstupu do unie do poloviny roku 2011 jsme získali o 162,2 mld. více, než jsme do společné kasy odvedli. A mohlo to být i víc, kdybychom uměli z fondů lépe čerpat.

Skupina G20 od svého vzniku přinesla zatím jen málo rozhodnutí, která by nějakým výraznějším způsobem přispěla k řešení globálních problémů. Jak těch dlouhodobých, jakými jsou globální nerovnováhy a reforma finanční a monetární architektury, tak těch naléhavých jako finanční krize z roku 2008 nebo současná krize eurozóny.

Osud Kjótského protokolu po roce 2012 je jedním z klíčových témat klimatického summitu, který se chýlí ke svému závěru v jihoafrickém Durbanu. Proč vlastně tolik humbuku pro nástroj, který v současnosti zahrnuje jen malou část světových emisí skleníkových plynů? Protokol totiž nikdy neratifikovaly Spojené státy, přestože se na jeho vzniku v roce 1997 aktivně podílely, a neřeší ani enormní nárůst emisí v rychle se rozvíjejících ekonomikách globálního Jihu.

Glopolis a Klimatická koalice vydávají infolist k blížící se konferenci OSN o změně klimatu v jihoafrickém Durbanu (28. 11. – 9. 12. 2011).

V souvislosti se zajišťováním potravinové bezpečnosti se Glopolis v letošním roce začal hlouběji zabývat problémem záborů půdy v chudých zemích. Termín „land grabbing“ se však v tomto kontextu v českém prostředí nevyskytuje příliš často, a proto bylo cílem semináře „Investice do zemědělské půdy v Africe se zaměřením na lidská práva“ tento fenomén více představit zásadní problémy s ním spojené, hlavně co se týče lidsko-právní oblasti. Seminář proběhl v rámci projektu EvropAfrika: směrem k potravinové suverenitě s podporou Informačního centra OSN v Praze.

Nechceme už dál tolerovat kombinaci vysoké nezaměstnanosti, propastných společenských rozdílů a závratných zisků ve finančním sektoru. To je ve stručnosti poselství protestního hnutí, které už několikátý měsíc „okupuje“ Wall Street. Přestože protestující nenabízejí přijatelnou alternativu, je nutné brát je vážně. Reprezentují totiž naštvanost části západní veřejnosti na finanční elity i nedůvěru ve změnu k lepšímu prostřednictvím klasických demokratických institucí. 

Sektor živočišné výroby zažívá rozkvět, k němuž velkou měrou přispívá rostoucí obliba masa a mléčných výrobků v zemích globálního Jihu. Rostoucí poptávka představuje hlavní spouštěč takzvané „revoluce živočišné výroby“ , která přináší zásadní příležitost pro rozvoj chudých komunit. O mléčném sektoru, na který se tento článek zaměřuje, se často říká, že ho podkopává evropský export sušeného mléka. Jaká je tedy situace na pozadí právě probíhající reformy Společné zemědělské politiky (CAP)?

Měl to být summit, řešící zásadní reformy světové finanční architektury. Krize eurozony ale na setkání G20 v Cannes tyto plány odsunula na vedlejší kolej.

Datum 31. října 2011 se podle OSN zapíše do historie jako den, kdy počet celosvětové populace dosáhne hranice sedmi miliard. Názory na to, zda by měl růst světové populace vzbuzovat neklid, nebo zda je možné tuto skutečnost nerušeně přejít, se různí.  

V souvislosti s přijetím prvního rozvojového cíle, tedy snížením počtu všech chudých a hladovějících na polovinu do roku 2015, se začalo hovořit o základním lidském právu na potraviny. Obvykle jsou na mezinárodní úrovni prosazována hlavně politická lidská práva (tzv. práva první generace), ale v boji proti hladu a chudobě je nezbytná i podpora ekonomických a sociálních lidských práv (tzv. druhá generace). Do této kategorie právě právo na potraviny patří. Naplňování lidských práv tak není jen cílem, kterého chceme dosáhnout, ale také prostředkem, kterým lze podporovat rozvojové cíle.

Podle statistik Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) dosáhl v roce 2009 počet lidí, kteří strádají hladem, více než jedné miliardy. Přestože v roce 2010 toto číslo kleslo na 925 miliónů, stále se jedná o každého sedmého člověka na planetě. Situace je o to složitější, že polovinu všech hladovějících tvoří drobní farmáři, kteří paradoxně sami pěstují potraviny nebo jsou spojeni s produkcí potravin nepřímo. Proto se stále častěji označuje zemědělství jako hlavní hnací motor ve snaze dosáhnout prvního Rozvojového cíle tisíciletí (MDG1), tedy snížení hladu a chudoby na polovinu do roku 2015.

Sportovní stadion v rakouském městě Kremže (Krems an der Donau) se stal ve dnech 16. – 21. srpna 2011 svědkem jedinečné události. Místo sportovních nadšenců se sem sjelo na 400 zástupců neziskových organizací, farmářů, producentů potravin, spotřebitelů a pracovníků v zemědělství, kteří zde pět dnů od úsvitu do soumraku intenzivně diskutovali a vyměňovali si zkušenosti k jedinému tématu – k potravinové suverenitě.

Nedávná hospodářská krize byla do značné míry produktem podivných praktik finančních institucí a bank. Jednotlivé vlády však své bankovní domy nenechaly padnout a díky finanční podpoře ze státní kasy se situace alespoň na první pohled stabilizovala.

Organizace spojených národů prohlásila 20. července 2011 dvě oblasti jižního Somálska za oblasti hladomoru. Tato informace, která se mnohým může zdát šokující, není příliš překvapivá.

Již několik týdnů se v regionu tisíce kilometrů vzdáleném od hranic České republiky odehrává katastrofa, která co do počtu obětí nabývá nedozírných rozměrů. Řeč je o situaci v oblasti Afrického rohu, která v druhé půli července zašla tak daleko, že Organizace spojených národů sáhla po zcela výjimečném nástroji - postupně vyhlásila pět oblasti Somálska za oblasti hladomoru. A může být ještě hůř, protože vážná potravinová krize se projevuje také v Keni a Etiopii a na poplach bijí i další okolní státy.

Tak existuje spojitost mezi hladomorem v Africkém rohu a změnou klimatu, nebo neexistuje? Stejná otázka vytane na mysl pokaždé, když se na televizních obrazovkách objeví zprávy o „extrémních přírodních jevech”, jakými jsou hurikány, povodně, nebo sucha. Odpověď na tuto otázku nelze odbýt jednoduchým ano či ne, proto se následující řádky pokusí shrnout dosavadní známá fakta, která vychází z infolistu organizace Oxfam.

Evropští politici si letošní letní dovolenou příliš neužijí. Nemine týden, aby nemuseli řešit stále naléhavější krizi eurozóny. Tu prohlubuje především vzrůstající nedůvěra investorů ve schopnost evropských států splatit své dluhy. Zatím poslední francouzsko-německý pokus z minulého týdne o uklidnění trhů obsahuje kromě mírně oposlouchaných ujištění o fiskální uměřenosti a odhodlanosti nenechat euro padnout i odvážný návrh na zavedení daně z finančních transakcí.

Strategie nejsou v téhle zemi v oblibě. A ekonomické už vůbec ne. Asi příliš mnoha lidem stále připomínají plánování komunistických pětiletek, vynucování jakéhosi umělého společenského konsensu, nebo snahu poroučet trhům. Je to škoda. 

Ve dnech 22. – 23. června hostila Paříž historicky první oficiální setkání ministrů zemědělství zemí G20. Praxe z minulých let potvrdila, že za problémem hladu a chudoby nestojí pouze demografické problémy, klimatické změny či nevyvážená nabídka a poptávka, ale také politická opatření způsobující nestabilitu trhu. Zástupci dvacítky nejvyspělejších ekonomik světa proto přijeli do francouzské metropole s cílem vytvořit plán, který se zaměří právě na volatilitu cen na trhu s potravinami a zemědělskými produkty.

Čínský ekonomický zázrak, který u vyspělého Západu vzbuzuje zájem i obavy zároveň, nelze odmyslet od mnoha více či méně zřejmých environmentálních a sociálních problémů. 

Zatímco Evropa řeší svůj okurkový problém a hledá příčiny ošklivé střevní epidemie, populární americká herečka Scarlett Johanssonová a bývalý brazilský prezident Lula da Silva podpořili kampaň Oxfam za odstranění jiné, celosvětově rozšířené epidemie - tou je hlad.

Ačkoli návštěvnost ranních přednášek na vysokých školách obvykle neláme rekordy, jedna jarní středeční přednáška na Fakultě sociálních věd UK v Praze vytáhla z postelí úctyhodných pár desítek studentů.

Smíšené parlamentní shromáždění Evropské unie a zemí AKT (Afrika, Karibik, Tichomoří) představuje útvar, který dává evropským zákonodárcům a poslancům ze zmíněných regionů (většinou se jedná o bývalé kolonie, se kterými mají někdejší koloniální velmoci nadstandardní vztahy) možnost dvakrát do roka debatovat o vzájemných vztazích a hledat řešení případných problémů. V první půli minulého týdne (22. 5. – 24. 5. 2011) hostila jedno z těchto shromáždění Budapešť, známá nejen vyhlášeným gulášem a termálními prameny, ale také jako hlavní město země, která tento půlrok předsedá Evropské unii.

Mezinárodní ratingová agentura Standard & Poor's snížila hlavní rating Řecka o dva stupně na známku BB minus, došlo dokonce i na Spojené státy, jejich tři áčka jsou také ohrožena.

Ve dnech 18. až 20. dubna 2011 navštíví Českou republiku delegace kolumbijských odborů a lidsko-právních organizací. Glopolis pro účastníky delegace zorganizoval několik schůzek v českém parlamentu, na ministerstvu zahraničních věcí a s Česko-moravskou konfederací odborových svazů. Delegáti vystoupí také na universitní půdě a v některých českých médiích.

Schůzku Světového hospodářského fóra ve švýcarském Davosu, která se konala minulý rok v lednu, poznamenalo zpochybnění toho, co Gideon Rachman z Financial Times nazývá Davoským konsenzem. Následkem krize tehdy převládaly na půdě Davoského fóra negativní nálady vůči „finančnímu kapitalismu“ a rozvinula se debata o možných škodlivých dopadech volného obchodu.

Světové hospodářství čelí v současné době možnému riziku měnových a obchodních válek a napětí. Jejich příčinou jsou přetrvávající globální nerovnováhy, jinými slovy existence toho, čemu britský finanční historik Neil Fergusson ve své knize Vzestup peněz říká Čimerika (Chimerica).

Každý, kdo alespoň po očku sleduje pravidelně světové dění, musel zaznamenat současné debaty o nové potravinové krizi. Její příčiny si experti vysvětlují mnoha způsoby a přou se o to, zda za cenový růst potravin mohou finanční spekulace, nebo nepředvídatelné výkyvy počasí. Tento problém však není černobílý, a proto není od věci se nad ním krátce zamyslet.

Na přelomu listopadu a prosince se v mexickém Cancúnu uskutečnila již 16. konference stran Rámcové úmluvy OSN o změnách klimatu. Na otázku, zda byla tato konference úspěšná, lze odpovědět ano i ne.

Velmi staré přísloví přisuzované čínskému mudrci Lao'c, jenž žil v šestém století před Kristem, říká: „Dáš-li člověku rybu, nasytíš ho na jeden den. Naučíš-li ho však chytat ryby, poskytneš mu obživu na celý život.“

Reportáž z Nikaraguy o dvou březích, životě na kůlech a o tom, jak nehasit jen požáry.

V říjnu se v Praze konala mezinárodní konference „Boj s hladem cestou zodpovědného obchodu a udržitelného zemědělství“, která se zaměřila na možnosti naplnění Prvního cíle tisíciletí. Hlavní poznatky z konference představuje Dagmar Milerová Prášková.

Hlavním tématem listopadového summitu dvaceti největších ekonomik světa byla hrozba měnové války. Ivan Lukáš se ve svém článku zamýšlí nad cestou z napjaté situace.

Jiří Čáslavka přispívá do debaty o alternativách měření veřejného blaha. Ve svém článku zmiňuje také závěry zprávy tzv. Stiglitzovy komise, která se věnuje revizi způsobů, jak měřit rozvoj a sociální pokrok společnosti.

Komentář Jiřího Čáslavky a Ivana Lukáše se ohlíží za listopadovým summitem zemí G20 v Soulu a jeho hlavním tématem - měnovou politikou.

Stínová zpráva o zahraniční rozvojové spolupráci - retrospektiva pěti let.

Ondřej Kopečný, který se jako zástupce občanské společnosti účastnil summitu OSN k Rozvojovým cílům tisíciletí v New Yorku, komentuje závěry třídenního zářijového zasedání.

Postřehy Ondřeje Kopečného ze Summitu OSN o Rozvojových cílech tisíciletí v New Yorku.

Postřehy ze Summitu OSN o Rozvojových cílech tisíciletí v New Yorku.

Postřehy ze Summitu OSN o Rozvojových cílech tisíciletí v New Yorku.

Článek k programovému prohlášení nové vlády ČR, který zkoumá vládní program z hlediska jeho postoje k rozvojové a globální odpovědnosti.

Komentář k závěrům červnového summitu G20 v kanadském Torontu.

Článek k aktuálnímu dění na poli klimatických jednání, která vyvrcholí v prosinci 2010 na summitu OSN v mexickém Cancúnu.

Pia Aaltonen, finská stážistka Glopolis, představuje úsilí finské vlády nalézt nejlepší cestu k prosperující nízkouhlíkové ekonomice, ve které by environmentální ohledy nestály v cestě rozvoji průmyslu a jeho konkurenceschopnosti v mezinárodní soutěži.

Komentář o možném negativním dopadu dvoustranných smluv, které EU uzavřela na květnovém madridském summitu s některými zeměmi Latinské Ameriky.

Petr Lebeda a Martin Kloubek se ve svém článku vrací ke květnovým volbám do Poslanecké sněmovny ČR a přináší vhled do analýzy programů osmi politických stran, kterou připravili analytici Glopolis.

Glopolis připravil před květnovými parlamentními volbami analýzu programů osmi politických stran z hlediska jejich globální odpovědnosti. Závěry této analýzy reflektuje ve svém článku Petr Lebeda.

Na pozadí diskuze o budoucí podobě společné zemědělské politiky EU připravuje Česká republika vlastní vizi, která by určila směřování českého zemědělství v rámci Unie po roce 2010.

Obamův lednový návrh na zavedení speciální daně pro velké banky, kterou by v příštích deseti letech splácely svou odpovědnost za finanční krizi, vyvolal vesměs negativní reakce. Ivan Lukáš se ve svém komentáři zabývá potřebou globálního přístupu k finančním regulacím a nastiňuje potíže, které mohou v této souvislosti vyvstat z hlediska národní suverenity.

Konferenci OSN o změnách klimatu v Kodani se dostalo nebývalé pozornosti ze strany světových lídrů, médií i občanské společnosti. Její výsledky hodnotí Jan Doležal.

Novoroční projevy současného prezidenta bývají spíše střízlivé a popisné, bez hlubších reflexí a novátorských myšlenek. Obecnost a jednoduchost mnohým vyhovuje a většinou nikoho neurazí. Václav Klaus však letos sáhl k provokativnější výzvě, která má ofenzivní náboj, nevyniká morální přesvědčivostí a navíc si protiřečí.

Představitelé 193 zemí světa, kteří dva týdny jednali v Kodani o klimatické budoucnosti světa, světovou veřejnost nepotěšili.

Petr Patočka strávil dva měsíce v zemi, která disponuje velkým potenciálem obnovitelných zdrojů energie a patří ke světovým premiantům v nízké produkci emisí CO2 - v Gruzii. Ve svém článku nahlíží pod pokličku gruzínské energetické politiky.

Alternativní měnový systém je nezbytným předpokladem pro řešení propadu agregátní poptávky a pro nastolení stabilního mezinárodního řádu.

Světový potravinový summit, který se uskutečnil 16.-18. listopadu v Římě, měl přijít s konkrétním řešením, jak bojovat s rostoucím problémem hladu ve světě. Chudí obyvatelé Jihu z něj však podobně jako z klimatické konference v Kodani odešli s prázdnýma rukama.

Mezinárodní klimatická vyjednávání pod hlavičkou Rámcové dohody OSN o změnách klimatu (UNFCCC) pomalu ale jistě vrcholí. Nová dohoda, která stanoví pravidla pro boj s globálním oteplováním i po vypršení Kjótského protokolu v roce 2012, by měla spatřit světlo světa na letošní prosincové konferenci OSN o změnách klimatu v Kodani.

Evropská unie se již několik měsíců potýká s krizí na trhu s mlékem. Situace začala povážlivě kulminovat v létě, načež v září nabraly protesty zoufalých chovatelů skotu nebývalé intenzity. Evropa zažila nejen blokády měst a dálničních tahů či zastavené dodávky mléka zpracovatelům, ale k vidění byly i působivé scény rozlévání mléka v ulicích měst či kropení polí hektolitry bílé tekutiny z cisteren. Vlády členských zemí nyní bijí na poplach a švédské předsednictví svolává jednu schůzku ministrů zemědělství za druhou a hledá řešení.

Pittsburský summit skupiny G-20 žádný zásadní obrat nepřinesl.

Jako po strhujícím operním představení povstala minulou sobotu (pozn. 17. 10. 2009) v jednom italském městě místnost plná lidí a plných pět minut nadšeně tleskala. Neotvírala se ale sezóna v La Scale. Aplaus se strhl na závěrečném zasedání do té doby neviditelného Výboru pro světovou potravinovou bezpečnost (Committee on World Food Security – CFS) Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO).

Jednou z hlavních priorit českého předsednictví byla finanční krize a snaha o nalezení účinných řešení. Ekonomická a finanční sekce Glopolis směřovala své úsilí k tomu, aby ekonomické priority českého předsednictví více zohledňovaly potřeby rozvojových zemí. Sporné otázky, na které Glopolis upozorňuje, přitom nejsou vázány pouze na období českého předsednictví, ale jsou součástí širšího hnutí a jsou zahrnuty na seznamu požadavků celosvětové občanské společnosti. Tyto požadavky předcházely období českého vedení Evropské unie a jejich prosazení zůstává cílem aktivit jak analytiků Glopolis, tak i jiných, hlavně evropských nevládních organizací, i po jeho skončení.

Změny klimatu představují významné riziko pro světové společenství. Zpráva Human Impact Report, publikovaná v květnu tohoto roku, na základě dostupných faktů a expertních odhadů předpokládá, že změny podnebí jsou každoročně zodpovědné za statisíce lidských životů, přičemž stamiliony obyvatel planety jsou vážně ohroženy a ekonomické ztráty činí 125 miliard dolarů ročně.¹

Nedávno skončené české předsednictví v čele Rady EU pokládá řada zahraničních komentátorů za nepříliš zdařilé. Komentátor Financial Times Tony Barber ve svém článku napsal, že na české předsednictví se jen tak brzy nezapomene.

Jedné červnové neděle se stovky Pražanů vydaly do ulic, aby následovaly 330 tisíc lidí, kteří ve stejný den pochodovali světovými metropolemi s cílem upozornit na eskalující problém dětské podvýživy a hladu. Každých šest sekund zemře na světě hlady jedno dítě.

V posledním červnovém týdnu se na půdě OSN v New Yorku konala konference na nejvyšší úrovni, jejímž tématem byla ekonomická a finanční krize a její dopad na rozvoj; skončila kompromisem přijatelným pro všechny zúčastněné strany. Zásadní byla nejen kvůli předmětu jednání, ale také kvůli rozdílné míře důležitosti, kterou jí přikládaly zúčastněné státy.

Reforma globálního ekonomického vládnutí – poznámky z konference ve světle dubnové londýnské schůzky G20

Přelom března a dubna byl mezníkem českého předsednictví, na který hned tak nezapomenou nejen čeští občané, ale ani zahraniční politici a patrně ani historici. Pro ČR to měl být poločas a zároveň vyvrcholení působení v čele EU. Velkolepost prvního dubnového týdne velkých summitů, historických milníků a transatlantické obrody však hodně zkalil poslední březnový týden, v němž padla česká vláda. Zatímco význam setkání G20 v Londýně ukážou až nejbližší měsíce, českému předsednictví už negativní hodnocení nikdo neodpáře.

Než se hrdinovi filmu Milionář z chatrče Jamalu Malikovi podaří vyhrát v televizní soutěži a být se svou milovanou, musí překonat mnoho útrap. Vyrůstá v mumbajském slumu zmítaném náboženským násilím, bez rodičů, na hromadě odpadků a neunikne ani gangsterům. Film však vůbec neinformuje o jiném rostoucím nebezpečí, které hrozí Jamalovi a jemu podobným lidem, a tím je počasí.

Zpráva: Maria Martens (A6-0079/2009) - O sdělení Rok po Lisabonu: partnerství mezi EU a Afrikou v praxi (2008/2318(INI))

Ohlédnutí za konferencí „Potravinová krize rok poté – Jak zajistit globální potravinovou bezpečnost?“

Současné zhoršující se mezinárodní ekonomické klima se od přelomu roku projevuje i množícími se zprávami o omezování zdrojů, které jednotlivé vlády vyčleňují na zahraniční rozvojovou pomoc vč. dlouhodobých závazků (např. Millenium Development Goals z r. 2000). Je reálné očekávat, že tento trend bude pokračovat i v perspektivě dalších minimálně dvou let. Vedle programů na rozvoj alternativních energetických zdrojů a grantových programů pro aktivity podporující občanskou společnost a kulturu je rozvojový sektor další z mnoha oblastí, která se v důsledku ekonomické krize musí přizpůsobit omezení zdrojů pro své programy.

Po vlně národních balíčků na záchranu evropských ekonomik se pozornost EU pomalu obrací i k dopadům finanční krize v chudých zemích. Dostát existujícím závazkům na rozvojovou pomoc ale nestačí. EU zatím chybí odvaha ukončit systémově nebezpečné, nelegální či nemorální aktivity daňových rájů. Ministři rozvoje, právě rokující v Praze, by tím ale „zabili několik much jednou ranou“.

„Rozvojové země nejsou zodpovědné za změny klimatu, ale i ony na ně musejí reagovat“, říká Hans Rudolf Herren, švýcarský odborník, který byl po celé čtyři roky jedním z vedoucích prací na Mezinárodní zprávě o vědomostech, výzkumu a technologiích v oblasti zemědělství pro rozvoj (International Assessment of Agricultural Knowledge, Science and Technology for Development – IAASTD). Hans Herren v rozhovoru s Défis Sud prosazuje názor, že je naprosto nutné, aby bohaté země financovaly adaptaci zemědělců v chudých zemích na důsledky globálního oteplování.

Jedním z hlavních předpokladů úspěšného a efektivního rozvoje chudých komunit v rozvojových zemích je přístup k energii. Na začátku dvacátého prvního století však stále 1,6 miliardy obyvatel naší planety nemá přístup k elektrické energii. Spotřeba energetických zdrojů je ve světě přitom velmi nerovnoměrně rozdělena - v Africe žije 12 % obyvatel planety, ale připadá na ně pouze 2 % celkové spotřeby světových energetických zdrojů. Bez přístupu k elektrické energii však nelze rozvíjet ani jiná odvětví, jako je zdravotnictví, školství nebo např. rozvoj konkurenceschopného malého a středního podnikání.

Existují dva pohledy na cíle, kterým má zahraniční pomoc sloužit. Takzvaná realistická perspektiva má za to, že smyslem zahraniční pomoci je prosazování zahraničně politických cílů dárcovské země. To, na čem skutečně záleží, je schopnost ovlivnit chování státu, který pomoc přijímá, z ekonomických bezpečnostních nebo ideologických důvodů. Druhý pohled na problematiku, tzv. humánní internacionalizmus, tvrdí, že to, co pohání zahraniční pomoc, jsou především normy a hodnoty; má především altruistické motivy. 

Jak funguje výbor pro rozvoj a kteří poslanci Evropského parlamentu (tzv. MEP) jsou jeho členem.

Představitelé evropských států se nedávno dohodli na tom, v jakém množství a za jakých podmínek bude EU v dopravě využívat agropaliva. Dohoda je kompromisem mezi původním návrhem Evropské komise a obezřetnější pozicí Evropského parlamentu: 10 % podíl paliv z obnovitelných zdrojů nakonec nemá být pokryt pouze agropalivy, ale také pohonem na vodík a „obnovitelnou“ elektřinu.

V sobotu 12. prosince skončila v Poznani konference OSN o klimatu. Ačkoli bylo schváleno několik důležitých dokumentů, výsledky nenaplnily očekávání nevládních organizací i rozvojových států.

Jak trvale překonat potravinovou krizi? Toto je ústřední otázka diskusního příspěvku Daniela G De La Torre Ugarte a Sofie Murphyové. Tato otázka, navzdory malé pozornosti, kterou jí věnují média, představuje stále otázku nejvyššího významu odhadem pro 963 milionů lidí ve světě, kteří čelí hladu a podvýživě každodenně.

V době, kdy vlády přislíbily krachujícím bankám záruky ve výši 4,2 bilionu USD, kdy hospodářská krize pomalu, ale jistě začíná doléhat na obyvatele rozvojových zemí, měly vyspělé státy šanci ukázat, že své sliby o „boji s chudobou“ myslí alespoň trochu vážně.

Na Valném shromáždění OSN, které se uskutečnilo na přelomu září a října 2008 v New Yorku, ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg ujišťoval přítomné účastníky, že Česká republika plně podporuje závazky Evropské unie na zintenzivnění rozvojové spolupráce EU a že české předsednictví bude důležitým impulsem pro posílení rozvojové spolupráce ČR. Toto vyjádření ovšem zcela neodpovídá současnému stavu v oblasti zahraniční rozvojové spolupráce (ZRS) České republiky, což dokládá Studie o zahraniční rozvojové spolupráci České republiky za rok 2007, která byla 12. listopadu představena v parlamentu Fórem pro rozvojovou spolupráci (FoRS).

Předsednictví EU, přesněji předsednictví v Radě EU, je velkou šancí jak pro Českou republiku, tak i pro ostatní členské státy, ukázat Evropskou unii jako důvěryhodného partnera na mezinárodním poli. Pro každý členský stát je institut předsednictví zároveň také jeden z nejdůležitějších nástrojů pro reprezentaci a prosazování národních zájmů v rámci EU a pro ovlivňování chodu celého Společenství. Jednotlivé země mají totiž možnost v půlročním období realizovat vlastní priority a cíle, které si stanoví.

Finanční krize se v uplynulých měsících rychlostí tsunami přelila ze Spojených států přes Atlantik i Tichý oceán a způsobila velké komplikace ve většině vyspělých zemí. Některé burzy zaznamenaly historické propady (v Moskvě muselo být obchodování dokonce na dva dny zastaveno), ceny akcií poklesly v průměru o 40 %. Investiční banky zkolabovaly. Americká vláda i Evropská unie přispěchaly s garancemi, které se blíží 3 bilionům USD. Většina centrálních bank reagovala (včetně České národní banky) podstatným snížením úrokových sazeb. Zdá se, že finanční krize se týká především bohatých zemí, které žily v minulých letech nad poměry, přesněji řečeno na dluh.

Letošní americké volby byly důležité, historické a vzrušující, přesto nás asi nejednu a nejednoho nechávaly klidnými. Vítězství bylo totiž jisté: jak Barack Obama, tak John McCain až do poslední chvíle dokazovali, že jsou státníky, které Spojeným státům po delší době zas může závidět celý svět.

Každý stav, označovaný jako krize, bývá provázen množstvím vládních závazků. Otázkou zůstává, zda po závazcích následují konkrétní akce, které povedou ke změně.

Předsednictví v Radě EU představuje jeden z nejdůležitějších nástrojů, jímž mohou členské státy ovlivňovat podobu evropských politik. Každá předsedající země si proto stanovuje své priority respektive cíle, kterých chce v průběhu svého předsednictví v jednotlivých sektorových politikách dosáhnout. Ne jinak je tomu v oblasti rozvojové spolupráce.

Taky jste si mysleli, že všichni evropští zemědělci letos opět bohatnou z vysokých cen potravin? Že francouzské farmáře víc než bohatě dotujeme skrze EU z našich daní i my v Česku? A že právě v kraji slavného Beaujolais vinaři nepotřebují žádné výrobní a prodejní inovace? Po týdnu na tamní farmě už si to nemyslím. Odpusťte prosím trochu delší – prázdninové - zamyšlení nad podhoubím českého předsednictví, údělem malých a tím, na co u jídla a pití často neumíme či nechceme dohlédnout.

Po devítidenním maratonu a třetí léto po sobě ministři obchodu v Ženevě ukončili trápení nazvané jednaní o liberalizaci světového obchodu. Opět bez výsledku. Neznamená to konec Světové obchodní organizace (WTO). Ta má dost práce i bez dalšího snižování obchodních překážek. Ale potvrzuje se, že dlouhá řada zemí už není ochotna obětovat dlouhodobé řešení potravinové bezpečnosti a vyhlídky na rozvoj širší společnosti potenciálním ziskům firem. Co kolaps jednání vypovídá o mezinárodní politice? Může za vše nezodpovědnost a nenasytnost Číny a Indie?

Gaudencia Nyongesová pěstuje kukuřici v oblasti Busia v Keni. Úroda z jejího políčka je malá a neuživí ani její rodinu, protože nemá prostředky na nákup potřebných hnojiv. Je tak nucena hledat práci jinde, aby mohla základní potraviny koupit. Rodina žije z 50 keňských šilinků na den, přitom kilo kukuřice stojí na trhu 30 šilinků a kilo čiroku lze pořídit za 35 šilinků. Podobně jako ona jsou na tom v subsaharské Africe miliony lidí a jejich situaci ještě zhoršují rostoucí ceny potravin.

Oakland Institute, americký nevládní think-tank zabývající se zemědělskou problematikou v rozvojových zemích, vydal případovou studii, která poukazuje na negativní dopady produkce biopaliv na drobné zemědělce v Brazílii. Studie nahlíží na téma biopaliv ze tří úrovní. V první řadě jde o úroveň regionální, kdy se zaměřuje na implikace vzniku tzv. „etanolové“ aliance mezi Brazílií a USA. Druhá část se týká globální perspektivy. Jde o kritickou analýzu strategií nadnárodních korporací, které se snaží určovat hlavní, oficiální diskurz týkající se biopaliv a řešení souvisejících s klimatickými změnami. Třetí úhel pohledu je lokální a popisuje snahu místních organizací malých farmářů změnit většinový náhled na téma energetické bezpečnosti a prezentovat vlastní program založený na potravinové a energetické suverenitě.

Na světě žije 862 milionů lidí, kteří musejí každý den bojovat o to, aby sehnali alespoň trochu jídla. Jde o problém obrovský, ale nikoliv neřešitelný. Účinným lékem je masivní podpora produkce chudých zemědělců i místních a regionálních trhů.

Co se to v Komisi děje? Pomyslí si jeden, když slyší z úst komisařů projevy o potřebě zavádět cla vůči obchodním partnerům kteří nebudou závažně snižovat emise. Nebo když sleduje, jak veřejně dávají záruky průmyslníkům, že je ochrání před konkurencí. Kdo a proč tu vlastně vyrukoval proti klimatickému dumpingu?

Julius Peter Moto, zástupce Východoafrické federace farmářů (Eastern Africa Farmers Federation) z Ugandy, si na březnovém Společném parlamentním zasedání AKT – EU povídal s Kristýnou Balajovou a Danielou Balážovou o obavách z nových obchodních dohod s Evropskou unií, afrických silnicích a boji proti korupci.

Third World Network (TNI), mezinárodní síť neziskových organizací zabývajících se otázkami rozvoje a rozvojového světa vydala nedávno stostránkovou studii o dopadu liberalizace obchodu na zemědělce v chudých zemích, se zvláštním zaměřením na případ Ghany. Jejím autorem je ředitel TNI, renomovaný ekonom Martin Khor, který má za sebou již mnoho knih a článků na téma obchodu, rozvoje a životního prostředí.

Problematika globalizace patří mezi populární témata posledních let i v diplomatických kuloárech. Přestože v sobě obsahuje řadu známých problémů, jako jsou mezinárodní obchod, terorismus, globální ekologické problémy či obecnější vztah Severu a Jihu, pro mnohé politiky je tématem novým, těžko uchopitelným.

Vztahy mezi Evropou a Spojenými státy se v době vlády prezidenta Bushe juniora odvíjely v rytmu známého songu irské skupiny U2 „With or Without You“. Nemůžeme žít spolu, ani bez tebe.

Kolektivní odpověď nejbohatších a nejvlivnějších států na globální problémy byla doposud tragicky neadekvátní. Je velkou zásluhou Velké Británie, že (vedle řešení klimatických změn) využívá letošní předsednictví skupiny G8 i EU k propojení problémů rozvoje, obchodu a dluhu.

Hospodářská krize 30. let 20. století vyprodukovala masu extrémně chudých lidí. Právě na nich stavěl nacismus. V podobné situaci jsou dnes milióny lidí po celém světě. A právě na jejich pocitu vyloučení staví terorismus.

Chudoba a stagnace Afriky je považována za největší tragédii naší doby. Evropský přístup k Africe a řadě dalších chudým zemím však stále trpí podivnou schizofrenií: na jedné straně je upřímná snaha zvýšit rozvojovou pomoc a zmírnit chudobu, na straně druhé agresivní tlak na otevření trhů nejchudších zemí evropským vývozům.

Rozvojová pomoc se míjí účinkem, pokud jedna ruka pomáhá a druhá škodí.

Hospodářská krize 30. let 20. století vyprodukovala masu extrémně chudých lidí.

Bídu chudých násobí nefér soutěž.

Světové ekonomické a Světové sociální fórum mají čím dál tím více společného.

Nastartování udržitelného rozvoje je nejlepší metodou obnovy i prevence katastrof, jaká přišla v prosinci.